Balada o hledání lidské duše
reportáže
S jednotlivými hrdiny – v programu označovanými jako „cestující“ – se divák seznámí v pomyslném prologu. Postavy v šedých celotrikotech napolo skryté za průsvitnou látkou na horizontu jeviště (která slouží také jako promítací plocha) vystupují do popředí, poznávají sebe i své okolí. Dva muži představují odraz v zrcadle, tři dívky na zemi zaujímají magickou kruhovou formaci. Opět se skryjí za bezpečnou hradbu iluze, ale postupně se vždy jeden odhodlá proniknout ven. Scény odehrávající se vždy v mezičase za touto ochranou hradbou působí velmi jemně a poeticky. Na postavy se snáší dým (projekce na plentu), jako ochranná slupka, nebo také jako příjemný deštík, kterému se nastavují. Ačkoli jsou tanečníci ve skupině, nedochází (alespoň na první pohled) k fyzickému kontaktu, přestože některými pohyby na sebe reagují, přibližují se na nejmenší vzdálenost, ale s minimálním přesunem z místa. Připomínají spíš rostliny vlnící se ve větru nebo chaluhy v líném proudu vody, což podporuje plynulost pohybu, jemné přenášení váhy těžiště a výraznější vlnivé pohyby trupu a paží. Výjevy odehrávající se před touto „oázou“ (či rafinovaným vězením?) jsou syrovější, dochází ke střetu se světem, jemuž čelí jednotlivci. Mění se také jejich oděv, každému je určena jeho barva. Tanečník kličkující neviditelným provozem rušné ulice, zoufale se bránící hluku a nekonečnému toku zpráv, které zpřítomňují televizní obrazovky, čtyři po každé straně jevištního prostoru. Dívka, již od cesty hledání odvede kouzelné prostředí zahrady, naznačené videoprojekcí, ale především zvláčněním pohybového slovníku jejího sóla. Muž atakovaný neviditelným útočníkem, který jej znovu a znovu sráží k zemi, zmatený i z ukazatelů směru, jež mu diktují obrazovky. Vystrašená dívka prchající před svým stínem, který nakonec získává vlastní život a vůli. Další se zas marně snaží prorazit hloučkem zmatených postav, které se právě zbavily své vybudované iluze a ocitly se bez cíle. A uprostřed dění stále táž rekvizita – bílý svítící kufr. Zdá se, že individua vstupující do sól „cestujících“ nemají na práci nic jiného, než se tohoto důležitého předmětu zmocnit. Poslední dívce se snaží společnými silami bránit v průchodu pryč, rozehrávají se tu kontaktní variace, a přesto se nad tanečníky vznáší jakýsi duch neskutečna, který brání vnímat jejich blízkost jako doteky opravdu fyzických těl.
Nakonec se zbavují i poslední ochrany a stávají se konečně živoucími těly, opakují zde vlastně v repetici úvodní sekvenci, která předcházela jejich individuálním peripetiím. Tentokrát se však najde odvážlivec, který otevře tajemný kufr. Postavy strnou v již několikrát předjímané pozici, ale co nakonec objevily, se nedozvíme, neboť na dno vlastní duše se každý člověk musí podívat sám.
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Zdeněk Prokeš o tanci za katrem: Vězňů jsem se na nic neptal, pracovali jsme jako na sále
podcasty -
Jiří Kylián dnes obdržel Řád Bílého lva
zprávy -
Slunečník, Měsíčník a Větrník s humorem a bláznivou nadsázkou
recenze -
Tanec Valmez 2024 vzdělával i burcoval sociálními tématy
reportáže -
V Ostravě se současnému tanci daří. Radost z něj zažívají tanečníci i diváci
recenze
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 8 dny
Helena Kazárová
Detaily o sporu Nikolské s Remislavským lze najít v mé diplomové práci na AMU z roku 1983 "Balet Národního divadla v…Před 120 lety se narodila Jelizaveta Nikolská, femme fatale nejen československého tance
před 33 dny
Jana Bohutínská
Děkuji za moc pěkný text a rekapitulaci. Považuji za štěstí, že jsem mohla Děrevo a TNF v Praze zažít. Byla jsem…Odešla statečná Sibiřanka, Irina Andreeva
před 33 dny
Adéla
Byla jsem na přestavění R.I.E. a byla jsem naprosto nadšená, proto jsem i nadšení očekávala od Hey, Earth! Omlouvám se…Hey, Earth! Cirk La Putyka experimentuje s objekty, vizuálním uměním a novým cirkusem
před 35 dny
Divak hey earth
Naprosto nerozumim co je tohleto ale nejenom ze je to ztrata casu ale jeste vas to stoji penize prosim nechodte na to…Hey, Earth! Cirk La Putyka experimentuje s objekty, vizuálním uměním a novým cirkusem
před 35 dny
Maximalismus
Taneční obor střední odborné školy ad hoc Pražská taneční konzervatoř může slavit pouze desetileté výročí…Vedoucí Pražské taneční konzervatoře Bayerová o otevřenosti a tvorbě bezpečného prostředí: „Děti musí do školy chodit rády“
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?