Výpověď, která mrazí i přes plátno kina
Prosinec nabídl v kinech v rámci přenosů tanečních představení i nejnovější kus proslulého britského souboru fyzického divadla DV8 s názvem John. Od svého založení Lloydem Newsonem v roce 1986 patří představení a filmy DV8 k tomu nejprogresivnějšímu, chtělo by se říci, ve svém žánru, jenže DV8 se vyhýbá jakýmkoli tabulkám či zařazením. Kombinuje fyzické divadlo, tanec, slovo, film do originálních tvarů, které jednoduše mají kuráž. A to nejen tématy, ale i formou a provedením. Mnozí z nás jistě mají ve své DVD sbírce některý ze skvělých filmů DV8, popřípadě viděli některý kus v Divadle Archa, kde skupina několikrát hostovala. Je ovšem skvělé, že jsme nyní mohli zhlédnout v kině Aero poslední projekt Lloyda Newsona, který se několik posledních let soustředí na práci s tzv. verbatim theatre a jeho kombinací s pohybem.
Verbatim theatre pracuje s autentickým textem zachyceným prostřednictvím rozhovorů s reálnými osobami. Text použitý na jevišti není divadelně upraven, pracuje se s výpovědí, jak byla zachycena. Lloyd Newson zpovídal okolo padesátky mužů na téma láska a sex, ale výsledné představení nakonec stojí na příběhu jednoho z nich, Johna. On sám, v podání syrově charismatického Hannese Langolfa, nám vypráví od začátku svůj drsný příběh – násilnický otec, depresivní matka, útoky, znásilnění, jeden hrozný obraz stíhá druhý a nad tím vším suchý, až lakonický Johnův komentář. Na scénu vstupují drogy, pití a Johnovy problémy se zákonem. Proud slov plyne skoro nepřetržitě a je fascinující sledovat, jak Newson vplétá do tohoto proudu pohyb. Slova komentují akci, pohyb doprovází slova a zásadně zintenzivňuje jejich dopad. Nestíháme se téměř nadechnout (český divák neví, jestli má stíhat číst titulky, aby mu neunikly detaily z Johnových drsných životních zákrut, nebo má raději sledovat pohyb na scéně). Johnova výpověď je i přes plátno velmi silná – ač se nám někdy ani nechce poslouchat, ale pohybové ztvárnění jeho příběhu a výkony všech aktérů nás stejně přinutí neodlepit oči a sledovat drsnou podívanou dál.
V půli představení se ale fokus přesunuje z Johnova osudu na jaksi kolektivnějšího hrdinu – hlavním aktérem je prostředí gay sauny, její majitelé, návštěvníci a celkové klima takovéhoto podniku. Dozvídáme se, jak to tam chodí a proč se tam chodí (důvodů může být více, ne jen ten, který se nejvíce nabízí). Dojde i na trochu odlehčené epizody, jeviště zalidňují nejrůznější „charaktery“, avšak Johnova část spektáklu se zarývala do kůže a do mozku tak nějak více. K hlavnímu hrdinovi se ke konci opět vracíme, slyšíme dokonce jeho vlastní hlas z nahrávky, přičemž hodně zamrazí. To nebylo jen divadlo, to byl život sám, jakkoli pateticky to zní, v představení DV8 to platí absolutně, a Lloyd Newson opět vytvořil progresivní dílo, které v divákovi rezonuje a nedá se jen tak spláchnout sklenkou něčeho silnějšího po jeho skončení. I když něco na vzpamatování ze šoku bylo rozhodně zapotřebí.
Psáno z projekce v kině Aero, 9. prosince 2014, v rámci přenosů NT Live.
John
Autor a režie: Lloyd NewsonAsistent režie/manažer: David Grewcock
Choreografie: Lloyd Newson a tanečníci
Scéna a kostýmy: Anna Fleischle
Světelný design: Richard Godin
Zvuk: Gareth Fry Premiéra: 5. srpna 2014 na festivalu ImPulsTanz ve Vídni
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Václav Marcol
Známená to tedy, že pouze se znalosti klasického tance se absolvent uplatní špatně nebo dokonce vůbec? Učilo se dosud…Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu