Výročí Hany Vláčilové

Doktor Faust (Hana Vláčilová, Vlastimil Harapes). Foto: Jaromír Svoboda.

Ve čtvrtek 25. února 2016 se bývalá primabalerína Národního divadla, pedagožka, choreografka a vedoucí baletu Hana Vláčilová dožívá krásného životního jubilea. Její jméno je neodmyslitelně spjato s historií českého baletu, jehož byla – a je – výraznou představitelkou.

Hana Vláčilová se narodila v roce 1956 v Praze. Její rodiče byli československými reprezentanty ve sportovní gymnastice, a tak se této disciplíně začala věnovat i jejich dcera. Později se zamilovala do baletu, jak se v rozhovoru pro server Operadream.com zmínila: „V pěti letech jsem poprvé zhlédla Labutí jezero a pevně jsem se rozhodla, že se chci stát baletkou.“ Tančit začala v hodinách Miloslavy Chmelové na Vinohradech a také navštěvovala Baletní učiliště, dnešní baletní přípravku, Národního divadla, pod vedením výborné pedagožky Olgy Páskové. V roce 1968 nastoupila do studia na tehdejším tanečním oddělení Konzervatoře Praha, kde se školila pod pedagogickým dohledem například Jarmily Chourové a Olgy Skálové. Zde mohla uplatnit svoji gymnastickou průpravu, ve které získala velký rozsah dolních končetin, a tak jí nedělaly problémy ani náročné zvedačky s partnerem. Jako velmi nadané a pilné studentce jí škola umožnila absolvovat dvakrát dva ročníky v jednom, proto v roce 1973 už mohla absolvovat. Následující rok Vláčilová strávila ve Státním tanečním učilišti A. J. Vaganovové v tehdejším Leningradě (dnes Petrohrad), kde studovala pod vedením například Natálie Dudinské. Pobyt zakončila absolventským koncertem na scéně Mariinského divadla, který jí vynesl nabídku angažmá do Státní opery v Berlíně, kterou odmítla, ale s divadlem posléze spolupracovala jako stálý host.

Po návratu do Prahy byla Vláčilová přijata do baletního souboru Národního divadla a v roce 1976 se zařadila mezi sólové tanečnice. Mimo to hostovala například ve Španělsku, Francii, Rakousku, na Kubě, Polsku, v bývalém Sovětském svazu, Belgii, Finsku, Lucembursku, Austrálii nebo ve Spojených státech amerických.

Již během studia a poté v průběhu taneční kariéry se stala favoritkou mnoha soutěží. V roce 1972 získala zlatou medaili ve Varně, o čtyři roky později odtud přivezla medaili stříbrnou. S partnerem a vynikajícím tanečníkem Lubomírem Kafkou vyhráli v soutěži tanečních párů v Tokiu v roce 1976 rovněž stříbro. Své mistrovství předvedla i na celostátní baletní soutěži v Bratislavě, odkud si hned následujícího roku přivezla první cenu. V roce 1995 se stala laureátkou ceny Philip Morris Ballet Flower Award.

V Národním divadle, kde strávila pětadvacet let, ztvárnila mnohé významné role, všechny nejdůležitější sólové party, po kterých touží asi každá tanečnice. Tančila například Giselle, Odettu a Odilii v Labutím jezeře, Popelku, Kitri v Donu Quijotovi, Klárku v Louskáčkovi, Julii v Romeovi a Julii, Lisu v Marné opatrnosti, Frygii ve Spartakovi, Marii v Bachčisarajské fontáně, Sylfidu v La Sylphide, Svanildu v Coppélii, Markétu v Doktoru Faustovi, Kateřinu v Kamenném kvítku a mnoho dalších. Mezi její taneční partnery patřili například Vlastimil Harapes, Lubomír Kafka, Jan Kadlec, Rolland Gawlik (Berlín) či Jiří Horák. V roce 1999 se rozloučila s aktivní kariérou v roli Giselle ve stejnojmenném baletu.

Od roku 1994 působí Hana Vláčilová jako pedagožka na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy. V letech 1999–2004 stála v čele baletu Laterny magiky. Od roku 2005 spolupracovala s baletem Státní opery Praha jako pedagožka a baletní mistryně. Ve Státní opeře se v roce 2011 stala uměleckou šéfkou baletu a na tomto postu působila do sloučení baletních souborů Státní opery a Národního divadla roku 2012. Kromě interpretační a pedagogické činnosti se věnuje také choreografii. Podílela se na vytvoření baletu Labutí jezero v roce 2007 pro Státní operu či Don Quijote v roce 2011. Pro Moravské divadlo v Olomouci vytvořila taktéž balet Labutí jezero roku 2012 a Spící krasavici o dva roky později.

Oslavenkyni přejeme všechno dobré, mnoho zdraví, radosti a pohody do dalších let.  

Zdroje

Ambruzová, Olga: Balet a jeho osobnosti. Praha, Ježek 1999.

Boková, Kateřina: Vláčilová, Hana [heslo]. In: Český hudební slovník osob a institucí. Web Centra hudební lexikografie ÚHV FF MU. Dostupné [on-line] na: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=1001707 [cit. 24. února 2016].

Hana Vláčilová [heslo]. In: Královské české zemské a Národní divadlo, založeno 1868. Soupis repertoáru od roku 1883. Web Archivu Národního divadla. Dostupné [on-line] na: http://archiv.narodni-divadlo.cz/dokument.aspx/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=4069&pn=456affcc-f401-4000-aaff-c11223344aaa [cit. 25. února 2016].

Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha, Divadelní ústav 2001.

Kaplanová, Dana: Primabalerína Hana Vláčilová: Jsem nenapravitelná vlastenka. In: Novinky.cz / Právo, 15. dubna 2012. Dostupné [on-line] na: http://www.novinky.cz/zena/styl/263989-primabalerina-hana-vlacilova-jsem-nenapravitelna-vlastenka.html [cit. 24. února 2016].

Procházka, Vladimír (ed.): Národní divadlo a jeho předchůdci: Slovník umělců divadel. Praha, Academia 1988. Šimková, Dana: Všechno zlé je k něčemu dobré. In: Opera dream, 21. ledna 2011. Dostupné [on-line] na: http://www.operadream.com/2011/01/vsechno-zle-je-k-necemu-dobre.html [cit. 24. února 2016]. -va-: Představuje se: Hana Vláčilová. Taneční listy, roč. 20, 5/1982, s. 11.

Vláčilová, Hana [heslo]. In: Archiv, články. Web Taneční konzervatoře hl. m. Prahy. Dostupné [on-line] na: http://www.tkpraha.cz/clanky/hana-vlacilova.html [cit. 25. února 2016].