Tanec jako zkrocený živel
Skupina VerTeDance oslavila své desáté narozeniny retrospektivou své dosavadní, a doposud vždy úspěšné, tvorby. Ke kulatému výročí dostala také navíc dárek v podobě nového titulu, který pro tvůrčí tandem a hnací motor sdružení, Veroniku Kotlíkovou a Terezu Ondrovou, vytvořil Joseph Tmim.
Do premiérového projektu s nimi vstoupila i Charlotta Öfverholmová, která se objevuje na české alternativní scéně od roku 2004 a s VerTeDance v roce 2011 nastudovala titul Found & Lost. Nyní přivezla do Ponce svou čerstvou performanci LUCKY a poprvé ji zde od letošní květnové premiéry ve Stockholmu reprízovala. Tato její one-woman show je stejně dynamická a živelná jako umělkyně sama. Nechce se věřit, že tančí již třicet let (více na http://www.tanecniaktuality.cz/charlotta-oefverholm-musim-praze-podekovat/). Její energie je prostě živel, který vás může pohltit. Nejde tu jen o fyzický náboj umělkyně, ale také o její schopnost zachytit nápady v konzistentně čistém scénickém tvaru s promyšlenou dramaturgií a režií. Tak jak je upřímná a přesvědčivá ve svém pohybovém nastavení, tak stejně invazivní jsou i její práce.
Můžeme být i šťastní
Na zadním plátně se promítá silnice s bílou čarou uprostřed, ubíhá rychle vpřed a Öfverholmová se ptá: Co je ve vašem životě důležité? Chcete žít? Udělali jste dnes někomu radost? Myslíte na smrt? Přitom se rozhodla podívat na otázky o smyslu lidské existence trochu z výšky. Proto, když ustane film, se náhle za nelibého zvuku zjevuje bezvládné tělo tanečnice visící na laně. Jako by sjížděla na zem shůry, odkud se může jevit vše trochu jinak... Její fysis se však neoddává poklidné meditaci, ale naopak tanečnice ochutnává zem téměř každou částí svého těla – na podlaze hledá podporu, jistotu, spočinutí i impulzy pro svéhlavé vymršťování do prostoru. Když se postaví na nohy, vstupuje do světelných obdélníkových výsečí, rychle těká v hektickém tempu hudební koláže, kdy ruce vedou jakousi vlastní znakovou řeč.
Když se po pomalé chůzi, během níž se na horizontu vyjímá expozice mořských vln, zastaví uprostřed jeviště, říká: „…concentration, education, meditation, relaxation.“ Světlo se rozlije po celé scéně a Charlotta si užívá naplno pocit volnosti, svobody, uvolnění. Adagiovou melodii narušují nejrůznější hluky a zvuky, na které tanečnice reaguje pády, kdy nabýváte dojmu, že se i její pevné, vypracované tělo roztříští. Zaujímá na chvíli jogínský posed, aby se za červeného nasvícení přeměnila v kabaretní zpěvačku. Chodí mezi diváky, klade jim otázky a „nutí“ je, aby jí nakreslili něco na kůži, již tak dosti pomalovanou. Volá také Romana, který ji přichází zachránit a sundat z lana, kam se opět zavěsila, a marně shání někoho, kdo by ji ze zauzlení vysvobodil. V závěru pak vylézá po vysokých štaflích, usedá na vysoko umístěnou houpačku a ukazuje nápis Lucky to be here. Vypadá to, že Öfverholmová umí být šťastná, alespoň tak vypadá. A vy jí to věříte, protože ten kousek možné lehkosti bytí a úsměvného nadhledu přenese i na vás.
Stopy těl
Druhá část večera patřila onomu zmiňovanému narozeninovému prezentu, který dal VerTeDance izraelský tanečník Joseph Tmim. Do Prahy ho nasměrovala Charlotta Öfverholmová. Je evidentně blízký jejímu naturelu, s nímž taktéž rezonují i české performerky Tereza Ondrová a Veronika Kotlíková.
Všechny tři tanečnice se setkávají v TRACES ve společném tanci plném dynamických výpadů a rychlých proměn. V úvodu spočívají v klidu – Öfverholmová sedí za stolem, na něm má položený trup a Ondrová pomalu nosí kýble s hlínou, kterou na svou partnerku vysypává. Knytlová mezitím pomaloučku přechází mezi dvěma hromádkami bílých kamenů a přenáší je drahnou dobu z jedné na druhou. Takové ticho před bouří, která nastává, když se tanečnice pořádně rozhýbou.
Charlotta běsně zabodává vidličku s nožem do stolu a nejraději by rozčtvrtila vše, co jí přijde pod ruku – sebe i Terezu. Tanečnice jsou náhle divoké, jejich těla se obtiskují do hlíny, zavěšují do sebe navzájem, naléhají na sebe, krátce se až intimně dotýkají. Tančí synchronně spolu, na řadě jsou sóla a duety. Stále vymezují hranice svých těl, prodírají se a hledají cestu mezi překážkami, které se jim kladou – ocitají se mezi cihlami, z nichž si staví děravé i pevné zdi, na cihlách také leží jako fakíři na hřebech a kameny se různě zatěžují. Když Charlotta usedne na židli a pohrává si se suchými větvemi, dvojice tanečnic se točí kolem stolu, Veronika pod ním zůstává a Tereza ji posypává zeminou.
Těla tanečnic stále něčemu či někomu vzdorují. Kameny se obkládají a vzápětí je svými těly odhrnují. Nechtějí nést žádnou tíži, chtějí se vznášet a létat. Nakonec si Tereza ležérně zapaluje cigaretu, Veronika je na podlaze mezi kameny a Charlotta vyhazuje blyštivé flitry, které ulpívají na tělech protagonistek. Na ležící tělo jsou přichytávány barevné balonky. Vždyť vzlétnout, zažít pocit lehkosti by mohlo být snadné…
Jevištní dění je doprovázeno zpočátku španělsky znějící kytarou a zpěvem, nejčastěji pak slyšíme mixáže od izraelských hudebníků. Tanečnice mají jednoduché šaty v zemitých odstínech. Fyzické průplety a průlezy, švihy prudce puštěné do prostoru, kontrastní změny těžiště a volné pády tak zanechávají ještě více obnaženější stopy těl nejen na scéně, ale i v mysli přihlížejících.
Psáno z premiéry 18. listopadu 2014, divadlo Ponec.
LUCKY
Koncept, choreografie a tanec: Charlotta Öfverholmová
Režijní a pohybová spolupráce: Dwight Rhoden
Světelný design: Tobias Hallgren
Hudba: Alvina Lanselle
Hudební aranžmá: Lauri Antila
Klavírní aranžmá: Helen Olofson
Video: Anders J. Larson
Choreografie na laně: Linnea Backgärd
Česká premiéra: 18. 11. 2014
TRACES
Režie a choreografie: Joseph Tmim
Hudba: Asaf Avidan, Rana Salvin a Meira Asher
Kostýmy: Máša Černíková
Světelný design: Tobias Hallgren a David Prokopič
Premiéra: 18. 11. 2014
Koncept, choreografie a tanec: Charlotta Öfverholmová
Režijní a pohybová spolupráce: Dwight Rhoden
Světelný design: Tobias Hallgren
Hudba: Alvina Lanselle
Hudební aranžmá: Lauri Antila
Klavírní aranžmá: Helen Olofson
Video: Anders J. Larson
Choreografie na laně: Linnea Backgärd
Česká premiéra: 18. 11. 2014
TRACES
Režie a choreografie: Joseph Tmim
Hudba: Asaf Avidan, Rana Salvin a Meira Asher
Kostýmy: Máša Černíková
Světelný design: Tobias Hallgren a David Prokopič
Premiéra: 18. 11. 2014
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Václav Marcol
Známená to tedy, že pouze se znalosti klasického tance se absolvent uplatní špatně nebo dokonce vůbec? Učilo se dosud…Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu