Premiéra Fragmenty milostného diskurzu, která proběhla v divadle Ponec 9. listopadu 2008, je projektem slovenského režiséra Brano Mazúcha. Inscenace se nechala inspirovat stejnojmennou knihou Rolanda Barthese do podoby tanečně–divadelního představení pro dva tanečníky (Věrka Ondrašíková, Saša Volný), dva herce (Pavlína Štorková, Rostislav Novák) a dva hudebníky (Charlie One, Michal Cáb). V šestnácti obrazech předestírá různými podobami slova, která nejdou v určitou chvíli milostného procesu vyslovit, která hovoří pouze jazykem srdce, která se odehrávají někde uvnitř jedince hovořícího se sebou samým.
Inscenace ve svých částech staví vždy na základě určeného motivu, který je rozehrán pomocí násobků emocí skrze slovo, pohyb či zpěv. Každá složka ovšem působí zároveň samostatně. Prolínání, pokud jsou, tak jsou nepravidelná, jednotlivé určité animace zobrazených diskurzů jsou rozdílné a přitom svým obsahem velmi podobné. Prostupuje jimi elektronická hudba, která vytváří atmosféru tajemna a schoulených myšlenek. Konkrétní obsah nechává divákům velmi volnou možnost asociací. Tak jako čteme báseň, tak i zde hledáme mezi řádky vlastní zkušenost. Zkušenost čekání, touhy, zoufalství, odevzdanosti, rezignace, když milovaná osoba neodpovídá.
Na premiéře představení byla celkově znát jeho čerstvost a hledání konkrétní polohy určitého stavu víceméně u všech zúčastněných. Poměrně dost intimnímu tématu neprospělo alternativní umístění sedaček po obvodu jeviště, které sice plnilo svůj účel pro jiné vnímání pohybu i akcí, na druhou stranu však značně ubíralo soukromí (ve kterém milostný diskurz ve skutečnosti probíhá), a tím působilo exhibičně a až nepatřičně interaktivně. Přesto všechno byl znát zcela jasný koncepční záměr autora. Využíval daný prostor, přirozeně vzniklé situace a dokázal najít jejich uplatnění v další struktuře. Z tanečního hlediska byl pohybový slovník, založený samozřejmě především na kontaktu a partneřině, poměrně dost omezený, přesto že kvalita obou tanečníků by jistě dovolovala více. Pro Sašu Volného, jako tanečníka z kamenného divadla (Laterna Magika) to byla jistě velmi zajímavá příležitost, která evidentně rozšířila jeho taneční i žánrový rejstřík pozitivním způsobem. Všeobecně celý projekt v sobě nese další množství nápadů, které neměly svou příležitost uplatnit se, a to platí i o některých naznačených hudebních motivech, které nebyly (snad jakoby ze strachu) rozvinuty. Zajímavé taneční či pohybové náměty byly zase často uschovány ve stínu díky ligt designu. Jasné určení tvůrčích i interpretačních poloh má bezesporu ambice v dalších reprízách zrát jako víno.
Fragmenty milostného diskurzu jsou citlivým představením o lidském srdci a jeho touhách, ne o jejich naplnění. Nelze v nich nalézt odpovědi na otázky, spíše jen analyzovat stav, což je i účel inspirativní knihy.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace