Festival MOVE Ostrava se blíží ke svému závěru
Pestrost programu, který přichystala festivalová produkce, byla skutečně značná. Nejenže se po dobu pěti dní uváděla taneční představení vyhlášených českých souborů, ale také probíhaly přednášky s různorodou tematikou a série tanečních dílen na zdejší konzervatoři. Mezi hostujícími pedagogy se objevili jak účinkující festivalu (Stano Dobák, Andrea Opavská, Rado Piovarči), tak i baletní mistr Národního divadla v Praze Jan Kodet či pedagog pražské taneční konzervatoře Duncan Centre Radim Klásek.
V předposlední festivalový den, pátek 14. listopadu 2014, proběhla v kavárenském prostředí Cooltouru přednáška Nový cirkus, víc než jen cirkus vedená Veronikou Štefanovou, redaktorkou Taneční zóny a Českého rozhlasu. Hodinový přednes Štefanové byl průletem krátkou historií nového cirkusu – dozvěděli jsme se o prvotním formování nového cirkusu ve Francii v sedmdesátých letech minulého století, jeho postupném rozvoji a vzniku nových francouzských skupin v osmdesátých letech a konečně o zakládání prvních novocirkusových škol v devadesátých letech taktéž ve Francii. Štefanová se věnovala i tématu nového cirkusu v českém prostředí – v naší krajině vždy chybělo centrum, které by se věnovalo profesionálnímu školení performerů nového cirkusu, a tak v devadesátých letech to často byli absolventi katedry alternativního a loutkového divadla DAMU či katedry pantomimy HAMU, ze kterých se rekrutovali první novocirkusoví umělci. Dále také zmínila založení dlouho očekávaných center (Cirqueon, KD Mlejn nebo LeGrando), která se nyní soustředí zejména na pořádání kurzů pro širokou veřejnost.
„Lůzři“
Na přednášku bezprostředně navazovalo uvedení divácky velmi úspěšného kusu Loser(s) pod taktovkou akrobatického dua DaeMen ve spolupráci s choreografem Jarkem Cemerkem. Loser(s) jsou projektem, který v sobě má veškeré předpoklady, aby se dal nazvat novocirkusovým – obsahuje perfektně provedená akrobatická čísla, skvělý hudebně-beatboxový výkon a silnou taneční složku. Již v úvodu diváky pobavila humorná scénka Ondřeje Havlíka jako letušky vítající nás na palubě letadla z Ostravy do Barcelony. Pak už následovaly četné skoky, přemety, stojky na jedné ruce, balancování nebo vzájemné vyhazování do závratných výšin. Neuvěřitelně působivá byla v tomto projektu již zmíněná taneční složka reprezentovaná tanečnicí a choreografkou Janou Vránou. Do rudých šatů oděná tanečnice pohybující se na čistě bílém koberci působila jako skutečná výzva pro ostatní muže, kteří ji při zběsilých tanečních variacích jako číhající zvířata neustále obklopovali. Recenzi z premiérového uvedení si můžete přečíst ZDE.
Loser(s) jsou divácky úspěšným projektem, neboť jednotlivá provedení akrobatických prvků, tanečních scén i hudby jsou na velmi vysoké úrovni. Avšak na celém kusu mi schází celková a detailní práce s dramaturgií a významovou linkou. To bylo nejvíce zřetelné při častých světelných změnách, kdy všichni věděli, že je třeba zhasnout, aby bylo možné připravit jeviště na následující akci, nebo když tanečnice ze sebe vydávala naprosto skvělý výkon, který v celkovém dění zcela zanikl, poněvadž veškerá divácká pozornost byla soustředěna na akrobatické dění opodál. Tento kus má to nejdůležitější – mladé a talentované performery. Doufejme tedy, že tohoto vzácného potenciálu bude využito.
Po představení již tradičně následovala živá diskuse jak se samotnými tvůrci, tak účinkujícími. Dotazy byly různorodé – od toho, jaké scény byly nejtěžší k nazkoušení, až po dotaz, jak těžké je pro muže chodit na podpatcích jako letuška.
Psáno z 14. listopadu 2014, MOVE fest Ostrava 2014, Cooltour Ostrava.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace