Nesnesitelná tekutost bytí aneb Vtíravý pocit marnosti
Avizovaná divadelní kreace v akváriu plném vody zaujala nejen festivalovou dramaturgii Letní Letné, ale samozřejmě také diváky, sponzory, producenty i všechna možná média. Technická i finanční náročnost projektu si vyžádala dlouhou dobu intenzívního zkoušení, velký tým lidí kolem a obdivuhodnou trpělivost jediné herečky, uvězněné v skleněné kleci o šířce necelých tří metrů.
Režisér Vít Neznal si vzal za téma „tekutost moderní doby“, jak rytmus dnešní společnosti pojmenoval sociolog Zygmunt Bauman. Nejistota a neustálá proměna vodního živlu jako metafora našeho stavu bytí jej zřejmě přivedla na myšlenku rozdat si to s kapalinou tváří v tvář. Zvítězit se mu však nepodařilo. A pocit marnosti přetrval i po skončení jeho produkce.
Diváci vchází do haly naproti Jatkám 78, jíž dominuje obrovská prosklená krychle, a usedají po všech čtyřech stranách, aby sledovali Kateřinu Dvořákovou, jak uvnitř pojídá popcorn. Mává na přicházející lidi, povídá si s nimi, pohazuje s kukuřicí (bůhví proč), získává si je svým osobitým šarmem. Když si uvědomí, že podlaha zvlhla a zespodu pomalu prosakuje voda, obuje červené holínky a následuje komicky pojatý, avšak nedůvtipný monolog o pohodlí této obuvi jakožto jediné jistotě v dnešní době. Umlčí ji až hladina vody, která stoupne nad okraj bot, a dívce nezbývá, než vodu znovu a znovu vylévat ven. Když už se zdá, že našla způsob, jak této výzvě čelit, začne voda kapat shora a její proud postupně sílí v slušný liják. Zpočátku sice aktérku odzbrojí, ale zoufalý tanec v dešti se nakonec rozvine v kreativní choreografii (Dora Sulženko Hoštová). V tom nejlepším je však představení přerušeno panikou černě oděných, dosud nenápadných „kustodů“, kteří v obavách, že akvárium protéká, začnou s baterkou a tmelem v ruce kontrolovat všechny spáry. Herečka stopne veškerou akci a ptá se, zda má jít ven. Odpovědí je jen: „Počkej“, a po pár minutách čekání a ošívání diváků pak vyzní celá situace do prázdna. Pánové najednou beze slova někam zmizí a představení pokračuje dál, jakoby se nechumelilo. Tím, že vsuvka není nijak uzavřena a diváci ani performerka nedostanou jasnou odpověď, pochybnosti o nutnosti této akce narůstají. Jedná-li se o dramaturgické oživení, nepřišlo v tu nejlepší chvíli, když zastavilo vlastně nejdynamičtější moment inscenace. Jako vtip na téma nejistoty postrádá pointu ve své nedůvěryhodnosti a zbytečnosti.
Poté nastává poslední fáze díla, akvárium se naplní vodou až po dívčinu bradu a ona se v něm může vznášet a plavat. Posledních patnáct minut tedy sledujeme, jak se nechává vodou unášet, potápí se a zase vynořuje. Občas pohyb proloží neumělým kotoulem, každých pár sekund se vynoří pro nádech, aby opět udělala pár uvolněných temp pod vodou. Nic jiného se bohužel v této (vrcholné?) fázi neděje, a když hladina opět klesne a na bezvládné ženské tělo se snese tma, končí i celá show.
Ti, co se těšili na vše možné, co by se dalo v akváriu plném vody v rámci cirkusového festivalu očekávat, jsou viditelně zklamáni. Pohybově nepřinesla inscenace vůbec nic zajímavého nebo originálního, interpretka přece jen není tanečnicí ani akrobatkou. Její přesvědčivost v prvních minutách vzala za své, jakmile byla zbavena slov, a nutnost či výpovědní hodnota dvanácti tisíc litrů vody vyzněla naprázdno. Prostor přitom přímo volal po odvážných pohybových sekvencích a mnoho tanečních umělců by jistě inspiroval ke skvělým nápadům. Škoda, že ani výtvarně se tvůrci neodvázali, například v kostýmu (Petr Vítek, Lenka Rozsnyóová). Oproti předpremiérovým vizuálům v šifónových šatech bohužel černé kraťasy a halenka dojem tekutosti nijak neumocnily. Za všechny tak můžu vyzdvihnout jen světelný design Michala Horáčka, který si s prostorem i živlem opravdu vyhrál.
Psáno z premiéry 30. srpna 2018, Jatka 78.
Nesnesitelná tekutost bytíNámět: Vít Neznal, Kateřina Dvořáková
Hraje: Kateřina Dvořáková
Režie: Vít Neznal
Choreografie: Dora Sulženko Hoštová
Dramaturgie: Kateřina Součková
Asistent režie: Viktor Černický
Scénografie: Vít Neznal, Ivan Němec, Petr Vítek
Kostýmy: Petr Vítek, Lenka Rozsnyóová
Zvuk: Jan Sedláček
Hudba: Jan Čtvrtník
Light design: Michal Horáček
Fotograf: Jakub Jelen
Grafický design, koncept: Martin Sršeň
Produkce: di.vak z. s.
Koprodukce: Jatka 78, Letní Letná
Premiéra: 30. 8. 2018
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace