Současné duety si byly tvaroslovně podobné, kultivovaná choreografie stavěná na tanečníky, jejichž těla vypracovala klasická technika. Duet In the Mood for Love od Hany Turečkové interpretovaný Klárou Jelínkovou a Tomášem Červinkou, Intro Sylvy Nečasové v podání autorky a Kristýny Němečkové, 3´Is Enough to Kill You, Baby! H. Turečkové pro Editu Raušerovou a Karla Audyho – vše od členů a pro členy baletu pražského Národního divadla. Nejnápaditější byl duet Viktora Konvalinky Two Points interpretovaný Kristýnou Němečkovou a Tomášem Červinkou. Využíval i prvky neoklasiky, kostýmy si autor vypůjčil z představení Causa Carmen (z první části). K sérii choreografií vesměs určených na baletní soutěž, jež se konala v prosinci v Brně, se řadí ještě dvě sóla: Michal Krčmář z Bohemia Baletu vytvořil moderní taneční etudu Na pokraji na známou píseň Vladimíra Vysockého, tanečnice ND Brno Rebecca Rodwell prezentoval Final Judgement, výstup opuštěné dívky v bílém.
Humornou miniaturou Popoff ilustroval Riccardo De Nigris (chor.) a Gianvito Attimonelli (tančil) život mladého ruského kozáčka. Součástí brněnského představení Choreografický ateliér II byl neoklasický duet Silence, který vytvořil Mário Radačovský na jednu z Písní potulného tovaryše Gustava Mahlera. Tančila Andrea Smejkalová a Uladzimir Ivanou, ona jako osudová žena, on jako chladný netečný muž, jejichž bytí se na okamžik spojí.
Kromě Prahy a Brna se během večera představily soubory z Plzně a Ostravy. Sólisté Divadla J. K. Tyla v Plzni Jarmila Dycková a Martin Šinták tančili duet z baletu Maryša, který vytvořila Alena Pešková. Scéna z dějového baletu na motivy slavné hry zastihuje milenecký pár při koupeli, rozehrává se v ní duet neoklasického stylu, který ale bez kontextu celého díla nevyniká tak, jak by mohl. Za Plzeň představil samostatný duet také Jiří Pokorný jako autor, jeho Duet La Dispute (podle písně Yana Tiersena) tančí Martina Diblíková s M. Šintákem.
Balet Národního divadla moravskoslezského z Ostravy přivezl ukázku z představení Spor aneb Dotyky a spojení, jehož autorem je tamní šéf baletu Igor Vejsada. S živým hudebním uskupením Klarinet Faktory (improvizace na barokní témata) vystupovalo sedm tanečníků: dva páry znázorňující dospívající chlapce a dívky (Barbora Kaufmanová, Yuriko Kitamura, Alex Kovalevskij, Lukáš Lepold), pár, který ztvárňuje dvořany (Rodion Zelenkov, Olga Borisova), a sám autor jako šedá eminence v pozadí. Bez znalosti obsahu díla (šlechtický pár vychovává dvě dívky a chlapce bez styku s opačným pohlavím, aby experimentálně zjistili, kdo se dřív dopustí nevěry) je obtížné ukázce porozumět, byla také velmi dlouhá.
Jediným hostem z nezávislé scény byla tanečnice Nataša Novotná ze skupiny 420PEOPLE, která prezentovala sólo z choreografie Jiřího Kyliána One of a Kind. Její éterická a tvárná postava na sebe vždy poutá pozornost, i kdyby tančila ukázku sebekratší.
Choreografové pražští se kromě duetů dostali ke slovu během večera se třemi choreografiemi, které známe z posledních Miniatur (představení, kde se každoročně jako tvůrci představují členové baletu ND). První z nich bylo Ultimo Viktora Konvalinky, choreografie, ve které umně propojuje závažný obsah s pohybovou nadsázkou: setkáváme se v ní se dvěma muži (tančí autor s T. Červinkou) ukrývajícími se za druhé světové války kdesi v krytu, stále připraveni nasadit si plynové masky. V nepřirozené situaci propadají klaustrofobii, ale jsou i schopni si čekání zpestřit potěšením ze skleničky nebo improvizovaným tanečním večírkem.
Druhou choreografií z hájemství současného tance je Nedokončený kus Tomáše Rychetského, jehož první část zatančil se Sylvou Nečasovou. Ztvárňují v ní dvojici, která se pomalu odhodlává překročit jakousi důležitou hranici, trochu s obavami, s váháním, občas i s krokem zpět, ale ve vzájemné podpoře až k cíli. Cestu dvojice mapuje fotograf (Pavel Hejný), jehož snímky jsou hned promítány. Choreografie nenápadně graduje spolu s písněmi Sigur Rós, závěr byl tentokrát ochuzen o umělý dým, což dílu jen prospělo.
Třetí choreografie byla i závěrem večera, jinak se totiž Jakstohoven V. Konvalinky a T. Rychetského snad ani použít nedá. V této dvoudílné hříčce, kterou si také převzali brněnští do svého Ateliéru, jde o sérii skečů, nejprve běžecký závod (stereo)typizovaných příslušníků různých ras a národů, který nikdo nemíní vyhrát poctivě, který volně přechází v koncert Michaela Jacksona a končí v baru nad ránem s partou uklízečů, kteří zametají v rytmu čardáše. Choreografie se nesnaží o nic víc než o přímočarou zábavu a publikum se také vždy dobře baví.
Program složený převážně z moderních choreografií byl zkomponován v poutavé představení. Taneční centrum Praha jako pořadatel festivalu MTT pokračuje v příjemné tradici a doufejme, že i v budoucnu dále bude.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace