Deset let ProART – inspirace českou hudbou
U příležitosti Roku české hudby a oslav desetiletého vzniku ProART připravil spiritus agens souboru Martin Dvořák nový projekt pod názvem Motion Scores (Pohybové partitury). Šlo o pokus inspirovat choreografy různých národností a s odlišným uměleckým zázemím českou hudbou skladatelů 20. století. V současné době již není příliš módní objevovat tzv. vážnou hudbu, natož českou. Z rozhovoru s Martinem Dvořákem jsme se dozvěděli, že přizvaní choreografové tvořili odděleně a až v poslední fázi na jevišti, kterým byl tentokráte naprosto originální prostor Moravské galerie, hledal režisér projektu pojítka k již hotovým kusům. Vlastní hudební dramaturgie vycházela ze slavného, v tanci často zpracovávaného, tria Dvořák, Janáček, Martinů s méně obvyklým Foersterem, Sukem a Novákem a hudbou mladší generace Jaroslava Ježka, Hanse Krásy, Pavla Haase a Vítězslavy Kaprálové.
Vznikl tak kupodivu sourodý celek hlavně díky oněm propojením, která vycházela z předchozího, či naopak předjímala následující choreografické číslo, a také díky kostýmům Jindry Rychlé, která víceméně taneční „civil“ vyladila do jednoduchého bílošedočerného ladění. I z hlediska pohybového materiálu si byly choreografie značně podobné, jelikož vycházely ze slovníku současného tance. Tady bych předpokládala větší míru kontrastního zpracování.
Prostor neorenesančního sálu Uměleckého muzea v Brně tvoří tři části spojené sloupy a oblouky. Tanečníci výborně využívali k vytvoření atmosféry právě ony „zadní plány“. Hlavní taneční prostor byl obklopen diváky ze tří stran. Úvod patřil izraelskému choreografu Eranu Gisinovi a smyčcovému kvartetu Hanse Krásy, sólu pro Mirku Prokešovou, která své trápení zatančila s vnitřním zaujetím a plným dynamickým nasazením. Opět smyčcový kvartet, tentokráte z dílny Pavla Haase ztvárnil Neil Paris z Velké Británie jako duet dvou tanečníků. Poselství této choreografie jsem nerozluštila. Muž a jeho dvojník, silnější ochraňuje slabšího? Problém možná spočíval v rozdílné interpretaci. Precizní Martin Dvořák s velkým pohybovým rozsahem, který cítí pohyb plasticky, dokáže naplnit prostor a je velkou taneční osobností a naproti tomu méně zkušený, drobný Petr Nebřenský.
Následovala nejoriginálnější choreografie Bärbel Stenzenbergerové z Německa a současně sólo pro Irene Bauerovou. Koncert pro klavír a orchestr Antonína Dvořáka byl koncertem pro tělo tanečnice, kdy v hlavní roli byly ruka, noha a další části těla. Choreografie plná překvapení. Kam pohyb tanečnici posílá a co se mimovolně stane? Spoustu náhodných pohybů, které připraví novou zcela nečekanou variantu a kompozici. 
Sonáta Bohuslava Foerstera v choreografii Leonie Wahlové ze Švýcarska přinesla občas vtipné momenty, ale v zásadě nechala tři interprety prožívat pocit, který může mít tanečník při poslechu hudby. Když se objevila v hudbě lyrická pasáž, choreografka ji nerespektovala. Tento jev byl společný všem tvůrcům. Dnešní doba se bojí lyriky snad proto, aby nesklouzla do sentimentu.
Martin Dvořák a jeho choreografie Janáčkových Zdenčiných variací ukázala, že Moravák Moravákovi rozumí, cítí hudebně. Výrazně prostorově pojatý duet muže a ženy byl tentokrát inspirován hudebními motivy. Ne nadarmo vzpomíná Martin Dvořák Pavla Šmoka, u kterého sám nějakou dobu tančil. Tango Jaroslava Ježka v choreografii a zvukové úpravě Gabriela Wonga z Malajsie přineslo hodně divadelních prvků. Tady se asi nejvíc uplatnila snaha Martina Dvořáka propojit tanec a herectví. Dva tanečníci – žena svádí muže, erotické dusno stoupá, pak si role vymění ve smyslu ona-muž, on-žena. To už je trochu divné a vše končí bizarní svatbou za následného falešného zpěvu sboru, který dívku zadusí.
Píseň lásky Josefa Suka pojala Irene Bauerová z Rakouska jako minimalistickou pohybovou etudu muže, který se stále zhlíží v zrcadle. Narcis, který je zamilovaný sám do sebe? Nevím a nerozumím. Koncert pro housle Bohuslava Martinů inspiroval Jana Březinu k chlapeckým hrátkám vycházejícím z lidových motivů a lidové pantomimy. Sonáta Vítězslava Nováka v choreografii slovenského Vladislava Benita Šoltýse ukázala pár, který si nemá co říct, takoví manželé po mnoha letech soužití, kdy žena dělá naschvály, oba se provokují a hádají. Poněkud dlouhý pohybový rozjezd, než dojde k vlastnímu tanci.
Závěrečná Partita Vítězslavy Kaprálové vnesla do celé dramaturgie večera smutek. V choreografii Evy Klimáčkové ze Slovenska kontaktní tanec čtyř „nevidomých“, černé pásky přes oči tanečníků, plovoucí, unášející, smířený, ale vyznívající do ztracena, evokující smutný skon mladé skladatelky.
I když některé momenty uvedeného večera mohou být diskutabilní, je třeba ocenit neustále novátorskou a inspirativní práci Martina Dvořáka, který se svým týmem a souborem hledá vždy nové cesty, přemýšlí o tanečním sdělení a má v sobě opravdovost kumštýře.
Psáno z představení 8. listopadu 2014, Uměleckoprůmyslové muzeum MG Brno.Motion Scores
Námět a režie: Martin Dvořák
Technické zajištění: Roman Jajčík a Jiří Bilík Molto Lento e tranquillo
Hudba: Hans Krása – String Quartet
Choreografie: Eran Gisin
The Moonand I
Hudba: Pavel Haas – String Quartet
Choreografie: Neil Paris Koncert pro klavír a orchestr g-moll, op. 33, Andante sostenuo
Hudba: Antonín Dvořák
Zvuková úprava: Olaf Reinecke
Choreografie: Barbel Stenzenberger Sonata quasi fantasia pro housle a klavír, op. 117, Allegro moderato
Hudba: Bohuslav Foerster
Choreografie: Leonie Wahlová Tema con variazioni pro klavír (Zdenčiny variace)
Hudba: Leoš Janáček
Choreografie: Martin Dvořák Koncert pro klavír a orchestr. Tango. Andante quasi moderato
Hudba: Jaroslav Ježek
Choreografie: Gabriel Wong Píseň lásky, op. 7
Hudba: Josef Suk
Choreografie: Irene Bauer Koncert pro housle a orchestr č. 1 Allegretto
Hudba: Bohuslav Martinů
Choreografie: Jan Březina Sonáta pro housle a klavír d moll, Allegro giusto
Hudba: Vítězslav Novák
Choreografie: Vladislav Benito Šoltýs Partita pro smyčcový orchestr a klavír, op. 20, Andantino
Hudba: Vítězslava Kaprálová
Choreografie: Eva Klimáčková
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Václav Marcol
Známená to tedy, že pouze se znalosti klasického tance se absolvent uplatní špatně nebo dokonce vůbec? Učilo se dosud…Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu