Záplava extravagantního humoru
Na venkovním prostranství uspořádal Cross Attic unikátní divadelní událost, kterou navštívilo početné publikum. Spektakulární podívaná pohltila i nejvzdáleněji tlačícího se diváka a navodila atmosféru kabaretů minulého století oživených jiskrou nového cirkusu. Všichni přihlížející seděli jen na provizorních dřevěných lavičkách nebo stáli kolem nich, aby zhlédli velkolepou outdoorovou show. Divákům se dostalo nečekané záplavy extravagantního humoru, akrobacie a bizarního čarodějnictví, transformující prostor do pestrobarevného klaunského světa, kde bytí samo o sobě znamená jeden velký vtip.
Artistická trojice Rémy, Laurie & Anaëlle se při tvorbě inspiruje klauny „staré školy“, například Busterem Keatonem, Charlie Chaplinem nebo Jerry Lewisem. Vše, co předvádějí, ústí v staro-novou cirkusovou show kombinující situační komedii, absurditu a taktní reflexi společnosti. Aktéři chvílemi improvizují, důležitá je všudypřítomná komediálnost. Performeři v rozhovoru pro Divadelní noviny dále uvedli, že si přisvojili symboliku a estetiku vycházející z tradičního kabaretu: černou a červenou barvu, fyzickou komedii, kostýmy a archetypy charakterů. Čerpali z francouzského kankánu, stepu a z vysoce dramatického tance s názvem Danse Apache, který se vztahuje k pařížskému podsvětí počátku 20. století a kombinuje akrobaticko-agresivní prvky fyzického střetu mezi mužem a ženou s jemností a elegancí klasického tance. Ač tato kombinace může znít jakkoliv komplikovaně, všichni, kdo se shromáždili před pražským Crossem, brzy pochopili, že v hodinové show jde aktérům nejen o bravurní navázání na tradici vysoce profesionalizovaných kabaretů a skvělou artistní podívanou, ale především o smích, který lidi sbližuje a vytváří sdílenou radost (více zde).
V úvodu kabaretiéři zmiňují „očekávejte násilí, sex a drogy.” Můžeme znejistět, zda nejde jen o snahu přitáhnout pozornost nebo čistou provokaci. Vzápětí však vidíme, že jde především o prostředky k dosažení humoru, a vše zdánlivě vážné a seriózní rozbíjí hravá a naivní klaunská poetika, která se nemilosrdně směje všemu, i sobě, obecenstvo nevyjímaje. Diváci se stávají terčem přímého oslovení nebo jsou vytaženi z komfortu hlediště na jeviště a spontánně zapojeni do akce. V každé činnosti lze nalézt směšné momenty. Hlavní inspirací jsou pro Cirk biZ’arT především chyby plynoucí z lidské přirozenosti.
Zapojení publika
Ještě před začátkem představení performeři procházejí mezi lidmi, zkoušejí jejich reakce, náturu a adaptují se na publikum. Organizují, hecují a připravují obecenstvo na to, jak se chovat při show. Instruují všechny přítomné, kdy se mají smát, kdy tleskat, řvou na stojící, ať si sednou, na sedící, aby udělali místo stojícím, rozlévají alkohol a připíjejí si s publikem. Při tomto hlučném a hlaholivém úvodu se také pokradmu domluví s několika jednotlivci a ty pak v určitém časovém úseku vyzvou a vytáhnou na jeviště k akci. Domluvení diváci se tak během představení stávají hereckými partnery artistů Cirk biZ’arT, čímž vznikají nové, spontánní komické situace. Právě na skvělém a ukázkovém interaktivním zapojení publika leží velká část pozitivního účinu představení.
Performeři sice nejprve do prostoru vtrhnou jako velká voda, publikum zdánlivě provokují, zároveň však jdou s obrovským entuziasmem s kůží na trh a brzy se ukazuje, že zesměšňují hlavně sami sebe. A tak díky naivnímu a neskrývanému zalíbení v humoru, upřímnosti a odhalené zranitelnosti nenásilně vytvoří až naivně dětský a blízký vztah s divákem. Hlavním mystériem jejich práce je zkrátka všepropojující smích sám sobě, který strhne i toho nejzakaboněnějšího rozmrzelého individualistu stejně jako dědu sedícího vedle mne (přišel v polovině představení jako náhodný kolemjdoucí a neustále se smál pod fousy).
Představení by se dalo charakterizovat jako řetězec skečů nebo série gagů, který nepropojovala jednotící nebo tematizující myšlenka. Většina komických motivů zesměšňovala nacionalismus, násilí, sexuální orientaci, veřejnou nevěru, závislosti, lidskou domýšlivost nebo přehnané ego. Záleželo na každém divákovi, jak večer prožije a co si odnese. Inscenace apelovala a oslovovala především přímou konfrontací s lidskou zranitelností. Trio v krátkých skečích demonstrovalo tabuizované situace, pomocí nichž odkrývalo a vysmívalo se lidskému strachu a zpřítomňovalo hluboko zakořeněné fobie. Zároveň bez jakéhokoliv nátlaku skvěle interaktivně zapojilo publikum, které se dobrovolně, s přirozeným zájmem a rádo zapojilo do akce. Smích měl ten večer zvláště katarzní účinek. Více takových formací, které dokážou během hodinky a půl tak vášnivě rozesmát a propojit lidi různého věku i etnika.
Psáno z představení 3. září 2019, venkovní prostranství Cross Clubu.
Cirk biZ’arT – nový cirkus před Crossem
Koncept, režie, choreografie, kostýmy a provedení: Jonah, Rémy, Laurie & Anaëlle Strauch
Česká premiéra: 3. 9. 2019
Světová premiéra: 2015
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace