Pantomima na Hrádečku

„Zahradní slavnost“, kterou pořádají pravidelně na Hrádečku pro své přátele a blízkou veřejnost Anna Freimanová a Andrej Krob je obvykle posvěcena vzpomínkami na Václava Havla a věnována různým pořadům včetně živých ukázek z jeho tvorby. Letos však program předznamenal ještě jinou významnou událost – čtyřicet let od založení Divadla Na tahu, které pod režijním vedením svého zakladatele Andreje Kroba uvádí pravidelně starší i nová nastudování Havlových her. Velký zahradní prostor mezi venkovskou chalupou a domem „na Hrádečku“ poskytuje dost zajímavých míst k příležitostným exhibicím, ale nachází se zde i specifická „stagiona“ ve stodole, v níž si původně Havel se svým přítelem přehrávali nové texty. Mohlo by se sice zdát, že jde o pietní záležitost, ale pravý opak je pravdou.

18. 8. 2015 recenze

Vojtěch Svoboda. Foto: Šárka Maršíková.

Autor Ladislava Petišková

Na tomto milém, takřka rodinném, setkání úvodem ztvárnil mimicky i pěvecky soubor žáků ze ZUŠ Dobříš operní žert své pedagožky Sylvie Krobové a známého mima a klauna Jiřího Reidingera Král Lávra, následovala repríza Havlovy sólové pantomimy Perpetuum mobile aneb Sedm dní ve vězení hostujícího mladého mima Vojtěcha Svobody (BcA. katedry pantomimy HAMU), kterou s ním režijně nastudoval Radim Vizváry původně pro uvedení v Knihovně Václava Havla. Poté se uskutečnilo představení Ionescovy absurdní hry Lekce v Krobově režii, v níž si spolu s herci Divadla Na tahu Julií Válkovou, Vítkem Březinou a Janou Zbortkovou připomněli také slavné Grossmanovo a Havlovo období v činohře Divadla Na zábradlí. K večeru zazněly prostorem šansony Sylvie Krobové a program uzavřela veselohra Z divadelní šatny v podání Studia mladých.

Text pantomimy Perpetuum mobile aneb Pan A (7 dní ve vězení) napsal Havel původně ještě v osmdesátých letech na žádost Lenky Machoninové z Turbova souboru Alfred a spol. pro jejího partnera, Švýcara Alberta Folettiho. Ten jej uvedl 4. března 1992 v Praze, ale drobné dílko, bohužel, v záplavě dobových politických i kulturních událostí zapadlo. Archiv Knihovny Václava Havla však uchoval rukopisný text zachovaný v dopisech Olze Havlové, se kterým mohli inscenátoři pracovat. Byli si vědomi obtížnosti statického textu, jehož monologický děj je sevřen do vězeňské kobky a který pochopili jako výraz psychických procesů vězně uvrženého do prázdnoty absurdního bezčasí. Upustili od populárních žonglérských výstupů dneška i pantomimické gestiky včerejška a ke svému osobitému zpracování využili jako vodítko Havlovy režijní poznámky vybízející inscenátory k svobodnému uchopení námětu. Interpretovali tudíž vězňovo duševní drama ryze moderními prostředky formou fyzického divadla, v němž hraje rozhodující úlohu sugestivita mimových postojů a výrazu tváře, a dodali hře řetěz drobných vizuálních situací vázaných na nevlídnou realitu socialistického arestu. Z odporu i beznaděje si Svobodova postava nakreslí na horizont scény obrys svého těla a porovnává se s ním v imaginárním obrazovém dialogu, přemítá, co psát, popsané listy zahazuje. Odmítá jídlo, v záchvatu urputné pečlivosti čistí svoji kobku, ve chvíli zoufalství popře i svůj rozum a uchýlí se k rituálnímu aktu, maje na tváři masku z vězeňského chleba. Ale jeho sestup do hlubin podvědomí vyvolá nakonec i ozdravný proces a návrat k vlastnímu „já“. V pozitivním soustředění si také hraje, kreslí po krajině svého těla obrazce jako svého druhu tatuáž atd. Celý oblouk psychického života postavy vyklene Svoboda nakonec v naději na blízké propuštění do výjevu radostné taneční euforie, ve které jsou mu partnery vězeňská židle i stůl. Vteřinová chvíle svobody se však propadá do absurdního závěru nového uvěznění.

Na představení je cenné, že se inscenátoři oprostili od klaunských a pantomimickýchklišé minulosti i dneška a dali představení opravdovost dnešního životního zážitku. Je vidět, že se také v mnohém poučili z Jungovy hlubinné psychologie – předváděný psychický proces odpovídá totiž poznatkům moderní doby, je přehledný, alogický. Vojtěch Svoboda se, snad i díky geniu loci Havlem posvěceného místa, vzepjal ke koncentrovanému, jednolitému výkonu, které obecenstvo odměnilo dlouhotrvajícím potleskem. Na rozdíl od premiéry (6. října 2014 v Praze) se představení odehrálo v prostém prostředí bez světelných kouzel, ale snad právě i chudoba scénických prostředků přispěla k čistotě a autentičnosti tohoto v žánru mimického divadla zcela neobvyklého díla. Podle mého názoru inscenace zasluhuje, aby se dostala i na repertoár některé z pražských alternativních scén.

Psáno z představení 1. srpna 2015, Hrádeček.

Perpetuum mobile aneb Sedm dní ve vězení
Libreto: Václav Havel – Perpetuum mobile aneb Pan A (7 dní ve vězení)
Režie: Radim Vizváry
Produkce: Jakub Urban