Pouto, které spojuje dva lidi, může být neviditelné, a přesto pevné, vášnivé, a přesto křehké, toužené, a přesto svazující. Je vzájemné, a přesto jej každý vnímá po svém, je podmíněné druhým, a přesto jej někdy vidí jen jeden. Je nedotknutelné, a přesto reálné, dotýká se nás, a přesto existuje jen v našem vědomí. Jednotlivé vztahy se do sebe splétají jako nitky, které utkávají náš život, naše místo ve společnosti.
The Twin, představení „o muži, který byl dva, o mužích, kteří byli jeden“, je metaforou našich každodenních zážitků.
Dva nerozluční bratři, kteří bez sebe nemohou udělat ani krok, nás provádí svou každodenní rutinou žebrání v malém přístavu. Cestu jim zkříží mladá dívka, pracující na ulici, do které se jeden z nich zamiluje. Ani ona však není na světě sama, hlídá ji mystický faun v lodičkách a s parohami a platonické vztahy jen zaplétají smutnou a šedou pavučinu. Právě on je nakonec iniciátorem radikálního řezu a podivného „happy-endu“.
Představení souboru KREPSKO nevypráví příběh, představuje spíše sled surrealistických obrazů. Pracuje s atmosférou podvědomých asociací, s portréty emocí. Vynikající práce světel (Martin Špetlík) vytváří z prostoru NoDu mnoho plastických zátiší, která se jako pod hledáčkem kamery přibližují a vzdalují. K téměř filmovým střihům, kdy se scény přirozeně prolínají jedna přes druhou, výrazně přispívá i do detailu promyšlená práce se zvukem a výběr hudby. Dojemný úvodní dialog dvou loutek připomíná pevnou ruku osudu, jehož tragikomický scénář si píšeme sami. V režii Linney Happonen se postavy jako vlastní karikatury doslova rodí z kartonových krabic, herci jedinečně vyvažují poetiku námětu komickým projevem, který nepotřebuje slova. Žánr nonverbálního fyzického divadla dokáže oslovit diváky různých kulturních i společenských prostředí. O to více se vtiskne do paměti krátká písnička, která vtipně kondenzuje absurditu celého námětu.
V dnešní postmoderní době, kdy individualismus dominuje životnímu stylu, je inscenace The Twin aktuálním vykřičníkem v problematice vztahů, zabaleným do příjemně humorného podání.
Recenze psána ze dne 14. března 2009.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace