První překvapení čeká diváka hned při vstupu do hlediště. Ocitáme se ve čtvercovém prostoru, jakémsi „uzavřeném akváriu“ obklopeném ze všech čtyř stran projekčními plátny. Sedadla pro diváky stojí v jedné řadě podél stěn. Některé židle však zůstávají volné. Film, který vznikal v autentických interiérech i exteriérech ve Zlíně a na Soláni v Beskydech, je promítán na všechny čtyři stěny, takže každý divák může sledovat své plátno. Do tohoto prostoru vstupují tanečníci, kteří jsou divákům velmi fyzicky blízko a využívají této intimity v přímém zapojování publika do situací. „Zamíchají“ publikem stejně jako na podlaze rozhozenými hracími kartami, které symbolizují osud, náhodu, vztah, chaos a uspořádanost. Je patrné, že někteří diváci tuto „hru“ uvítají a baví je, jiným naopak není vůbec příjemná. Performeři je vodí po prostoru s různou dynamikou, hledají pro ně nová místa, používají jejich židle v okamžiku, kdy chtějí „vstoupit“ do projekce, či dokonce s nimi sehrají „loutkový manželský konflikt“.
LO.VE! mapuje jednotlivé etapy vztahu v časové chronologii: čtyři fáze jsou východiskem pro otázky týkající se soužití dvou lidí. Setkání, okouzlení, všednodennost, odcházení. Každá z těchto fází má svou vlastní vizualitu, hudbu, náladu. Zvolené téma překračuje motiv lásky a stává se metaforou života. Dominantním scénografickým prvkem, který dokresluje atmosféru a spoluvytváří prostředí, je filmová projekce využívající industriálního a funkcionalistického Zlína včetně interiérů domu Tomáše Bati a krásných záběrů beskydské přírody z ptačí perspektivy. I na filmovém plátně prožívají své vztahy lidé. Jsou to oba performeři a jejich kopie či dvojníci? Jejich vzájemný vztah nebyl vysvětlen. Jsou jen jakýmsi odrazem hlavních protagonistů.
Choreografové a zároveň interpreti jsou v soukromém životě manželé a na jejich tanečním projevu je patrné vzájemné napojení a souznění. Pohybový materiál si nejspíš vytváří každý sám. Tereza je hranatější, úsečnější, Lukáš své pohyby spíše propojuje a zakulacuje. Mají smysl pro citlivost detailu při vzájemném prvním okouzlení. Vyvažují momenty zklidnění, kdy mizí film i hudba, a jejich napojení se děje za přítomnosti pohyblivých světélek, aby pak vzápětí ukázali svůj největší pohybově taneční vklad, který spočívá v partnerské spolupráci s neslyšnými pády a kontakty se zemí a vlastními těly. Nejsilněji na mne zapůsobily duety manipulace jednoho s druhým, které měly neosobní až nelidský ráz.
Za autorskou hudbou stojí elektronické duo Himalayan Dalai Lama. Přináší minimalistickou repetitivní hudbu zdůrazňující hlavně rytmickou složku. Producent Petr Novák mimo jiné uvedl: „Jedním z cílů projektu bylo propojovat různá odvětví kreativních průmyslů a těžit ze svébytných spoluprací. Jednotlivé části mohou stát samostatně a budou smysluplné, nicméně až v jejich výsledném spojení se ukáže jejich celková funkce.“ A právě zde se odhalují jisté slabiny a nedotaženosti celého představení. Mohlo se najít daleko více způsobů, jak propojit film s taneční akcí. Z výsledku je patrné, že film vznikal jako první. Nese náznaky partnerských nálad, ale pohybový materiál s ním příliš nekoresponduje. Nemyslím konkrétně využívání propojení ve smyslu Laterny magiky, kdy účinkující vystupují z plátna do reálu a naopak, ale pohyb na plátně by se dal propojit s pohybem živým za použití zapamatovatelného gesta, taneční vazby apod. Také spolupráce s oděvní značkou Théo (Andrea Lojkásková) mohla být zapojena smysluplněji. Na plátně jsou všichni čtyři účinkující oblečeni do výstižných modelů. Začínají neutrálně, při vrcholu vztahu jsou použité syté odstíny modré a červené ve společenském duchu, všednost se odehrává v odstínech bílé a podzim života v přírodních tónech. Andrea Lojkásková ve spolupráci s Petrou Smejkalovou navrhly do inscenace také kostýmy pro tanečníky a oblékly je do nevzhledných unisexových béžových kombinéz, které vůbec nezrcadlily změny odehrávající se na plátně.
Inscenace LO.VE! přinesla divákům opravdu ono chtěné uklidnění a vytržení z všednodennosti. Zažili jsme mnoho zajímavých podnětů a stali jsme se svědky intimního vztahu dvou lidí kráčejících životem. Film nabídl spoustu nádherných záběrů na architekturu a přírodu a souzněl s tématem. Jen vzájemná propojenost a naslouchání si nebylo dotaženo do konce. Škoda. Ale příslib do budoucnosti dalších projektů a vzájemné spolupráce je patrný.
Psáno z premiéry 25. října 2019, BuranTeatr, Brno.
LO.VE!
Koncept: Petr Novák, Kateřina Lukáčová
Choreografie, účinkující: Tereza Lepold Vejsadová, Lukáš Lepold
Video: BATERKA FILM, Petr Novák, Kateřina Lukáčová
Hudba: Himalayan Dalai Lama
Technologie, projekce, light design: MAESS, BuranTeatr
Scénografické řešení: Petr Novák, Kateřina Lukáčová, MAESS, BuranTeatr
Kostýmy: Théo (Andrea Lojkásková, Petra Smejkalová)
Premiéra: 25. 10. 2019
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 1x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace