Večer 420PEOPLE a Crystal Pite

Večer 420PEOPLE a Crystal Pite

Večer 420PEOPLE a Crystal Pite

Na prknech Nové scény ND se v rámci festivalu Tanec Praha 2011 konalo jedno ze dvou představení 420PEOPLE a jejich hosta – Crystal Pite, úspěšné choreografky Nederlands Dans Theatre a vlastního souboru Kidd Pivot. Večer složený ze tří kusů nabil diváky pozitivní energií jak z čistě estetického zážitku, tak z příjemně koncepční práce linoucí se večerem ve všech kusech. Sólo Nataši Novotné Sacrebleu, premiérované v listopadu 2010, je malou retrospektivou životních zážitků, vjemů, okamžiků, za nimiž se tanečnice a choreografka v jedné osobě ohlíží. Působivé detaily provázané s hudbou nikoli podbízivou, ale příjemnou na poslech (Filip Jelínek) vnášejí na jeviště atmosféru tu znepokojivou, tu uvolněnou, podle toho, do jaké z životních etap nás autorka nechává právě nahlédnout. Choreografie postupuje plynule a kaleidoskopicky zároveň, k některým motivům se vrací a divák sleduje ženu objevující s užaslým pohledem svět, ženu rozvernou i rafinovanou, sebevědomou i znejistělou, naslouchající tajemným hlasům, s expresí vyrůstající z jejího nitra jako klíčící semínko rostliny. Především však sleduje plynulý plastický pohyb, který se nebojí odkazu na klasické vzdělání, ale obsahuje veškerou volnost současného tance. Scény dokresluje a jednotlivá prostředí jim vytváří působivý light design Pavly Beranové, za nějž autorka získala od Institutu světelného designu ocenění na České taneční platformě. Druhým bodem večera byl duet z dílny Kanaďanky Crystal Pite, který zatančili členové jejího souboru Eric Beauchesne a Jiří Pokorný, pro kterého znamenalo představení i návrat na scénu, na které před deseti lety začínal v souboru Laterny magiky. The Other You pojednává o vztahu ovládání a podřízenosti, mohlo by ale být i duetem o rozpolcenosti lidské duše, boji rozumu s živočišnou přirozeností. Scéna vymezená půlkruhem z židlí zakrytých černým suknem rámuje jako aréna prostor pro souboj dvou téměř identických „já“. Je možné ovládat sebe sama, ale pravé ovládání přichází zvenčí. Crystal Pite využívá ve své práci prvky pantomimy, námět loutky ztvárňuje tak, že nám ani na chvilku nepřijde na mysl, že je notoricky známý. Ovládaný a ovládající tvoří chvílemi pár s jasně rozdělenými rolemi, ale pokus o vedení a manipulaci se pozvolna mění v boj o nadvládu jednoho nad druhým, pomalé pantomimické pasáže střídá kontaktní tanec hraničící se soubojem, kde nabývá na intenzitě i zvukový projev stupňující se do výkřiků, povelů a zvířecího vrčení. Tanečníci vzhledem i oděvem připomínající dvojčata využívají i několika okamžiků k pohybu téměř unisono, v jejich pohybu se po celou dobu zračí napětí, které v taneční akci vybuchuje nespoutanou energií. Choreografie Václava Kuneše REEN, premiérovaná též v listopadu minulého roku, se zabývá nejrůznějšími okamžiky a náladami provázejícími téma návratu. Choreografie pro šest tanečníků a hudebníka je dynamickou přehlídkou pohybového materiálu střídající sborové pasáže a duety, kdy občas ani divák neví, kam dřív zaměřit pozornost. Kusu dominuje doprovod, který na místě vytváří hudebník Amos Ben-Tal, jen s elektrickou kytarou a vlastním hlasem za pomoci zvukových smyček. V jednu chvíli se do představení zapojují svým hlasem i tanečníci, z jejich vět vzniká síť pokynů pro pohyb na jevišti, který se touto osnovou může i nemusí řídit, vzniká tak napětí mezi slovem a pohybem v hravém a nenásilném spojení, které vzbuzuje u diváků smích. Je zajímavé sledovat i jednotlivé reprízy, v nichž se mírně obměňuje obsazení. Každý z účinkujících vkládá do pohybu své vlastní kvality, výraz, cítění. Ať jsou to Rei Watanabe a Kenta Kojiri, kteří se soustředí spíše na svůj soukromý prožitek s tancem, plasticky dravčí svými pohyby je kubánský tanečník Samir Calixto, zatímco Milan Odstrčil z Laterny magiky nezapře lásku ke street dance, oproti premiérové sestavě tančila tentokrát se 420PEOPLE Helena Arenbergerová ze souboru DOT504, která podobně jako Zuzana Herényiová ovládá své tělo až maskulinní silou. Ať už divák sleduje pohybové formace a hádá míru improvizace vloženou do celého díla, ať se soustředí na pohybové charakteristiky jednotlivých účinkujících nebo zkoumá propojení hudby a slova s pohybovou složkou, jeho smysly jsou stále zaměstnány. Psáno z představení 28. června 2011, Nová scéna Národního divadla. Foto: Saša Volný a archiv Tance Praha

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: