Společně byly uvrženy do situace jakési hostiny na počest záhadné a rozporuplné ženštiny – Marie Kinsky. Se životní zkušeností každého jedince prožívaly vnitřní neklid a napjaté očekávání při oťukávání cizího prostředí a přítomných pozvaných. Ve vzduchu byl cítit tichý respekt, ba až obavy z démonicky a despoticky působící hostitelky/vládkyně Kinsky, která postupně se uvolňující atmosféře dodávala nečekaný spád a vývoj.
Představení tak bylo mozaikou kontrastních situací lemovaných podlouhlým hodovním stolem, které bilancovaly na pólech vážnosti, komičnosti až absurdnosti. Od dojemného intermezza za zpěvu árie z Dvořákovy Rusalky, po dynamický taneční rej s bubnem, od komické taneční scénky Petry Púčikové po její nečekané skonání a ještě nečekanější probuzení za zvuku mobilního telefonu…
Samotné vzezření a výrazivo interpretek dojem kontrastu jen povzbuzovalo, a to nejen odlišným kostýmem a mluvou, ale především výrazným výškovým rozdílem, který umožňoval mnohé vtipné momenty. Do hlubší významové roviny však dílo posunuly nepatrné detaily, kdy se rádoby chováním aktérů honosné stolování odehrávalo na děravém ubruse, podávaly se brambory na loupačku, jejichž počet nedosahoval počtu hodujících a hlavu uctívané hostitelky zdobila korunka z papíru. Na mysl pak vytane dojem nucené přetvářky a strojené úcty hostí před obavou z mocné vládkyně, jejíž postava získává v novém pohledu až pološílený charakter. Marie Kinsky se této role zhostila na výtečnou, její charisma se divákům zařezávalo až do morku kostí.
Náladu jednotlivých scén dokreslovalo decentní osvětlení, kde tentokráte Komárek jako zkušený světelný designer vsadil na malé lampičky zavěšené nad stolem. Zachoval tak reálnost a věrohodnost obrazu hodujících a zároveň neztratil možnost jimi podpořit intimnost či otevřenost pohybových výjevů. Podařilo se mu tak vyvolat poměrně kompaktní dojem z představení založeného na množství pestrých a vnitřně příliš nesouvisejících scén. Žalostné je pouze to, že se celé dílo odehrávalo před poloprázdným hledištěm, a to si určitě nezaslouží. Budeme doufat, že to bylo zapříčiněno právě oním uplakaným podzimním počasím.
Recenze je psána z premiéry dne 20. 11. 2008.
Rozhovor s Janem Komárkem nejen o novém projektu naleznete zde.
Baletoman
Tak jestli jste viděl Louskáčka jako krasobruslařskou show, tak jste hlavně vůbec neviděl balet, takže to moc nevypovídá…Louskáček – Kouzelný příběh – Půvabný, hravý, ale i strašidelný spektákl v Olomouci