V rámci programu Večera HAMU v divadle Ponec byla 16. ledna 2008 uvedena choreografie korejské studentky Ji Eun Lee. Angels and Demonsje její absolventskou prací a zároveň druhou plnohodnotnou choreografií uvedenou u nás. Mladá autorka opět dokázala, že má světu co říci a že dokáže přemostit propast mezi dvěma tak odlišnými světy, jakými bezpochyby východní a západní kultura jsou.
Na Ji Eun Lee je znát čas, který prožila v našem „západním“ světě, a ten svým pohledem odráží ve své poslední práci. Ubírá se cestami snahy o hledání prostředků, jimiž přebíráme odpovědnost za osudy svých bližních, o rozporech mezi přesvědčením a konáním, o zpytování. Námět i pohybové vyjadřování je přizpůsobeno tak, aby odpovídalo standardům, jež očekáváme. Přesto, a nebo právě proto působí efektivnost výrazových prostředků až příliš nadneseně. Expresivita pohybů současného tanečního slovníku, které v určitých pasážích pomáhá sugestivní hudba, je sice podložená, ale zároveň ne zcela opodstatněná.
Kontrast, přítomný v celé choreografii, by se mohl zdát matoucí. Andělské konání provokuje zemskou přitažlivost, démoni se vznášejí mezi oblaky. Vzhledem k tomu, že autorka nechává velký prostor doznění obrazů, zvlášť ze začátku je divák přímo unaven čekáním na další akci. Teprve druhá část nese přímý náboj energie bez kolísání. Navíc taneční sekvence všech čtyř interpretek (Martina Lacová, Hana Kalousková, JanaBurkiewiczová a Karolína Párová) dostávají skrze jejich nasazení výrazný emocionální náboj. Přestože se pohybový slovník nijak zásadně nemění, stanou se jinými bytostmi, svými vlastními protiklady, svou vlastní beznadějí.
Ji Eun Lee pracuje uvědoměle nejen s pohybem svých interpretů, ale i se scénou a především jejím prostorovým dělením. Čtyři dané linie zamotává do sebe tak, jako se ničí hliněné symboly osudů. Vrchol choreografie však přemrštěně hledá svůj vlastní výklad. Loutka lidské podoby visící na provaze působí až příliš pateticky v reakci na vše, co se předtím odehrálo.
Protože je choreografie Angels and Demons stále ještě školní práce, lze tolerovat drobné nedostatky. Možná i proto, že tak jako tak patří k tomu nejlepšímu, co choreografický obor HAMU za poslední dobu vyprodukoval. Otázkou zůstává, jak se bude tento konkrétní choreografický kus dál vyvíjet.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace