Grooves Mirky Eliášové

Mirka Eliášová uvedla ve Studiu ALT@ dne 11. a 12. listopadu hned dvě své choreografie. K premiéře díla Grooves přidala osvědčené Until I find it. Divák tak mohl porovnat pestrost a odlišnost jejího stylu. Grooves, ačkoli se pyšní podtitulem „tanečně-divadelní představení o rytmech a nerytmech“, je spíše abstraktního charakteru, více narativnosti a civilních gest doprovázených slovem nacházíme v Until I find it. Grooves je jako pohybová přehlídka na sobě více či méně nezávislých individuí, Until I find it je prorostlé kontaktní improvizací až do morku kostí. Jedno hraje na vážnější notu, druhé se pouští do lehce komické linky, kde nechybí dráždění chuťových pohárků diváků smažením řízků na jevišti. Oboje spojuje promyšlená struktura a vytříbenost.

V premiérových Grooves se Mirka Eliášová pouští do objevování lidské podstaty. Vychází odkudsi z pravěku. Na scéně se ve světelných paprscích zjevují pomalovaná téměř zcela odhalená individua pohybující se ve stylu polozvíře-poločlověk. Charakteristické je zaryté opakování pohybových sekvencí, těkavý pohled reagující na zvuk. V zápětí se přesouváme do civilizace, tanečníci (Kateřina Hajná-Šorejsová, Petr Opavský a Tomáš Pospíšil) se zahalují do oděvu. Hudební předlohu založenou na bubnech střídá klavírní melodie. Tanečníci jako by nebyli ve své kůži, začínají se ošívat, škrábat, drbat. Jako by to, co je v nich hluboko zakořeněno (genetický odkaz prapředků), nebylo v souladu s dobou, ve které žijí. Pozorují sebe navzájem, předhánějí se, zůstávají však osamoceni. Vrací se tedy zpět.

Kontrast k jejich hektickým, trhaným, nečekaným akcím vyvolává téměř „nehybně“ se pohybující Monika Šonková, která se skleněnou mísou plnou vody za celou dobu dění na jevišti urazí vzdálenost od horizontu k hledišti. Působí odhodlaně a odevzdaně zároveň, když se snaží ze sebe břímě minulosti smýt.

Pevný rámec a kompaktnost tomuto intelektově náročnějšímu kusu dodává světelný design (Vladimír Burian) a hudební doprovod (Jiří Jakl).

Pokud vás Grooves uvrhne do zádumčivosti, Until I find it plné humorných akcích a pohybových (v žádném případě však laciných!) gagů vás z ní spolehlivě vytáhne.

Recenze je psána z představení ze dne 11. listopadu 2010, Studio Alt@.