Urputný tok pohybu a času
Sideways Rain je totiž anglický výraz pro počasí, kdy prší a zároveň fouká silný vítr, takže jak říká Botelho, „ to vypadá jako by kapky nepadaly z nebe, ale vodorovně“. A právě tato rovina je pro Botelha zásadním aspektem, s nímž pracuje – opona pomalu vyjede kousek nahoru a my vidíme tanečníky lezoucí po čtyřech, ruce vypnuté, nohy na pološpičkách, hlavu vytrčenou vpřed. S pohledem upřeným do podlahy pomalu lezou z levé strany jeviště na pravou a tuto linii důsledně dodržují. Vypadají jako zvířátka, po chvíli jedna z tanečnic nabírá rychlejší tempo, které postupně přebírají ostatní. Botelho záměrně setrvává delší dobu u jednoho pohybu či krátké pohybové obměny – vidíme různé způsoby lezení, převalování, chůze a nakonec běhu. Tanečníci se neúprosně hrnou jedním směrem, jejich prostupování prostorem je přímé a nesnese jakékoliv zaoblení. Ve chvíli, kdy už se zdá opakování pohybu neúnosné, dodá Botelho změnu – vždy ji začíná provádět jeden z účinkujících – stačí když se jenom zastaví, sedne či spadne na zem, ale vždy to znamená zásah do původní struktury, ve které se tanečníci tak unisono pohybují.
Síla gravitace
Botelhova koncepce je promyšlena do detailu, neboť tanečníci vstupují na scénu v různém čase a počtu. Jejich jednolitý tok pohybu nečekaně naruší rychlé přetáčení tanečnice v červených šatech z protisměru – je to jen kratičký moment, ale vnáší výrazný kontrapunkt do stereotypního projevu ostatních. Botelho nelpí na tvarech, rozhodující je pro něj postoj tanečníků – jde mu o správné naklonění těl, pootočení hlavy, přesné načasování změn v pohybu a dynamice. Z pomalých frekvencí se tanečníci dostávají někdy až do hektického běhu, chůze, přetáčení na zemi v nejrůznějších polohách – jsou zcela nataženi, poté sbaleni a později stojí na pokrčených nohách a švih trupu udává „správný směr“ pohybu. Zpočátku jsou tanečníci silně přitahováni silou gravitace a dotýkají se podlahy rukama i nohama současně, jakoby se nemohli od země odlepit a váha jejich těl určuje rychlost a možnosti tvarování. Jejich těla se „otiskují“ do podlahy a až po delší době přechází scénu zcela vzpřímená tanečnice.
Pohyb jedním směrem
Tanečníci víří prostorem, jejich pohyb stále proudí jen z jedné strany na druhou – zleva doprava, zleva doprava…, nemají šanci se tomu jednosměrnému toku pohybu vzepřít. Běh času je neúprosný. V jednu chvíli zůstává stát uprostřed scény jeden tanečník, který se snaží o kontakt, ale nedaří se mu pozměnit setrvačnost pohybu – čelně se sráží s jednou z tanečnic, ale ta bez většího zaváhání pokračuje dál. Vidíme pár letmých doteků, zachycení, ale tanečníci tomuto „rebelovi“ procházejí pouze pod rukama, aniž by se mu podařilo je zadržet. Nakonec se k nim přidává a nabírá jejich tempo i směr. V průběhu této hodinové produkce se některé tanečnice převlékají a kalhoty vyměňují za šaty či sukně. I jejich rozevláté dlouhé vlasy vytvářejí mnohdy zvláštní vizuální efekty. Tanečnici jsou stále přitahováni do pravé části jeviště, zde mizí a za chvíli se objevují na opačné straně – stále stejně a neúprosně. Běh času a života je tak sugestivně navozen.
V závěru tanečníci mírně nakloněni vpřed přebíhají scénu a postupně ji protkávají hustou sítí jako pavoučci, kteří své vlákno mají v rukách, ze kterých se jim při běhu odvíjí. Do tohoto vlastnoručně utkaného labyrintu nakonec vbíhají nazí, jsou volní a svobodní a vracejí se k počátečnímu lezení po čtyřech.
Botelho vytváří ve své choreografii metaforu pomíjivosti času a koloběhu života. Čas je rychlejší, stále nás dohání a vrací k našim kořenům. Botelho je ve své vizi až urputný a z repetovaného pohybu a hlasité elektronické hudby se může až zatočit hlava. Můžete zažívat všelijaké pocity, jisté je, že Botelho vytvořil podmanivě působivé obrazy přinášející řadu asociací.
Hudební divadlo Karlín, 27. června 2012.
Sideways RainChoreografie: Guilherme Botelho
Hudba: Murcof (Fernando Corona)
Kostýmy: Marion Schmid, Julia Hansen
Scénografie: Guilherme Botelho
Světelný design: Jean-Philippe Roy
Tančí: soubor Alias Foto: Jean Yves-Genoud
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace