Francouzský choreograf Serge Ambert již pravidelně zajíždí do Prahy, aby zde vytvořil taneční kreace, které oživí současný taneční styl v České republice. Jeho spolupráce s některými českými tanečníky je dlouhodobá a pro stálého diváka je jeho choreografický rukopis velice snadno čitelný. Vyznačuje se perfektní taneční technikou, promyšlenou v detailech jednotlivých pohybů, která je zasazena do přesné koncepce představení. Emocím v jeho dílech není bráněno, nicméně zdůrazňovány nejsou. Jediný pražský večer, který proběhl NoD. Roxy 12.dubna 2007 byl prezentací jeho dvou choreografií – dvou sól. V druhém sám tančil.
První sólo bylo premiérou a zároveň prvním z připravované trilogie na téma hmyz. Interpretka Bětka Májová, česká tanečnice, o které je dnes již možno říci, že je dlouhodobá spolupracovnice francouzského choreografa. Silná osobnost Serge Amberta zanechala v mladé tanečnici výrazný otisk, který mírně zakonzervoval její taneční styl. Ephémère, jehož inspirací je jednodenní jepičí život, může působit zajímavě pro diváka neznalého tvorby této tanečně-choreografické dvojice. Může působit až rozporuplně pro konvenčního diváka, který je iritován obnažeností na jevišti. Tolerantní divák se nebojí nahoty, ovšem vždy se ptá na její důvod. Bohužel sólo Bětky Májové mu jen stěží odpoví. Už její tanec sám o sobě působí dost živočišně a to se s takovým hmyzem, jako je jepice, moc neslučuje.
Sólo v interpretaci Serge Amberta Ztracené duše, mělo premiéru více než před rokem. Je v něm patrný vnitřní neklid tančící postavy, balance na hranici samoty, touha po návratu a uvědomění si jeho nemožnosti. V celé koncepci se pro diváka znalého Ambertova díla objevuje mnoho, pravděpodobně necílených odkazů na jeho minulé choreografie prezentované v České republice. Nicméně kvalita tance zastiňuje koncepci a vytváří příjemný taneční obraz.
Serge Ambert a Bětka Májová jsou oba velice zajímaví umělci. Jejich společná práce je především hledání nových inspirací a vyjadřovacích prostředků. Bohužel v jejich posledním večeru je cítit určité pohybové stagnace, o jejíchž příčinách lze jen těžko spekulovat. Ovšem i přes to nabízí našim divákům další pohled na současný tanec. Charakteristický styl tvorby může být i nakonec znakem, pokud je přijat.
Baletoman
Tak jestli jste viděl Louskáčka jako krasobruslařskou show, tak jste hlavně vůbec neviděl balet, takže to moc nevypovídá…Louskáček – Kouzelný příběh – Půvabný, hravý, ale i strašidelný spektákl v Olomouci