Idiom Festival – Polské performance v Praze

!GROT! (Irena Lipińska). Foto: Gustavo Zeballos.

Autor Alexej Byček

Ohrožené druhy a manipulátor Grotowski

Alternativní motorika je pojmenování, které dal Rafał Urbacki pohybovému vyjadřování s tělesným handicapem. Autor inscenace Protected Species, která se představila 7. října, strávil jedenáct let na vozíku a kromě toho je gayem, pro Poláky tedy „druh“ skutečně „ohrožený“. Urbacki pracoval s lidmi, kteří se kvůli postižení musejí pohybovat alternativním způsobem, a vytvořil s nimi v polském Slezsku dokument, kde mluví o denní praxi svých životů, zároveň improvizují tancem, který je v souvislosti s jejich těly zcela unikátní. Po asi půlhodině dokumentu následuje prolnutí do videozáznamu, kde zmínění tančí již v sále před publikem, a do toho na jeviště přicházejí jiní lidé, kteří podle záznamu provádějí snímanou choreografii. Řada pohybových sestav končí zapojením publika do tance, který po čase vyzní do ztracena. Pocit zvláštní nejistoty z takového zakončení podtrhl myšlenku, která padla na večerní diskusi, že „postižení“ by se neměli začleňovat, ale že lidé s běžnou i s alternativní motorikou by měli společně vytvořit jedno společenství.

Týž den byl uveden autorský kus !Grot! Ireny Lipińské zkoumající odkaz Jerzyho Grotowského. Z tohoto barda divadelní antropologie, na nějž v našich poměrech snad ani není slyšet kritika, udělal absolutního antihrdinu. Byl představen jako člověk, který manipuloval ostatními, ale už neměl čas to odčinit. Člověk, který se neohlížel na prostředky, jakými chtěl dosáhnout svých totálních ideálů.

V !Grot! zaujala zajímavá práce s multimédii. Performerka, která si nejprve cpala do pusy kovové kuličky a pak se v nich jakoby koupala na zemi v ohraničeném obdélníku z tyčí, si sundala svrchní oděv a v jakémsi průhledném tělovém trikotu se začala pohybovat mezi různými pozicemi v napojení na obrovskou hlavu Grotowského, která se objevila v projekci za ní. Její pohyby jako by manipulovaly s režisérovou hlavou a všelijak ji na plátně deformovaly. Jeho slova ale zas ovlivňovala performerku, zvláště když měla výraz vyprázdněné bezduché loutky. Představení bylo esteticky velmi poutavým vizuálním divadlem, které do Česka přineslo nový pohled na Grotowského, kterého bychom si zde těžko dokázali představit v tak černém světle.  

Polsko a Evropa pod lupou

Hlavní dramaturgická linie festivalu se pak zaměřovala na zachycení současných, nejen polských, problémů. Představení Polska shazovalo první den festivalu všechny stereotypy běžných lidských zábav, přičemž zároveň uvádělo diváky do rozpaků, jak vlastně reagovat. Projekce vtipných událostí ze sportovních utkání a fakt, že performerka Agata Maszkiewicz měla spartakiádní sportovní úbor s nápisem „Polska“, mluví asi za vše.

O něco závažnější téma přinesla 8. října inscenace Europe. Inquiry. Vyšetřování nabídlo nejprve odlehčené obrazy řešící vznik určité situace (viděli jsme vždy tři postavy tanečnic, které se přesouvaly z jednoho místa na druhé; reálnou změnu udělala však vždy jen jedna, protože druhá následovala předchozí pozici první a třetí předchozí pozici druhé). Pak tanečnice vytahaly z pytlů množství oblečení, začaly na sebe všechno oblékat (každá mnoho desítek košil, triček, sak, sukní a kalhot) a mluvily o současných problémech. Jedna z nich například hlásala: „Jsem asi tak vkusně oblečená jako Evropa mluví jedním hlasem…“ – a další to po ní postupně opakovaly. Došlo na rozvedení řady témat včetně zneužívání levné pracovní síly velkými firmami nebo znepřístupnění Pražského hradu českým prezidentem jako opatření vůči terorismu.

Nakonec hrála šílená hudba, jedna z tanečnic rozlila po diagonále vodu a klouzala se po ní z jedné strany na druhou v rámci paralely s uprchlíky plavícími se přes Středozemní moře. Další tanečnice skládala jakési hranice z oblečení, které klouzající performerka vždy prorazila, a třetí prostě jen chodila kolem a v pomalém tempu si zkoušela jednotlivé kusy hadrů.

Dojem z posledního zmíněného představení byl obzvlášť silný. Poukazovalo i na vnitřní polské problémy, kdy političtí představitelé hlásají, že Polsko je Ježíšem Evropy, a alternativní kulturu hrubě potlačují, dokonce i cenzurují, aby zviditelnili katolické hodnoty, ale i některé další, spojené pouze s populismem.

Idiom Festival ostatně získal financování za minulé polské vlády, ale od té současné žádnou podporu nemá a mnozí přítomní, s nimiž jsem měl možnost mluvit, přišli o příspěvky, stipendia nebo pracovní prostory. Situace je vážná a je dobře, že můžeme i přes vlastní politickou situaci, kdy ve společnosti bují populismus, kulturu našich sousedů podpořit. Jejich tanec i performance se totiž na uvedeném festivalu ukázaly na vysoké a inspirativní úrovni.  

Psáno z festivalu Idiom Festival 6.–8. října 2016, Studio Hrdinů.

Idiom Festival „This is Poland!/To Polska właśnie!“
6.–8. října 2016  

Polska
Koncept, tanec a choreografie: Agata Maszkiewicz
Video, zvuk a light design: Vincent Tirmarche
Světová premiéra: březen 2009
Česká premiéra: 6. října 2016  

Protected Species
Koncept a choreografie: Rafał Urbacki
Light design: Marek Kutnik
Světová premiéra: červen 2014
Česká premiéra: 7. října 2016  

!Grot!
Koncept: Irena Lipińska a Magdalena Zamorska
Multimédia: Paweł Janicki
Dramaturgie: Magdalena Zamorska
Light design: Wojciech Maniewski
Zvuk: Dominik Wojtas
Hudba: We Draw A
Animace: Paweł Pych
Světová premiéra: březen 2014
Česká premiéra: 7. října 2016  

Europe. Inquiry
Choreografie: Magda Jędra, Weronika Pelczyńska a Iza Szostak
Dramaturgie: Agata Szczęśniak
Light design: Karolina Gębska
Set design: Wojciech Pustoła
Světová premiéra: červenec 2014
Česká premiéra: 8. října 2016