Růžový pepř příjemně okořenil Letní Letnou

Střídání tempa a poskládání jednotlivých výstupů působí díky propojenosti hudbou přirozeným dojmem, vše příjemně plyne a nikde se nezadrhává. Zde se ukazuje jedna z velikostí Ivy Bittové, která nestrhává pozornost na sebe, ale představením herce vede, někdy je hudbou „poňouká“ a popichuje, ale stále drží tvar celého kusu. Jedno z čísel explicitně poukazuje na téma představení, které bylo popsáno v anotaci, jež uvádí, že „zkoumá role žen a mužů v současném světě“. Jde o scénu, při níž žena-služka připraví záchytnou matraci pro akrobacii na hrazdě, kterou pak předvádí s mužem-„fešákem“. Při tomto čísle dochází k výměně rolí. Žena je tou, kdo drží mužský protějšek a odvádí těžkou práci, ač by si ona sama ráda pohyb užívala, je mu oporou a záchytným bodem, zatímco muž si při své akrobacii zpívá, natřásá se, nastavuje do líbivých póz, a dokonce si stihne narovnat svoje bílé trenýrky. Nejen při této scéně je každý akrobatický kousek odměněn potleskem a doprovázen smíchem diváků. O partnerské opoře vypovídá i další scéna, kdy dívce ostatní ženy přivážou třmeny k oběma nohám jakési dlahy, takže se nemůže podlomit v kolenou. Dívka předvádí s tímto omezením neuvěřitelné pohyby (které jsou o to neuvěřitelnější, když na videích či fotografiích ze zkoušek je patrné, že má na pravé ruce sádru), jež připomínají tanec, zejména v závěru scény, kdy ji doprovází vysoký muž, který má pro změnu připoutanou podobnou dlahu od hlavy až k jedné noze. Jejich vzájemný pohyb je tancem, při kterém jakoby sdílený handicap není tak těžkým.
V závěrečné scéně se všichni aktéři setkávají na scéně při jakési veselici, kdy většinou každý tančí sám s rukama nastavenýma, jako by jimi objímali další osobu. Závěrečná melodie i text Bittovou upravené jidiš písně ve smyslu „pojďme se radovat“ spolu s veselou atmosférou téměř celého představení zanechají v divákovi příjemný pocit radosti, veselí a spokojenosti ještě dlouhou dobu.