Různé břehy Jiřího Kyliána
Kyliánova nadace oslavila na konci listopadu na Nové scéně ND své dvacáté narozeniny nejen představením Různé břehy, ale slavnostní večer byl také příležitostí pro křest nové monografie věnované Jiřímu Kyliánovi, který byl na akci také přítomen.Proměna v jedné minutě
Holandský divadelní Institut ve spolupráci s NDT vydal v roce 1995 publikaci Isabelle Lanzové Een tuin met duizend bloemen/A Garden of Dance (Zahrada tance) která byla tehdy napsána u příležitosti dvacetiletého působení Jiřího Kyliána v čele Nederlands Dans Theater. Český překlad této práce představuje úvodní část nové publikace Různé břehy / Choreograf Jiří Kylián mezi Haagem a Prahou, na níž se podíleli další tři autoři, kteří přinášejí rozdílné vhledy do Kyliánovy tvorby a jeho kariéry. Dorota Gremlicová, Elvíra Němečková a Roman Vašek navázali na koncepci práce I. Lanzové a napsali texty, které z Různých břehů dělají komplexní studii tvorby jednoho z nejvýznamnějších choreografů současnosti.
E. Němečková s D. Gremlicovou v kapitole Na rozcestí začínají sledovat Kyliánovu tvorbu od roku 1995 (kde I. Lanzová svou studii uzavírá) a končí rokem 2010. Autorky stejně jako Lanzová zachycují variabilnost Kyliánova choreografického myšlení – Kylián během své kariéry nastudoval, podle soupisu uvedeného v příloze, pětadevadesát titulů. Lanzová vidí jako signifikantní choreografii Stepping Stones (Nášlapné kameny) z roku 1991, „kdy osm tanečníků provádělo za úplného ticha klasické pohyby rukou ‚ports de bras‘. A po těchto čistých klasických pózách se ozval hluboký vzdech, jako by tanečníci chtěli svým pohybům vdechnout nový život a ty se poté proměnily ve volnější tvary. V té jedné minutě byl obsažen celý Kyliánův choreografický vývoj“.
D. Gremlicová s E. Němečkovou mapují Kyliánovo choreografické směřování, ve kterém v jednotlivých etapách převládají určité výrazné aspekty. Zaznamenávají jeho „černobílého období“, další periodu, ve které naopak dominuje barva a film; pojímají měnící se Kyliánův přístup k výběru hudby a scénickému pojetí děl.
Studie D. Gremlicové Choreograf: proměny stylu pak proniká do choreografické výstavby vybraných baletů. Autorka analyzuje a srovnává inscenace No more Play (1988) a Tar and Feathers (2006), kterou Kylián věnoval své ženě Sabine Kupferbergové. Sleduje prolínání zvuků do původních partitur a vizuální stránku tance, která „se skládá ze dvou vzájemně propojených sfér – jednu tvoří výtvarné utváření pohybu samého a druhou vrstvu představuje výtvarné řešení scény a kostýmů“. D. Gremlicová si všímá dynamických a kvalitativních pohybových proměn, hry světel a souhry výtvarných významů, do které často vstupují i filmové sekvence. V závěru se zabývá vztahem pohybu/tance a tanečníka – definuje Kyliánovo pohybové rozpětí v jeho dynamických a stylotvorných obměnách. Jiří Kylián a Čechy
Druhá část knihy zaznamenává vazby mezi Kyliánem a Českou republikou, kde se narodil a odkud odchází nejdříve na stipendijní pobyt do Londýna na Royal Ballet School a v roce 1968 získává angažmá ve Stuttgartu, kde zůstává.
E. Němečková v Cestě k tanci obsáhle sleduje dětství Jiřího Kyliána, studium na taneční konzervatoři, vyzdvihuje vliv jeho pedagožky Zory Šemberové a choreografa Františka Pokorného (toto téma v menším rozsahu reflektuje také již zmíněný text I. Lanzové). Publikaci uzavírá kapitola R. Vaška s příznačným názvem Návrat do neznámé země (1968–1989). Autor sleduje pronikání Kyliánových děl na česká jeviště v kontextu s domácím děním – po roce 1968 se Kyliánovo jméno v českých médiích objevovalo výjimečně. Za průlom označuje rok 1982, když na Pražském jaru hostoval Nederlands Dans Theater. Věnuje pozornost tvůrčím a osobním vztahům Kyliána a Pavla Šmoka, Kyliána a Petra Zusky – právě oni začali prosazovat Kyliánovy balety v repertoáru svých souborů (Pražském komorním baletu a Národním divadle Praha).
Vašek prochází Kyliánovy inscenace, které byly v letech 1990–2010 uvedeny na domácích scénách, srovnává názory recenzentů na jejich nastudování a interpretaci. Knihu doplňují pečlivě zpracované soupisy Kyliánových choreografií, jejich českých nastudování a pohostinských uvedení, soupisy filmových záznamů choreografií a ostatních archivních záznamů uložených ve fondech Kyliánovy videotéky v Praze.
Publikace Různé břehy/Choreograf Jiří Kylián mezi Haagem a Prahou je reprezentativní monografií nejen svou grafickou úpravou, kvalitním tiskem a fotografiemi na křídovém papíře, ale především obsahem textů, které přinášejí odborný a analyzující pohled do Kyliánovy tvorby. Detaily: Isabelle Lanzová, Dorota Gremlicová, Elvíra Němečková, Roman Vašek: Různé břehy / Choreograf Jiří Kylián mezi Haagem a Prahou. Institut umění – Divadelní ústav, Praha 2011. 301 stran.
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 1x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace