Profil 2007 - Zwischenmensch

7. 12. 2007 reportáže

Autor Zuzana Smugalová

Historie v roce 1945, válka, tragédie lidského osudu, sny o budoucnosti, návraty do minulosti, to všechno ve svém příběhu nese Zwischenmensch, neboli poslední premiéra souboru Teatr Novogo Fronta, který představuje jeden z nejviditelnějších pilířů fyzického divadla u nás. Ve Švandově divadle, na své skoro domácí scéně, se tento soubor představil v rámci přehlídky Profil 2007 17. a 18. listopadu 2007. Přehlídka se letos uskutečnila již pošesté a TNF je zároveň jejím organizátorem.
Zwischenmensch se zcela jistě zařadí po bok jiných repertoárových představení tohoto česko-ruského uskupení. Příběh umírajícího vojáka, jeho pocitů, vzpomínek i tužeb, plný odlehčujících halucinací a vidin, konfrontace života a smrti, pracuje plně vyhraněným způsobem, který je TNF vlastní. Emotivně vypjatější scény střídají jednoduchá kontextová intermezza, sarkasticky nahlížející na realitu lidského neštěstí. Není vyloženě hlavního hrdiny, není ani těch najisto zlých, kteří by na konci byli potrestáni. Rytmus umíráčku možná udává ďábel, ale kde ho hledat?
Herci mění charaktery i převleky jak na běžícím páse. Až v neskutečné rychlosti míjíme vojáky, běžence, biblické postavy a vše se zrychluje. Snad podle času, který umírajícímu zbývá. Zatímco doba strávená ve válce je černě beznadějná, vidina konce mění scénu do červena, z níž sálá prudké teplo, až ji nakonec vypreparuje na holé nic. Piliny na podlaze víří nejen prach, ale i vůni, která nás ve vlastních zkušenostech vrací do časů minulých. K dokonalosti chyběla už jen v některých chvílích jistota light designu.
Čtyři muži, jeden jak druhý, zapadají i vizuálně do koncepce práce souboru. TNF tentokrát rozšířilo své řady o další umělce z celé Evropy (bohužel, jejich jména zůstala v programu diváku utajena). Jakýsi nový vítr znatelně obohacoval celé pojetí inscenace především nečekanou tanečností. Představení zachází s pohybem koncepčně, daleko více ho využívá jako scénickou akci, jako vyjadřovací prostředek, více než jsme u tohoto souboru zvyklí. Tanec je používán v mnoha zástupných symbolech. Tím nejvýraznějším je pravděpodobně letecká „pařba“, euforie z ovládnutí prostoru a rychlosti. Za celou dobu není slyšet jediného slova a přece je Zwischenmensch naprosto srozumitelné. Ne zcela pochopitelným záměrem je však postava druhé dívky (kupodivu s dlouhými vlasy), která se bez jasné intence zjevuje a opět mizí. Svou abstraktnost ustála jen stěží, ale pohybově vynikala. Vůbec dobrá tanečně-technická úroveň hostí výrazně podpořila i kmenové členy souboru. Ve svém živlu vynikla nejen výrazově Irina Andreeva, dodávající představení potřebnou až nutnou dávku sebeironie. Nová premiéra TNF se velmi přiblížila práci Děreva, které hostovalo v Praze v divadle Akropolis v říjnu s představením Robertův sen a kde byla právě pohybová stránka inscenace těžištěm jevištních akcí. Zwischenmensch přineslo svůj styl a sobě vlastní pohled na situaci, kterou rozehrávalo. Autoři uplatnili množství nápadů, i když v jejich přehršlosti některé až zbytečně zanikly. Byly však používány s jasným záměrem a to dává inscenaci jasnou budoucnost.
Psáno z premiéry 17. listopadu 2007 informace o představení