Etudy těla v Ostravě
Etudy jsou cvičné hudební skladby. Co se ale skrývá za názvem Etudy těla? Jedná se o komponovaný večer, který se osvědčil již v minulé sezoně, skládající se z kratších vystoupení studentů tanečního oboru na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě (JKGO) a vystoupení vybrané etablované skupiny současného tance. Etudy těla mohli diváci vidět na Nové scéně Multižánrového centra Cooltour a studenti tance díky tomuto večeru získali další cennou jevištní praxi v choreografiích, jejichž autory jsou oni sami nebo jejich pedagogové.
Etudy těla uvedené 20. května 2014 slibovaly velmi různorodé choreografie. Večer byl rozdělen do dvou částí – v první se představili posluchači tanečních oborů JKGO a v druhé pak jako host vystoupila špičková česká taneční skupina VerTeDance s představením Boxteska.
První minuty Etud patřily taneční skladbě Let’s practise v podání Jana Špundy. Ten je nyní v pátém ročníku konzervatoře a s touto choreografií se zúčastnil mezinárodní baletní soutěže v Tallinnu, kde obsadil skvělé třetí místo. Let’s practice je dílem jeho spolužáka Eduarda Adama Orszulíka, který choreografii postavil na hudbu zpěvačky Justyny Wołoch a kombinoval v ní technicky náročné prvky – čisté klasické linie se střídaly s pohyby současného tance a prvky off-balance. I přes výrazný jevištní projev a čistotu provedení jsme občas mohli z interpreta cítit nejistotu – Jan Špunda je však mladý tanečník a postupem času jistě získá na suverenitě i v často riskantních momentech contemporary dance.
Následovala choreografie s názvem Kůže, kterou nosím. Pro studenty třetího ročníku gymnázia s tanečním zaměřením ji vytvořila Hana Wimmerová. Inspirovala se hudbou z filmu The Skin Pedra Almodóvara a využila masku jako symbol depersonalizovaného světa i pokrytectví. Neukázala však žádné její inovativní použití a výsledný dojem nepodpořila ani poněkud nevýrazná interpretace.
Další práce Eduarda Adama Orszulíka (7. ročník JKGO), pojmenovaná GPS, je o hledání sebe sama v době, kdy člověka pohltila práce a stres. Je o extrémních řešeních, o neschopnosti radovat se, o citové izolaci. Orszulík použil jako hudební doprovod rovněž instrukce pro GPS namluvené Pavlem Liškou a zvuky přijíždějícího vlaku. Jeho choreografie je syrová, překvapivá, někdy až násilná, ale zároveň také velmi estetická a místy i lyrická. Díky vysoké technické i interpretační úrovni byla GPS úspěšná v mezinárodní konkurenci, a to na choreografických soutěžích v polské Bytomi a ve Skopje, kde jedna z tanečnic, Barbora Rokoszová, dosáhla na cenu za nejlepší taneční výkon.
Inovativní spojení klavírní a pohybové improvizace přinesla choreografie Jany Ryšlavé STOP and GO. Čtyři tanečnice (obor současný tanec) a klavírista Ivo Morys dohromady vytvářeli kompozici, která byla výsledkem okamžiku a náhlého rozhodnutí. Tanečnice měly k dispozici jasně daný a striktně vymezený pohybový materiál (běh, chůze, obrat, výskok...) a taneční prostor, samy se však rozhodovaly, kdy co provedou. Performance, která vznikla, obsahovala vlastní strukturu vycházející z principu omezení jako zdroje inspirace a tvořivosti. I když interpretky fungovaly dobře jako skupina, zanikly jejich osobnosti, čímž choreografie ztratila na výsledném dojmu.
Poslední číslo první poloviny večera, Ondina, pak stálo v kontrastu k předcházející choreografii – lyrické pohyby připomínaly vodní víly a měkké vlny na jezeře. Kristýna Slezáková je připravila jako work in progress pro studentky současného tance a použila impresionistickou hudbu Maurice Ravela. Na jevištním projevu jinak velmi disponovaného prvního ročníku byl znát nedostatek zkušeností, musíme však vzít v úvahu, že za sebou má teprve necelý rok studia. Skvělý výkon odvedl klavírista Adam Farana, jehož doprovod byl nedílnou součástí celé skladby.
Po přestávce, během níž vyrostl na Nové scéně Cooltouru boxerský ring, přišel čas na atmosféru němých filmů, skeče, grotesku, skvělé taneční divadlo, tři ženy a dítě i hudbu skupiny DVA – prostě pro VerTeDance a jejich Boxtesku. Publikum ocenilo představení plné chaplinovského humoru i do detailů propracovaných pohybů boxerů. A když potom malý syn jedné z tanečnic zakončil Boxtesku typickou Charlieho chůzí s buřinkou na hlavě, publikum nadšeně aplaudovalo.
Psáno z představení 20. května 2014, Multižánrové centrum Cooltour.
Let’s practise
Choreografie: Eduard Adam Orszulík
Hudba: Justyna Wołoch
Kůže, kterou nosím
Choreografie: Hana Wimmerová
Hudba: Shades of marble – soundtrack z filmu The Skin, I Live In španělského režiséra Pedra Almodóvara
Skladatel: Alberto Iglesias
GPS
Choreografie: Eduard Adam Orszulík
Hudba: Soap & Skin, Dexter Britain
Slovo: Pavel Liška
STOP and GO
Koncept: Claudia Heu
Pedagogické vedení: Jana Ryšlavá
Hudba: Ivo Morys
Ondina
Choreografie: Kristýna Slezáková
Hudba: Maurice Ravel
Hraje: Adam Farana
Boxteska
Námět: Charlie Chaplin
Choreografie a interpretace: Tereza Ondrová, Veronika Kotlíková a Lucia Kašiarová
Režijní a pohybová spolupráce: Ondřej Nosálek a Charlie Chaplin
Hudba: DVA
Scéna a kostýmy: Masha Černíková
Světelný design: Pavel Kotlík
Představení vzniklo v rámci rezidenčního programu Studia ALTA.
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Václav Marcol
Známená to tedy, že pouze se znalosti klasického tance se absolvent uplatní špatně nebo dokonce vůbec? Učilo se dosud…Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu