První překvapení čeká diváka hned při vstupu do hlediště. Ocitáme se ve čtvercovém prostoru, jakémsi „uzavřeném akváriu“ obklopeném ze všech čtyř stran projekčními plátny. Sedadla pro diváky stojí v jedné řadě podél stěn. Některé židle však zůstávají volné. Film, který vznikal v autentických interiérech i exteriérech ve Zlíně a na Soláni v Beskydech, je promítán na všechny čtyři stěny, takže každý divák může sledovat své plátno. Do tohoto prostoru vstupují tanečníci, kteří jsou divákům velmi fyzicky blízko a využívají této intimity v přímém zapojování publika do situací. „Zamíchají“ publikem stejně jako na podlaze rozhozenými hracími kartami, které symbolizují osud, náhodu, vztah, chaos a uspořádanost. Je patrné, že někteří diváci tuto „hru“ uvítají a baví je, jiným naopak není vůbec příjemná. Performeři je vodí po prostoru s různou dynamikou, hledají pro ně nová místa, používají jejich židle v okamžiku, kdy chtějí „vstoupit“ do projekce, či dokonce s nimi sehrají „loutkový manželský konflikt“.
LO.VE! mapuje jednotlivé etapy vztahu v časové chronologii: čtyři fáze jsou východiskem pro otázky týkající se soužití dvou lidí. Setkání, okouzlení, všednodennost, odcházení. Každá z těchto fází má svou vlastní vizualitu, hudbu, náladu. Zvolené téma překračuje motiv lásky a stává se metaforou života. Dominantním scénografickým prvkem, který dokresluje atmosféru a spoluvytváří prostředí, je filmová projekce využívající industriálního a funkcionalistického Zlína včetně interiérů domu Tomáše Bati a krásných záběrů beskydské přírody z ptačí perspektivy. I na filmovém plátně prožívají své vztahy lidé. Jsou to oba performeři a jejich kopie či dvojníci? Jejich vzájemný vztah nebyl vysvětlen. Jsou jen jakýmsi odrazem hlavních protagonistů.
Choreografové a zároveň interpreti jsou v soukromém životě manželé a na jejich tanečním projevu je patrné vzájemné napojení a souznění. Pohybový materiál si nejspíš vytváří každý sám. Tereza je hranatější, úsečnější, Lukáš své pohyby spíše propojuje a zakulacuje. Mají smysl pro citlivost detailu při vzájemném prvním okouzlení. Vyvažují momenty zklidnění, kdy mizí film i hudba, a jejich napojení se děje za přítomnosti pohyblivých světélek, aby pak vzápětí ukázali svůj největší pohybově taneční vklad, který spočívá v partnerské spolupráci s neslyšnými pády a kontakty se zemí a vlastními těly. Nejsilněji na mne zapůsobily duety manipulace jednoho s druhým, které měly neosobní až nelidský ráz.
Za autorskou hudbou stojí elektronické duo Himalayan Dalai Lama. Přináší minimalistickou repetitivní hudbu zdůrazňující hlavně rytmickou složku. Producent Petr Novák mimo jiné uvedl: „Jedním z cílů projektu bylo propojovat různá odvětví kreativních průmyslů a těžit ze svébytných spoluprací. Jednotlivé části mohou stát samostatně a budou smysluplné, nicméně až v jejich výsledném spojení se ukáže jejich celková funkce.“ A právě zde se odhalují jisté slabiny a nedotaženosti celého představení. Mohlo se najít daleko více způsobů, jak propojit film s taneční akcí. Z výsledku je patrné, že film vznikal jako první. Nese náznaky partnerských nálad, ale pohybový materiál s ním příliš nekoresponduje. Nemyslím konkrétně využívání propojení ve smyslu Laterny magiky, kdy účinkující vystupují z plátna do reálu a naopak, ale pohyb na plátně by se dal propojit s pohybem živým za použití zapamatovatelného gesta, taneční vazby apod. Také spolupráce s oděvní značkou Théo (Andrea Lojkásková) mohla být zapojena smysluplněji. Na plátně jsou všichni čtyři účinkující oblečeni do výstižných modelů. Začínají neutrálně, při vrcholu vztahu jsou použité syté odstíny modré a červené ve společenském duchu, všednost se odehrává v odstínech bílé a podzim života v přírodních tónech. Andrea Lojkásková ve spolupráci s Petrou Smejkalovou navrhly do inscenace také kostýmy pro tanečníky a oblékly je do nevzhledných unisexových béžových kombinéz, které vůbec nezrcadlily změny odehrávající se na plátně.
Inscenace LO.VE! přinesla divákům opravdu ono chtěné uklidnění a vytržení z všednodennosti. Zažili jsme mnoho zajímavých podnětů a stali jsme se svědky intimního vztahu dvou lidí kráčejících životem. Film nabídl spoustu nádherných záběrů na architekturu a přírodu a souzněl s tématem. Jen vzájemná propojenost a naslouchání si nebylo dotaženo do konce. Škoda. Ale příslib do budoucnosti dalších projektů a vzájemné spolupráce je patrný.
Psáno z premiéry 25. října 2019, BuranTeatr, Brno.
LO.VE!
Koncept: Petr Novák, Kateřina Lukáčová
Choreografie, účinkující: Tereza Lepold Vejsadová, Lukáš Lepold
Video: BATERKA FILM, Petr Novák, Kateřina Lukáčová
Hudba: Himalayan Dalai Lama
Technologie, projekce, light design: MAESS, BuranTeatr
Scénografické řešení: Petr Novák, Kateřina Lukáčová, MAESS, BuranTeatr
Kostýmy: Théo (Andrea Lojkásková, Petra Smejkalová)
Premiéra: 25. 10. 2019
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 1x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?