KoresponDance 2016 – co se do sobotního programu nevešlo

Joao Paulo Dos Santos. Foto: Dragan Dragic.

Autor Jana Bitterová

V předchozí reportáži jste si mohli přečíst o nabitém sobotním programu festivalu KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou, který je v Česku naprosto ojedinělým, vzhledem ke kombinaci místa (malé město), kvality (každým rokem narůstající) a počtu diváků (taktéž se nevídaně navyšující). Zbývá pojednat o pátečním a nedělním dění, které také rozhodně stojí za povšimnutí.

O zahájení se postaralo již tradiční festivalové seskupení umělců Jean Gaudin (choreografie), Sébastien Fournier (hudební režie) a dětský sbor Žďáráček. To, jaký umělecký zážitek nabízí choreografie jednoduchých přesunů dětských zpěváků v areálu zámku, se ukázalo již v minulých ročnících a letošní představení Flor de les Flors rozvinulo hravost, profesionalitu a využití místa ještě více. Zpěváci rozezněli stěny zámku ze všech stran nádvoří, stali se živoucí zpívající fontánou a celí rozmáchaní vytvářeli vlastní doprovodný instrument šploucháním vody v zámecké kašně. Mnohohlasé rozverné provedení církevní hudby z 15. století trefně otevřelo slavnost současného umění v historickém objektu a jeho okolí.

Pro letošní ročník vybraly autorky programu (Marie Kinsky – ředitelka festivalu a Lenka Flory – ředitelka pro zahraniční vztahy) množství představení, ve kterých umělci pracovali s výraznými scénografickými prvky a předměty. Tomuto tématu byl také věnován Kulatý stůl, otevřená diskuse profesionálů i široké veřejnosti na téma Scénografie a pohyb, který byl přínosnou novinkou letošního festivalu.

Skotský umělec Robbie Synge vystavěl své sólo na interakci s předměty každému tanečníkovi důvěrně známými: velká role baletizolu, reflektor a židle. Minimalistickou hudbu občas chrchlající ze starého rádia jemným kontrastem doplňoval náhodný zvuk neposedného míčku vypadávajícího z umělcovy kapsy. Synge balancoval mezi polohou akrobata, klauna, důmyslného umělce i kutila a frustrovaného performera, jehož tělo se postupně naprosto ztrácelo v předmětech na scéně. Divák trnul, kdy představení určuje nepředvídatelný pád předmětů a kdy ho řídí performer v promyšlené struktuře choreografie provedené s koncentrací, která zvala k napjatému sledování. Žďárské představení nebylo prvním uvedením díla Douglas v Česku. Recenzi z české premiéry na jaře v rámci Aerowaves v Plzni si můžete přečíst na stránkách Tanenčních aktualit.

Poslední páteční představení se tomu předchozímu v mnohém podobalo: dlouhá vertikální tyč, židle, sólový performer a malá kulička občasně klesající k zemi a dodávající choreografii bryskní detail. Portugalský akrobat João Paulo Dos Santos testoval gravitační sílu z výšky o hodně větší než předchozí skotský performer. Pro představení Contigo trčela z amfiteátru Pilské nádrže dlouhá čínská tyč, na kterou akrobat šplhal, obtáčel se kolem ní, rozehrál dialog mezi židlí a tyčí, až se usadil vysoko v nebi. Ať už se pohyboval na zemi, či ve výškách, byl to nejen akrobat, ale i tanečník hodný obdivu.

Důležitou a osvěžující součástí letošního žďáreckého dění byl Fillimit, interkontinentální platforma pro mladé choreografy. Zámek Kinských díky činnosti centra SE.S.TA své prostory čím dál častěji poskytuje umělcům k jejich tvorbě a uměleckému rozvoji, a tak po několik dní hostil účastníky platformy, aby otestovali své nápady a měli možnost setkání s tvůrci z různých koutů světa. Do nedělního programu festivalu poté byla zařazena prezentace, ve které se představili zúčastnění choreografové a v tomto případě zároveň i performeři v duetech s kolegy, které většinou znali pouze pár dnů. Organizátorka platformy Lenka Flory provázela diváky areálem zámku a v jeho zákoutích odpočítávala každému výstupu přísných osm minut. Představené ideje byly mnohdy odvážné – což pochopitelně může, ale i nemusí, zaručovat zajímavost díla – a v jiných případech šlo o prosté nápady, které upoutávaly svou upřímností. Diváci mohli nahlédnout do přemýšlení choreografů, sledovat první kroky pro realizaci rodících se děl a různorodé využití prostoru zámku. Choreografové například zkoumali souvislost syrového kravského srdce a tanga, testovali, co se může udát na jeden nádech pod imaginární vodní hladinou, zabývali se kontrastem zahaleného a nahého těla v krajině, bavili publikum balancováním na tenké hranici mezi postavou ženy jakožto sportovní rekordmanky, sebevědomé ikony a člověka upadajícího do deprese. Pánské duo svým dílem velmi vtipně přiznalo, že se nesnaží pojednávat o ničem jiném než o krásné dlouhé zámecké chodbě. A tím si publikum naprosto získalo. Performeři chodbu využili do maxima, inteligentně a s humorem, probíhali každým koutem, využili každý zvuk a k mocné scénografii i hudebnímu doprovodu jim postačily velké archy balicího papíru, které postupně strhávali z oken a s nadšením početné dětské části publika muchlali před sebou. Na platformě Fillimit byli přítomni také pozvaní promotéři a snad i to pomůže umělcům, abychom se mohli těšit, do jakých obrysů se dále vyvinou jejich představené náčrty.

O nedělní uzavření KoresponDance se postaraly stálice festivalu choreograf Dominique Boivin a Pierre Nadaud a performeři z brněnské JAMU. Jejich performance Farewell proběhla na velkém čtvercovém nádvoří zaplněném mělkými bazénky, elegantním posezením a rádoby noblesní, spíše však humornou společností. Pánové i dámy se místo vybrané konverzace postupně vrhali do vody, rozvíjeli milostné pletky a hráli si s nalezenými objekty se zájmem dětí testujících možnosti prolézačky. Každá z postav měla svůj charakter, fyzicky jasně definovaný a vtipně se nesoucí celým představením, ať už se performeři vrhali do lehce akrobatických akcí, anebo unisono klopýtali po nádvoří při ranách biče jako cvičení zámečtí koně starých dob. Staromilný šmrnc dodala performativní „závěrečné party“ hudba Emiliena Leroye mixovaná z magnetofonových pásek. Poté už k završení jedinečné atmosféry festivalu nezbývalo nic jiného než vše oslavit ve skutečné, závěrečné party bez rolí diváků a účinkujících, organizátorů a návštěvníků. Kdo si letos „nezatrsal“ u Kinských, měl by určitě dorazit příští rok.  

Psáno z festivalového dění KoresponDance 8. a 10. července 2016 ve Žďáru nad Sázavou.

KoresponDance – mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla
8.–10. července 2016

Flor de les Flors
Sbor: Žďáráček
Sbormistři: Dana Foralová a Pavel Schmidt
Pohybová režie: Jean Gaudin
Hudební režie: Sébastien Fournier
Hudba: anonym  

Douglas
Režie a choreografie: Robbie Synge
Hudba: David Maxwell
Světelný design: Brian Gorman  

Contigo
Režie: João Paulo Dos Santos a Rui Horta
Choreografie: Rui Horta
Hudba: Tiago Cerqueira a Vitor Joaquim
Kostýmy: Pedro Pereira Dos Santos  

Fillimit
Koncepce: Lenka Flory, Lenka Bartůňková, Veronica Santiago, Jan Bárta, Miloš Dvořáček, Jana Tereková, Joseph Champagnon, Nikita de Martin, Silvia Dezulian, Cansu Ergin, Emily Gastineau, Daniel Álvarez Gorozpe, Bára Látalová, Billy Mullaney, Vilma Pitrinaite, Niels Weijer  

Farewall
Námět a choreografie: Dominique Boivin a Pierre Nadaud
Scénografie: Marie Gourdain
Hudba: Emilien Leroy