Irský tanec se tančí i v Česku
Jen málokterá národní taneční kultura v dějinách zaznamenala takový vzestup zahraničního zájmu, jako se to podařilo irskému tanci. A to navzdory tomu, že rozvoji irské kultury obecně nepřála dlouhá staletí anglické nadvlády a posléze i různá církevní omezení. Teprve počátek 20. století a s ním pracně rodící se osamostatnění Irska dává Irům příležitost najít kořeny své kultury včetně té taneční. Vznikají první taneční školy v nejen Irsku, ale také v zemích, kde jsou Irové výrazně usazení (Velká Británie, USA, Austrálie, Nový Zéland). Je založena i první organizace, která má za úkol pečovat o zachování a rozvoj irského tance An Coimisiún Le Rincí Gaelacha. V průběhu let roste její vliv a přesahuje hranice Irska. An Coimisiún le Rincí Gaelacha (zkratka CLRG) podporuje rozvoj irského tance a zájem o něj skrze certifikované učitele a soutěže podobné sportovním. Z prvotního zájmu o zachování a rozvoj irského tanečního umění vznikla aktivita, která si našla před koncem dvacátého století cestu do světového showbusinessu. Mezi ně patří taneční show jako Riverdance, Lord of the Dance a mnoho dalších, kterým se podařilo vzbudit zájem o irský tanec u mladé generace i za hranicemi Irska. A tak na počátku 21. století dochází ve světě k poptávce po učitelích irského tance, vzniku tanečních škol, tanečních skupin a nových tanečních produkcí.
Od roku 2003, kdy se v Mnichově konala první taneční soutěž v irském tanci, které se zúčastnilo několik málo tehdy existujících škol, se zájem znásobil a na evropském kontinentě nyní „operuje“ více než 30 škol a skupin pod certifikovanými učiteli CLRG a řada dalších, které se pod CLRG nezaregistrovaly. Tento zájem neminul ani Českou republiku, kde se první taneční skupina zabývající se irským tancem objevuje už v roce 1995 a je spojena se jménem Angličanky Kate Wood. Vedlejší aktivitou její pedagogické činnosti na British Council byla právě výuka irských tanců. Ze zájemců později vznikl v Praze první taneční soubor Rinceoirí orientující se zejména na společenskou formu irského tance, ceilí dancing. Posléze došlo ke vzniku dalších skupin se stejným zaměřením – nejprve v Praze, posléze i v Brně a na Moravě, silný zájem je možno zaznamenat na severu Čech (Liberec, Jablonec).
V roce 2001 byla pod hlavičkou Rinceoirí zorganizována první letní škola irských tanců, která od následujícího roku zvala výrazné taneční osobnosti spojené
s rozvojem soutěží CLRG v Evropě (Mary Sweeney, Sean Kilkenny) a umělce známé z irských tanečních show (Anne-Marie Cunningham, Stephen Scariff, Shane McAvinchey, Ronan McCormack) či třeba jen ochotné na kontinentě učit (Kelley O’Boyle, Lisa Delaney-Galal). Letní škola postupně rozšiřovala své aktivity i na jiné druhy irského tance (Irish set dancing, sean nós dancing), na tradiční hudební kulturu, zpěv a výuku irštiny. Od roku 2009 je známá jako Bernard’s Summer School a letos se konala v mezinárodním rozsahu již potřinácté.
Do mezinárodních soutěží se postupně zapojilo i Česko. Podmínkou byla existence taneční školy pod certifikovaným učitelem (tzv. TCRG). Tuto podmínku do roku 2010 splňovali čeští tanečníci jen s pomocí zahraničních pedagogů z AMC Dance Academy, Delaney Academy, Ronan Morgan School. Od roku 2010 v Praze existuje první ryze česká škola pod vedením Terezy Loužecké Bachové, která v roce 2012 složila zkoušky u CLRG a obdržela titul certifikovaného učitele. Od roku 2009 se také v Praze organizuje taneční soutěž (tzv. feis), na kterou se sjíždějí o jednom z květnových víkendů tanečníci z celé kontinentální Evropy. Jedná se o tzv. Prague Feis a jeho organizátorem je Delaney Academy resp. Rinceoirí.
Soutěže mají svá pravidla pro taneční oblečení, úpravy vlasů atd. V zásadě se pro tento tanec používá dvojí druh bot: tzv. ghillies, které připomínající baletní obuv; a pak speciální obuv na irský step, která vydává charakteristický zvuk. Většina tanečních aktivit, o kterých jsem se dosud zmiňoval, se týkala tzv. step dancingu, který má největší uplatnění právě při interpretačních soutěžích. Irský tanec má však i svoji společenskou formu a tou je právě již dříve zmiňovaný irský set dancing. Jde o tance, kde výchozí sestavou jsou čtyři páry ve čtverylce. Tance mají původ ve francouzských čtverylkách, které se po napoleonských válkách rozšířily po Evropě a v každé oblasti získaly svoji zvláštní podobu. V Irsku se setové tance skládají zhruba ze 3 – 9 figur v různých rytmech (reel, jig, polka, hornpipe, slide). Celý tanec se pak tancuje v celku s malými přestávkami mezi figurami a může trvat až 20 minut. Každý tanec má své jméno, nejčastěji podle místa vzniku. Jsou sety, které se tancují třeba jenom v jedné vesnici a jiné, které znají „setoví“ tanečníci po celém světě. Irský set dancing hodně ztratil na svém významu v první polovině 20. století. Byl brán celkem neoprávněně jako „něco, co přišlo z Anglie“ a tehdejší klima v Irsku všemu „anglickému“ nepřálo. Díky tomu některé sety upadly do zapomnění. Teprve od padesátých let minulého století dochází k jejich rekonstrukci a šíření. Díky letní škole Willie Clancy Summer School, která vznikla v Miltown Malbay na západním irském pobřeží po smrti dudáka Willie Clancvho v roce 1973 (letos už se konala po jednačtyřicáté), se daří rozšířit irské „setové“ tance po celém Irsku a tento druh tance si získává své příznivce v zahraničí i mezi neirskými tanečníky, oblíben je například v Japonsku. U nás se této aktivitě věnuje plně pouze jedna taneční skupina The Prague Irish Set Dancers a příležitostně jsou sety součástí programu některých dalších tanečních skupin. V Česku tento druh tance učilo již několik renomovaných zahraničních učitelů jako např. Joe O’Hara s manželkou Janet, Kevin a Carol Monaghan, Gerard Butler a Pat Murphy.
Další taneční formou je většinou individuální taneční aktivita sean nós dancing (sean nós = old style) doplňující hudební sessions příznačná pro oblast západního Irska, speciálně Connemary. Jde o tanec přísně respektující rytmus hudebního doprovodu, který charakterizují sestavy kroků v různých kombinacích s perkusivním doprovodem vytvářeným právě koženými podrážkami bot. Tělo při tomto druhu tance není strnulé a paže se volně pohybují do rytmu. O sean nós dancing projevuje v poslední době zájem nejen taneční veřejnost v Irsku. Ke zvýšení přitažlivosti tanečníci využívají košťata (tzv. brush dancing), tancuje se na omezeném prostoru (na sudu, na pánvičce apod.) a existuje velmi úspěšná irská taneční show rodiny Cunningham, která je na tomto druhu tance založená. U nás se tento druh tance vyučuje na Bernard’s Summer School od roku 2008, kdy jej učil Ronan Regan (IRL) a po něm Gerard Butler (rovněž IRL) a Tereza Bernardová (CZ).
Snad jen pro úplnost bych rád připomněl, že v Česku jsme měli možnost se prvně setkat s irským tancem a tradiční hudbou již v roce 1967, kdy se přijela taneční skupina složená z tanečníků a hudebníků z oblasti Corku pod vedením Dr. Johna Cullinanea. Tato skupina měla vystoupení v Praze, v Ostravě a na festivalu na Myjavě. Od té doby se stal irský tanec vyhledávanou taneční formou a dnes se již mohou zájemci věnovat jeho výuce pod vedením profesionálních lektorů i u nás.
Foto: M. Utišilová
s rozvojem soutěží CLRG v Evropě (Mary Sweeney, Sean Kilkenny) a umělce známé z irských tanečních show (Anne-Marie Cunningham, Stephen Scariff, Shane McAvinchey, Ronan McCormack) či třeba jen ochotné na kontinentě učit (Kelley O’Boyle, Lisa Delaney-Galal). Letní škola postupně rozšiřovala své aktivity i na jiné druhy irského tance (Irish set dancing, sean nós dancing), na tradiční hudební kulturu, zpěv a výuku irštiny. Od roku 2009 je známá jako Bernard’s Summer School a letos se konala v mezinárodním rozsahu již potřinácté.
Do mezinárodních soutěží se postupně zapojilo i Česko. Podmínkou byla existence taneční školy pod certifikovaným učitelem (tzv. TCRG). Tuto podmínku do roku 2010 splňovali čeští tanečníci jen s pomocí zahraničních pedagogů z AMC Dance Academy, Delaney Academy, Ronan Morgan School. Od roku 2010 v Praze existuje první ryze česká škola pod vedením Terezy Loužecké Bachové, která v roce 2012 složila zkoušky u CLRG a obdržela titul certifikovaného učitele. Od roku 2009 se také v Praze organizuje taneční soutěž (tzv. feis), na kterou se sjíždějí o jednom z květnových víkendů tanečníci z celé kontinentální Evropy. Jedná se o tzv. Prague Feis a jeho organizátorem je Delaney Academy resp. Rinceoirí. Soutěže mají svá pravidla pro taneční oblečení, úpravy vlasů atd. V zásadě se pro tento tanec používá dvojí druh bot: tzv. ghillies, které připomínající baletní obuv; a pak speciální obuv na irský step, která vydává charakteristický zvuk. Většina tanečních aktivit, o kterých jsem se dosud zmiňoval, se týkala tzv. step dancingu, který má největší uplatnění právě při interpretačních soutěžích. Irský tanec má však i svoji společenskou formu a tou je právě již dříve zmiňovaný irský set dancing. Jde o tance, kde výchozí sestavou jsou čtyři páry ve čtverylce. Tance mají původ ve francouzských čtverylkách, které se po napoleonských válkách rozšířily po Evropě a v každé oblasti získaly svoji zvláštní podobu. V Irsku se setové tance skládají zhruba ze 3 – 9 figur v různých rytmech (reel, jig, polka, hornpipe, slide). Celý tanec se pak tancuje v celku s malými přestávkami mezi figurami a může trvat až 20 minut. Každý tanec má své jméno, nejčastěji podle místa vzniku. Jsou sety, které se tancují třeba jenom v jedné vesnici a jiné, které znají „setoví“ tanečníci po celém světě. Irský set dancing hodně ztratil na svém významu v první polovině 20. století. Byl brán celkem neoprávněně jako „něco, co přišlo z Anglie“ a tehdejší klima v Irsku všemu „anglickému“ nepřálo. Díky tomu některé sety upadly do zapomnění. Teprve od padesátých let minulého století dochází k jejich rekonstrukci a šíření. Díky letní škole Willie Clancy Summer School, která vznikla v Miltown Malbay na západním irském pobřeží po smrti dudáka Willie Clancvho v roce 1973 (letos už se konala po jednačtyřicáté), se daří rozšířit irské „setové“ tance po celém Irsku a tento druh tance si získává své příznivce v zahraničí i mezi neirskými tanečníky, oblíben je například v Japonsku. U nás se této aktivitě věnuje plně pouze jedna taneční skupina The Prague Irish Set Dancers a příležitostně jsou sety součástí programu některých dalších tanečních skupin. V Česku tento druh tance učilo již několik renomovaných zahraničních učitelů jako např. Joe O’Hara s manželkou Janet, Kevin a Carol Monaghan, Gerard Butler a Pat Murphy.
Další taneční formou je většinou individuální taneční aktivita sean nós dancing (sean nós = old style) doplňující hudební sessions příznačná pro oblast západního Irska, speciálně Connemary. Jde o tanec přísně respektující rytmus hudebního doprovodu, který charakterizují sestavy kroků v různých kombinacích s perkusivním doprovodem vytvářeným právě koženými podrážkami bot. Tělo při tomto druhu tance není strnulé a paže se volně pohybují do rytmu. O sean nós dancing projevuje v poslední době zájem nejen taneční veřejnost v Irsku. Ke zvýšení přitažlivosti tanečníci využívají košťata (tzv. brush dancing), tancuje se na omezeném prostoru (na sudu, na pánvičce apod.) a existuje velmi úspěšná irská taneční show rodiny Cunningham, která je na tomto druhu tance založená. U nás se tento druh tance vyučuje na Bernard’s Summer School od roku 2008, kdy jej učil Ronan Regan (IRL) a po něm Gerard Butler (rovněž IRL) a Tereza Bernardová (CZ).
Snad jen pro úplnost bych rád připomněl, že v Česku jsme měli možnost se prvně setkat s irským tancem a tradiční hudbou již v roce 1967, kdy se přijela taneční skupina složená z tanečníků a hudebníků z oblasti Corku pod vedením Dr. Johna Cullinanea. Tato skupina měla vystoupení v Praze, v Ostravě a na festivalu na Myjavě. Od té doby se stal irský tanec vyhledávanou taneční formou a dnes se již mohou zájemci věnovat jeho výuce pod vedením profesionálních lektorů i u nás.
Foto: M. Utišilová
Václav Marcol
Známená to tedy, že pouze se znalosti klasického tance se absolvent uplatní špatně nebo dokonce vůbec? Učilo se dosud…Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu