Jeden den na Divadelní Floře
Postavení současného tance v rámci Divadelní Flory je stále pevnější. Letos se vrcholem programu a slavnostním zakončením stalo vystoupení 420PEOPLE, kteří přijeli s oblíbeným kusem Affordance, v rámci Divadelní Flory šlo o první představení současného tance přímo na jevišti Moravského divadla Olomouc. Pražská skupina VerTeDance v rámci festivalu premiérově uvedla představení Charlotty Öfverholm Found and Lost. Soubor DOT504 přivezl dvě novinky letošní sezóny, Mah Hunt a Perfektní den. Ze zahraničních choreografů se představila také avantgardní Karla Shacklock. V prostorách Moravského divadla proběhl workshop moderního tance. Ale byly tu také pohádky pro děti, koncerty, činohra a alternativní divadlo. Pořadatelem Divadelní Flory je už třetí rok občanské sdružení Divadlo Konvikt, které v posledních letech čeří vody kulturního života v Olomouci, otevírá cestu alternativě a přivádí na scénu mimo jiné současný tanec. A má čím dál větší ambice.O nejbližší plány Divadla Konvikt se s námi podělil jeho dramaturg Jan Žůrek, když jsme se vydali 14. května na jednodenní exkurzi za olomouckou kulturou. Konvikt je vlastně Umělecké centrum Univerzity Palackého (původně skutečný jezuitský konvikt) a divadelní prostor, který se skrývá v podkroví, nese název Divadlo K3. Zvláštní spojení krásné historické architektury, genia loci a současného umění. Ale právě tady se v roce 2006 zrodila myšlenka podpořit kulturní dění organizovaným způsobem...
Nový životní prostor
„Občanské sdružení vzniklo proto, aby se oživilo především dění tady na Konviktu, v univerzitním prostředí. Postupně se rozrostla činnost i prostory, máme například šapitó, festivaly, které pořádáme, nebo například Týdny improvizace se odehrávají na rozmanitých místech. V případě Divadelní Flóry je to často Moravské divadlo.“ K Moravskému divadlu je to od Konviktu opravdu co by kamenem dohodil. Nejalternativnější „stagiona“ se nachází v malebném prostředí historického centra města a diváci vědí, kam za současným uměním přijít. Ale brzy si budou muset zvykat na nové místo. „Univerzita musela v poslední době začít šetřit, a tak
i provoz Konviktu je omezen, nemáme dostatek prostor na zkoušení a reprízy především pro soubor Divadla na cucky, které pod naším sdružením působí. Potřebuje pracovat na nových premiérách, začali jsme tedy hledat nové možnosti. Ale řešení už se rýsuje – nebudeme se stěhovat nikam daleko, ale v novém místě bude naše činnost vypadat trochu jinak. Částečně půjde o hudební klub, částečně o prostor pro aktivity sdružení. Bude muset fungovat zčásti na komerční bázi, protože si na sebe musí také vydělávat.“ Divadlo Konvikt má široký záběr: provozuje mladý činoherní ansámbl Divadlo na cucky, pořádá festivaly, workshopy, koncerty, zajišťuje hostování domácích a zahraničních souborů alternativního divadla a tance. Hlavním pořadatelem Divadelní Flory je tři roky, předtím bylo spolupořadatelem. „S festivalem, původně jako činoherní přehlídkou, začalo Moravské divadlo. Organizace takové akce je ale pro příspěvkovou organizaci hodně náročná, i po administrativní stránce, občanské sdružení je flexibilnější,“ vysvětluje Jan Žůrek výhody. „Divadelní Flora se od počátku programově rozšiřovala, a tím, že je už dobře etablovaná a divácky navštěvovaná, je schopná přitáhnout širší publikum i na naše další projekty, třeba právě současný tanec. Ovlivňuje to samozřejmě zásadním způsobem naše celoroční aktivity – Divadelní Flora dokáže současný tanec přiblížit divákům, kteří si pak cestu do Konviktu na další představení najdou.“ A z jakých řad že se tedy diváctvo zde v regionu rekrutuje? Je tu stálá základna – lidé, kteří chodí aktivně na workshopy, zajímá je nejen tanec, ale i další podoby alternativního divadla, stejně jako výtvarné umění nebo architektura. „Není pro nás důležité vyprodat představení, abychom pokryli náklady, protože to ani nejde, zvlášť zahraniční produkce musíme dotovat z grantů a dalších zdrojů, ale samozřejmě že poloprázdný sál umělce nemotivuje. Bývaly časy, kdy přišlo třeba deset lidí a jsme rádi, že tohle období už máme za sebou,“ vzpomíná mladý dramaturg. „Své aktivity se snažíme rozšiřovat i mimo divadlo jako takové, v rámci Flory i Týdnů improvizace se konají výtvarná sympozia, Flora spolupracuje s architektonickým studiem.“
Smělé plány
Do dramaturgie DK patří neodmyslitelně zahraniční hosté. Letošní program ovšem ovlivnilo šetření: „Ačkoli jsme měli jedno z nejlepších hodnocení od grantové komise MKČR, částka, kterou jsme dostali, tomu příliš neodpovídala. Náš model ale je, že kromě festivalů chceme nabídnout jednou za měsíc zajímavého hosta, ze zahraničí, ale klidně i z domova, a od podzimu už chceme navázat na tento systém. Hosty vybíráme tak, aby tu byla pestrost jak generační, tak v uměleckých přístupech,“ popisuje Žůrek. „Snažíme se ukazovat různé podoby současného umění. Vzhledem k tomu, že nemáme úplně profesionální publikum, není důvod naši dramaturgii úzce vymezovat, spíš naopak jde o rozmanitost a pestrost. Hodně cestuji do zahraničí, mám možnost vidět hodně představení naživo i na DVD, a často zjišťuji, že některé zahraniční produkce nejsou zdaleka tak drahé, jak by člověk při jejich kvalitě čekal. Mnoho umělců má zájem především vyjet do zahraničí a už pro ně není tak podstatné, aby na tom vydělali.“ Pomáhají i styky s našimi nejbližšími sousedy: „Úzce spolupracujeme se slovenskou Stanicou Žilina, některá představení si předáváme, vzájemně doporučujeme, iniciativa přichází z té či oné strany. Umělci pak dělají malou „šňůru“ a nám oběma se snižují náklady.“Brzy po skončení Divadelní Flory vtrhne do Olomouce také regionální část festivalu Tanec Praha 2011. A jaké jsou plány DK na další sezonu? „Rádi bychom tu představili nizozemského choreografa Jense van Daele. Je to člověk, který se hodně inspiruje módou a reklamou. Mám tip na hosty z Itálie a další, koho bych tu rád uvítal, je norský choreograf Jo Fabian. Má vlastní systém, kterému říká „alfa-systém“, a jeho práce jsou spíš jakési taneční instalace.“
Nesmí se ovšem zapomínat ani na české hosty. „V srpnu u nás bude mít rezidenci soubor Nanohach, který bude pracovat na novém projektu Ley Švejdové. Premiéra bude v Praze, ale u nás bude repríza v rámci Týdnů improvizace. Je to poprvé, co si vyzkoušíme, jakým způsobem fungují rezidence a co to obnáší, a rozhodně v tom chceme pokračovat. Chceme podporovat novou tvorbu, aby nová díla vznikala přímo u nás. Neplánujeme vlastní soubor, ale chceme víc věcí koprodukovat a podporovat nejen rezidencí, rozšířit víc mezinárodní spolupráci. Plánujeme větší spolupráci s Debris Company a dalšími umělci, kteří se u nás představili.“ Zkušenost s prací s profesionálním souborem ostatně DK má v podobě Divadla na cucky, které se věnuje alternativní tvorbě a autorskému divadlu, které se někdy pohybuje na hranicích žánru. A peníze? Granty a sponzoři. Na Divadelní Floru se DK daří získávat finance i ze soukromého sektoru, také pronájem šapitó je jedním ze zdrojů příjmů, Divadlo na cucky hostuje na různých scénách a festivalech.
Šokující Karla Shacklock
Během rozhovoru, který se odehrával na nádvoří univerzity v prostředí podobném parčíku, se obloha zatáhla na déšť a zdvihl se vítr. Děti v nedalekém šapitó se dodívaly na pohádku a proháněly se teď venku po trávníku klesající teplotě navzdory. Pomalu se přiblížil čas podvečerního představení, hříčky Beyond.
Britská choreografka a tanečnice Karla Shacklock spolupracující s umělci z různých koutů světa se zde prezentovala po dva dny se svou českou kolegyní Lucií Petrušovou. Té patřilo jako autorce předchozí odpoledne s choreografií Nobody. V premiérovém Beyond účinkovala spolu s performerem Fionnem Gillem a nizozemským hudebníkem Jarnem van Esem. Lucie a Karla tvoří tvůrčí tým a vystoupení v rámci Divadelní Flory bylo jednou ze zastávek mezi Nizozemím a Velkou Británií, kde představují svou nejnovější tvorbu. Beyond bylo původně inzerováno jako duet. Jak už to ale u tvůrčího procesu bývá, koncept se ještě před premiérou změnil, a tak návštěvníci k programu obdrželi také novou vysvětlující tiskovou zprávu a tajemnou obálku. Dopis od autorky divákům, který je měl připravit na vše a pomoci jim dostat se do stejné sféry „za“, kam se snaží dostat i samotní interpreti. Tři tanečníci snažící se navázat bezprostřední kontakt se sebou, s divákem, s prostředím, neuznávající a nevytvářející žádné hranice, vybírající střípky ze svých prožitků a předkládající je ke sdílení. Mozaika scén a příhod, doprovázených verbálně i fortem barového piána, které spouští vlny asociací a uvolněný smích. Každé představení bude jiné, každá repríza bude jiná, ale vždy půjde o společný prostor sdílení. Beyond nepředkládá taneční variace ani narativní strukturu, tu spíš bourá, ale přesto nenavozuje pocit ztracení. Performeři ukazují své skryté stránky, překonávají omezující přítomnost předmětů a oděvů, mnohdy nesmírně groteskní (ale snad jen proto, že zobrazená absurdita je nadsázkou – pokud si v hromadě hadrů bránících pohybu tanečnice nebo směšném úboru pianisty, který nemůže dosáhnout dál než na jednu oktávu, uvědomíme symbol vlastních zbytečných omezení, tak se smích vytrácí do mraziva). Před diváky nezůstávají skryty osobní údaje ani podivné historie z minulosti, zvrhávající se ve vzájemné soupeření o pozornost, přitom stále dokonale kontaktní. Za zdánlivě nahodilými pokusy s divákovou interaktivitou je cítit promyšlenou dramaturgickou kostru, která také performanci ukončuje ve chvíli, kdy bylo možné vidět a bavit se ještě dál. A tato kompaktnost dává Beyond nezpochybnitelný punc profesionality.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace