První premiérou letos založeného tanečního souboru Balet Bratislava byl 11. listopadu jeden z nejoblíbenějších milostných příběhů - Romeo a Julie. Inscenaci vytvořil umělecký šéf souboru, tanečník a choreograf Mário Radačovský, premiéra se konala v Divadle Nová scéna. Na relativně malém jevišti se před diváky odvíjelo drama znesvářených rodů doprovázené nahrávkou Prokofjevovy hudby v podání London Symphony Orchestra, nutno ale podotknout, že absence živého orchestru představení nenarušila, komorní prostor Nové scény naopak dovolil obecenstvu být ve skutečně fyzické blízkosti tanečníků a nastolil tak jiný typ zážitku. I soubor sám se svým téměř komorním složením (18 členů včetně externistů) na menší jeviště hodil, ačkoli bylo patrné, že prostor je pro některé sólové party poněkud omezený.
Balet Romeo a Julie Mária Radačovského je slovenskou premiérou. Tu světovou měl na jaře v podání souboru Grand Rapids Ballet Company v Michiganu v USA, ale pro nové zpracování se dočkal i úprav, takže bratislavské publikum (a v předpremiéře diváci v Nitře) získalo originál. Dvouhodinové představení nabité energií a emocemi je romantickým vykročením uměleckého tělesa na jeho cestě, a zdá se, že úspěšným. Inscenace je zasazena do blíže neurčeného prostředí a času (snad podle plesových šatů můžeme soudit na meziválečnou éru) a vystačí s minimem rekvizit, civilními kostýmy a jednoduchým světelným parkem. Minimalismus tomuto kusu překvapivě sluší. Většina diváků jistě zná alespoň ze záznamu některé produkce velkých souborů s nákladnými dekoracemi a zalidněnou scénou, je ale vidět, že k cíli lze jít několika různými cestami.
Mário Radačovský pojal balet tanečně v neoklasickém duchu bez špiček, upravil či prokrátil partituru tam, kde bylo třeba, ale u většiny pasáží zůstala v „tradičním spojení“, které existuje zažité mezi hudební složkou a jevištní akcí, ať jsou to duety, hudební motivy spojené se scénami střetů či plesu nebo materiál, který motivicky charakterizuje jednotlivé osoby (Julie, Mercutio, Tybalt…). Zjednodušení se dočkaly některé dějové pasáže, což je možné i díky tomu, že notoricky známý příběh není nutné převyprávět obecenstvu do detailu, a také několik postav, ale ani zde nejde o velká překvapení (v pojetí nejednoho dnešního autora například obvykle chybí postava chůvy). Zvláštně choreograf vyřešil postavu Parise, kterého nahradil krejčovskou figurínou a dál tento prvek rozvíjel používám figurín s částmi mužského a ženského oděvu zastupujících další tanečníky na plese. Kromě funkčního zapojení do děje dokreslovaly neosobní atmosféru světa podléhajícího vnějškovým regulím, kde je snadné nahradit člověka napodobeninou, neboť na nitru nezáleží. Z rodičů v této verzi figuruje pouze Juliina matka, dominantní žena oděná v sytě rudé šaty, jejíž projev je vybalancovanou kombinací něhy a tvrdosti, pochopení a nekompromisnosti, kterou ztělesňuje dámu z velkého světa. Jádro děje tak tvoří pět postav - mladí milenci, matka, Mercutio a Tybalt. Nejtěžší part tančí bezesporu Julie (na první premiéře Katarína Košíková), která kromě duetů zvládá i náročné sólové pasáže. Výstupy s Romeem (Peter Dedinský) plné něhy jsou pastvou pro oči nejen neotřelým neoklasickým slovníkem, který je skutečně v duchu balanchinovské tradice jednotným proudem pohybů, které se málokdy zastaví v póze, ale spíš přelévají v nezadržitelných vlnách i přes několik repetic stále dál, jako by neměly nikdy končit. Zásluhu na celém dojmu má také bezchybná partnerská práce obou protagonistů, naprostá jistota, s níž se tanečnice vrhá i do složitých zdvihaných figur a až akrobatických přesunů. Vrcholem inscenace je nepochybně zamilovaný duet v první části večera. Výrazně zpracovány jsou také postavy hlavních rivalů obou rodů: Mercutio v podání Daniela Corbeila je lehkomyslným a hravým mladíkem, jenž si nepřipouští starosti ani nebezpečí. Corbeil je výborně vybavený pro charakterní role, subtilní a strhující naprostou jistotou ve skocích a mnohočetných piruetách, které jeho variacím dominují. Tybalta ztvárňoval energický tanečník Andrej Szabo, který kromě čisté techniky nepostrádá ani charisma. Náročné party měl ovšem i sbor, který je po většinu času aktivním účastníkem děje, v paměti zůstává například příchod masek na ples nebo plesová scéna s vířícími sukněmi tanečnic. Jednou z charakteristik zpracování celého baletu je i minimální používání pantomimických prostředků, po většinu času je skutečným vypravěčem ryzí tanec.
Součástí inscenace měla být původně videoprojekce. Divák neznalý ji ovšem nijak nepostrádal, k úvaze snad jen to, zda bylo nutné zachovat „zasněženou“ atmosféru posledního duetu, když chyběla kontinuita scénického řešení předchozích úseků děje. Protože scénický prostor byl opravdu úsporný, byly i jinak běžné dekorace omezeny na minimum (závěs, lavička, postel) a nic nerozptylovalo pozornost obecenstva. Na velké scéně by to možná byl až risk, zde však bylo dosaženo velké účinnosti. Jednoduchou scénu (Marek Hollý) kompenzovaly kostýmy v pastelových barvách, ať šlo o dívčí šaty nebo košile tanečníků (Dorota Cikánková, Diana Strauszová). Premiérové publikum jednotnost divadelního představení po zásluze ocenilo potleskem vstoje.
Balet Bratislava se představil napoprvé ve velmi dobrém světle a není důvod pochybovat, že tomu tak bude i nadále. Po premiérovém napětí se inscenace bezpochyby vycizeluje a připraví mnoho zážitků nejen slovenskému publiku. Nasazení tanečníků svědčí o opravdovém zaujetí pro společnou práci, jímž je korunováno úsilí Mária Radačovského i dramaturgyně a výkonné ředitelky souboru Miroslavy Kovářové. Ještě v této sezóně je v plánu několik zahraničních zájezdů - s drobnější prací se Balet Bratislava představí také v Praze, neboť je pozván jako host v komponovaném večeru Pražského komorního baletu, který proběhne 11. prosince na Nové scéně Národního divadla. Již na prosinec je plánován Večer slovenských choreografů a později na jaře by měl vzniknout další komponovaný program. Balet Bratislava má potenciál rozčeřit vody slovenského tance.
Z premiéry 11. listopadu 2011, Bratislava, Divadlo Nová scéna.
Foto: Ctibor Bachratý
První premiérou letos založeného tanečního souboru Balet Bratislava byl 11. listopadu jeden z nejoblíbenějších milostných příběhů - Romeo a Julie. Inscenaci vytvořil umělecký šéf souboru, tanečník a choreograf Mário Radačovský, premiéra se konala v Divadle Nová scéna. Na relativně malém jevišti se před diváky odvíjelo drama znesvářených rodů doprovázené nahrávkou Prokofjevovy hudby v podání London Symphony Orchestra, nutno ale podotknout, že absence živého orchestru představení nenarušila, komorní prostor Nové scény naopak dovolil obecenstvu být ve skutečně fyzické blízkosti tanečníků a nastolil tak jiný typ zážitku. I soubor sám se svým téměř komorním složením (18 členů včetně externistů) na menší jeviště hodil, ačkoli bylo patrné, že prostor je pro některé sólové party poněkud omezený.
Balet Romeo a Julie Mária Radačovského je slovenskou premiérou. Tu světovou měl na jaře v podání souboru Grand Rapids Ballet Company v Michiganu v USA, ale pro nové zpracování se dočkal i úprav, takže bratislavské publikum (a v předpremiéře diváci v Nitře) získalo originál. Dvouhodinové představení nabité energií a emocemi je romantickým vykročením uměleckého tělesa na jeho cestě, a zdá se, že úspěšným. Inscenace je zasazena do blíže neurčeného prostředí a času (snad podle plesových šatů můžeme soudit na meziválečnou éru) a vystačí s minimem rekvizit, civilními kostýmy a jednoduchým světelným parkem. Minimalismus tomuto kusu překvapivě sluší. Většina diváků jistě zná alespoň ze záznamu některé produkce velkých souborů s nákladnými dekoracemi a zalidněnou scénou, je ale vidět, že k cíli lze jít několika různými cestami.
Mário Radačovský pojal balet tanečně v neoklasickém duchu bez špiček, upravil či prokrátil partituru tam, kde bylo třeba, ale u většiny pasáží zůstala v „tradičním spojení“, které existuje zažité mezi hudební složkou a jevištní akcí, ať jsou to duety, hudební motivy spojené se scénami střetů či plesu nebo materiál, který motivicky charakterizuje jednotlivé osoby (Julie, Mercutio, Tybalt…). Zjednodušení se dočkaly některé dějové pasáže, což je možné i díky tomu, že notoricky známý příběh není nutné převyprávět obecenstvu do detailu, a také několik postav, ale ani zde nejde o velká překvapení (v pojetí nejednoho dnešního autora například obvykle chybí postava chůvy). Zvláštně choreograf vyřešil postavu Parise, kterého nahradil krejčovskou figurínou a dál tento prvek rozvíjel používám figurín s částmi mužského a ženského oděvu zastupujících další tanečníky na plese. Kromě funkčního zapojení do děje dokreslovaly neosobní atmosféru světa podléhajícího vnějškovým regulím, kde je snadné nahradit člověka napodobeninou, neboť na nitru nezáleží. Z rodičů v této verzi figuruje pouze Juliina matka, dominantní žena oděná v sytě rudé šaty, jejíž projev je vybalancovanou kombinací něhy a tvrdosti, pochopení a nekompromisnosti, kterou ztělesňuje dámu z velkého světa. Jádro děje tak tvoří pět postav - mladí milenci, matka, Mercutio a Tybalt. Nejtěžší part tančí bezesporu Julie (na první premiéře Katarína Košíková), která kromě duetů zvládá i náročné sólové pasáže. Výstupy s Romeem (Peter Dedinský) plné něhy jsou pastvou pro oči nejen neotřelým neoklasickým slovníkem, který je skutečně v duchu balanchinovské tradice jednotným proudem pohybů, které se málokdy zastaví v póze, ale spíš přelévají v nezadržitelných vlnách i přes několik repetic stále dál, jako by neměly nikdy končit. Zásluhu na celém dojmu má také bezchybná partnerská práce obou protagonistů, naprostá jistota, s níž se tanečnice vrhá i do složitých zdvihaných figur a až akrobatických přesunů. Vrcholem inscenace je nepochybně zamilovaný duet v první části večera. Výrazně zpracovány jsou také postavy hlavních rivalů obou rodů: Mercutio v podání Daniela Corbeila je lehkomyslným a hravým mladíkem, jenž si nepřipouští starosti ani nebezpečí. Corbeil je výborně vybavený pro charakterní role, subtilní a strhující naprostou jistotou ve skocích a mnohočetných piruetách, které jeho variacím dominují. Tybalta ztvárňoval energický tanečník Andrej Szabo, který kromě čisté techniky nepostrádá ani charisma. Náročné party měl ovšem i sbor, který je po většinu času aktivním účastníkem děje, v paměti 
zůstává například příchod masek na ples nebo plesová scéna s vířícími sukněmi tanečnic. Jednou z charakteristik zpracování celého baletu je i minimální používání pantomimických prostředků, po většinu času je skutečným vypravěčem ryzí tanec.
Součástí inscenace měla být původně videoprojekce. Divák neznalý ji ovšem nijak nepostrádal, k úvaze snad jen to, zda bylo nutné zachovat „zasněženou“ atmosféru posledního duetu, když chyběla kontinuita scénického řešení předchozích úseků děje. Protože scénický prostor byl opravdu úsporný, byly i jinak běžné dekorace omezeny na minimum (závěs, lavička, postel) a nic nerozptylovalo pozornost obecenstva. Na velké scéně by to možná byl až risk, zde však bylo dosaženo velké účinnosti. Jednoduchou scénu (Marek Hollý) kompenzovaly kostýmy v pastelových barvách, ať šlo o dívčí šaty nebo košile tanečníků (Dorota Cikánková, Diana Strauszová). Premiérové publikum jednotnost divadelního představení po zásluze ocenilo potleskem vstoje.
Balet Bratislava se představil napoprvé ve velmi dobrém světle a není důvod pochybovat, že tomu tak bude i nadále. Po premiérovém napětí se inscenace bezpochyby vycizeluje a připraví mnoho zážitků nejen slovenskému publiku. Nasazení tanečníků svědčí o opravdovém zaujetí pro společnou práci, jímž je korunováno úsilí Mária Radačovského i dramaturgyně a výkonné ředitelky souboru Miroslavy Kovářové. Ještě v této sezóně je v plánu několik zahraničních zájezdů - s drobnější prací se Balet Bratislava představí také v Praze, neboť je pozván jako host v komponovaném večeru Pražského komorního baletu, který proběhne 11. prosince na Nové scéně Národního divadla. Již na prosinec je plánován Večer slovenských choreografů a později na jaře by měl vzniknout další komponovaný program. Balet Bratislava má potenciál rozčeřit vody slovenského tance.
Z premiéry 11. listopadu 2011, Bratislava, Divadlo Nová scéna.
Foto: Ctibor Bachratý
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace