Ciel Ouvert & BITBYBIT: Exkluzivně intimní cirkus

BITBYBIT. Foto: František Ortmann.

Autor Hana Strejčková

Spojuje je hledačství, nový pohled na vztah cirkusových disciplín a vlastních fyzických možností, oživování téměř vymizelých nebo ojedinělých technik. V obou případech se jednalo o jedinečné zpracování výchozích pohnutek, o svébytný rukopis rozepsaný ve specificky upraveném prostoru. Collectif Malunés, a s ním i Simon Bruyninckx, se na Letní Letné představil již v roce 2017, kdy byla na 14. ročníku festivalu uvedena pohádková cirkus revue Forever Happily. Cirque Aïtal zde před čtyřmi lety oslnil projektem Saison du Cirque, poetickou retrospektivou vonící manéží tradičního cirkusu.

Při letošním 20. ročníku Letní Letné zpřístupnil Cirque Aïtal divákům svůj „dvorek“, na němž nechal hemžit jak domácí kur, tak performery, životní dobrodruhy s všestranným nadáním, jimž vévodila (ve volné interpretaci) matka rodu (Kati Pikkarainen), a kde vládly zákony venkovské komunitní soudržnosti.

Typická cirkusová aréna zůstala zachována, jen získala podobu zatravněné plochy obestavěné karavany a náklaďáky, v jejichž útrobách a na korbách seděli kolem dokola a v bezprostřední blízkosti k dění diváci. Sled akcí nepodléhal vysledovatelnému řádu, z karavanů vybíhali i vylétávali a zase do nich zacházeli a vraceli jejich nájemníci, jak lidé, tak slípky, husy, holubi. Collectif Malunés zas pro svou bratrskou konfrontaci nazvanou BITBYBIT zvolil menší šapitó, které bylo celé přepažené širokou dřevěnou deskou, která pro představu jako gymnastická kladina půlila prostor na dvě hlediště. Artisté se pohybovali ve výši očí přihlížejících po celé délce „mola“ a také nad nimi.

Zatímco v A ciel ouvert se během představení objevovaly mnohé objekty související s venkovským životním stylem, jako například sláma, šňůra s prádlem, porcelánové talíře, slepičí hřad z teeterboardu, zahradní kolečko s platy vajec a mnoho dalších předmětů přírodního, živočišného i průmyslového původu, v duetu bratrů Bruyninckxových figurovala lana, řemínky, karabiny a speciální trojrozměrné výlisky do dutiny ústní z měkkého plastu na míru každého z nich (mouth-hanging).

To, co s úchyty v zubech dokázali, by pro plastičtější asociaci sneslo jen velmi volné přirovnání s lidskými rekordmany v tažení aut a jiných zátěží výhradně ústy. Na dvorku voněl dýmící ohýnek, pobíhala drůbež, poletovalo peří i střepy, ve stanu s kupolí postupně houstlo napětí a byl cítit pot. Mezi karavany zněl zpěv a živá muzika, kytara, housle, žestě…, zato z dřevěné lávky bylo možné zaslechnout chvílemi i dech, jak minimalistické nebo nevtíravě zvučné plochy zabírala reprodukovaná hudba. 

Svázáni místem

Představení A ciel ouvert – Pod širým nebem navozovalo venkovsky pohodovou atmosféru. Ostatně, Cirque Aïtal sídlí v jihofrancouzském regionu Midi-Pyrénées. Z pohledu literárního útvaru bajky rytmus poklidného bytí vnášely nosnice, stojaté vody rozhýbávaly roztěkané husy. A holubi, to byla nadnesená honorace. Tak jako v Saison du Cirque manéží majestátně kráčel kůň, nyní se s obdobnou důstojností procházela drůbež. Zvířata vůbec nepodléhala klasické drezuře, naopak si spokojeně vyhrabávala červíky a zrnka a mezi nimi a s nimi se odehrával cirkus. Akce s nimi totiž působily přirozeně, jako když vyjdete na jakýkoli dvorek a zavoláte na holuby nebo nasypete opeřencům zrní.

Spolubydlícími v této karavanové „osadě“ byli akrobat Victor Cathala a klaunka, artistka Kati Pikkarainen, hudebníci a performeři Helmut Nunnïng a Hugo Piris. Sehraný kvartet v jistých okamžicích evokoval pohled filmové kamery francouzské nové vlny. Mezi takové momenty patřily i „triky“, tj. vřazená cirkusová „čísla“, která však působila neokázale, i když se s neuvěřitelnou lehkostí létalo vzduchem nebo těla procházela zátěžovou zkouškou odolnosti. Vyspělost akrobacie (nejčastěji hand to hand) nečněla nad herectví ani nad téma, a přitom šlo o technicky virtuózní partitury.

Představení A ciel ouvert vyprávělo o světě milých podivínů, jejichž realita je zakořeněna v půdě a vztazích. Dotklo se životní esence, přírodního sepětí, ale také nechávalo eskalovat lidské emoce, za nimiž citelně odbíjela a bijí srdce. Odchází se z něj se slámou v botách, peřím poletujícím nad hlavou či zachyceném ve vlasech a s kouřovým odérem, především pak se zážitkem z komplexnosti světa, prezentovaného na travnatém dvorečku u kurníku s holubníkem.      

Semknuti stiskem

Představení BITBYBIT celé stavělo na znovu objevené či znovu oživené technice mouth-hanging. Pozornost plně přitahovala samotná přítomnost obou artistů, jejich hluboká koncentrace a vzájemně vzácné propojení. Každý záchvěv měl své opodstatnění, jako by nic nebylo vyřčeno navíc, purismus a virtuozita. Lávka, umístěná mezi zem a kupoli, jim poskytovala i navzdory úzké platformě dostatek prostoru k vyvažování se navzájem.

Jejich komunikace začala individuálním posilováním krčních svalů, podobně jako je zvykem u jezdců Formule 1. Pokračovala vypínáním lana mezi sebou, zkracováním vzájemné vzdálenosti a postupným narušováním vertikality ohyby zad až do hlubokého záklonu. Ačkoli napětí neopadávalo, neinklinovalo k patosu, neboť oba přesně tušili, kdy situaci nadlehčit humorem. V takovém případě fungovalo „rošťácké“ mrknutí oka nebo mimická pobídka. Narušení horizontálně komponovaných partitur přišlo s rotacemi okolo své osy, kdy byl Vincent Bruyninckx pouze „za stisk úst“ otáčen a vytahován na laně vzhůru.

I tuto na pohled velmi nebezpečnou scénu dokázali bratři brzy vybalancovat komikou. Simon se totiž za bratrem vydal po dřevěných vzpěrách stanu a využil velmi netradiční příležitost k závěsu. Simon se ve vzduchu uchytil za ústní výlisek všitý do Vincentovy nohavice a z lezce se stal vlající muž se semknutými rty na kalhotách postavy zaklíněné nad hlavami diváků. Neběžný způsob hledání cesty k sobě navzájem skrze vytváření obrazných pout i doslovných svazků dvojice vytvářela za režijní supervize Kaspera Vandenbergha, belgického performera z uskupení Movedbymatter. Čistá hra, kdo s koho, ale především spolu a k sobě byla až příkladnou reprezentací post-současného (post-contemporary) cirkusu. Chce se až zvolat: unikátní projekt, nadčasový koncept, obnova výjimečné disciplíny, brilantní provedení.

Psáno z představení A ciel ouvert a BITBYBIT, 22.– 24. srpna 2023, na Letní Letné v Praze.

A Ciel Ouvert
Námět, realizace a účinkující: Victor Cathala a Kati Pikkarainen
Hudba: Helmut Nünning a Hugo Piris
Umělecký šéf: Michel Cerda
Scénografie: Victor Cathala a Kati Pikkarainen
Světelný design: Lucien Valle
Zvuk: Olivier Planchard
Kostýmy: Emmanuelle Grobet
Scéna: Simon Rosant, Allan Wyon, Stéphane Duron
Vedoucí scény: Stéphane Duron, Allan Wyon, Olivier Planchard
Vedoucí dětské scény: Isabelle Dourny s dětmi Leevi a Oona
Manažerka: Bérangère Gros
Komunikace: Lison Cautain

BITBYBIT
Koncept: Simon Bruyninckx, Vincent Bruyninckx a Kasper Vandenberghe
Účinkují: Simon Bruyninckx & Vincent Bruyninckx
Režie: Kasper Vandenberghe
Dramaturgie: Matthias Velle
Pomocný režisér: Leon Rogissart
Hudba: Dijf Sanders
Kostýmy: Johanna Trudzinski
Choreografie: Esse Vanderbruggen
Světlo: Olivier Duris & Benjamin Eugène
Zvuk: Anthony Caruana & Sofia Zaïdi
Administrace: Eugenie Fraigneau & Ellia Larès
Tour manager: Emma Ketels
Produkce: Movedbymatter & Collectif Malunés