Tančící Čech a nebo Češka v Česku ...
vložil Jan Klen
IP: 78.102.112.141
Reaguje na: Reakce a zamyšlení nad tématem
Nevím, kolik je v Americe, Německu, Francii, Austrálii, Japonsku a jinde po světě baletních a podobných škol a kolik ročně produkují tanečníků a tanečnic a v jaké kvalitě v porovnání s Českem ... Bude jich ale asi dost (oproti Česku) a jejich uplatnění asi bude podobné a nelehké. Nevím, kdo kdy spočítal, že život tanečníka v aktivní a vrcholné podobě může být tak dnes třicet pět let života a to včetně toho, že to zkoušel již od pěti let a pokud se povedlo a naučil se, tak mu zbývá 20 let možného až vrcholného tance ... A co potom - všichni nemůžou být pak nějakými pokračovateli v oboru jen proto, že si to odtancovali různě a v tom oboru tak nějak podobně jako byli výtečnými, dobrými a pokornými tanečníky ... Mají na to tedy tak asi zbývajících i méně jak dvacet let, že když se vede a chce vyzkoušet něco jiného, tak by to měli zkusit a to i kdyby to mělo být pak už jen deset, pět let a nebo i méně let v tom, zda ten pokus za to stojí ... A to i zde platí, že jde i o peníze až na prvním místě a že všichni nemůžou být jen v Paříži a nebo v Londýně. Všichni nemusí utíkat od tance k tanci tak, že jim není zalehko být a nebo nebýt doma, když ale je i doba dnes dost opravdu jiná ... Dřív možná nesrovnatelně hokejisté a nebo tenisté (a nešlo opět jen o "ty peníze zase jen na prvním místě", ale to je zase jinak asi ...). Někdo tancuje rád, celoživotně, někdo i vrcholově a špičkově, někdo jen krásně a průměrně a jeho rozhodnutí a někdy i doporučení je již dnes spíše veskrze svobodné, musí to udělat hlavně on sám a nebo sama a je to jeho věcí v místě, v kolektivu, ve vedení a v jiném ... Ale myslím, že je i spousta tanečníků a tanečnic, že si svůj celoživotní pocit z tance odnesou nejen od mládí, dospívání a vytancování, ale i celoživotně pro svůj a zásadně svůj taneční pohled, jak to mají ve svém bytostném vztahu k tanci ... A tak jen nechme - ty tanečníky aspoň v této fázi jejich krajně nelehkého žití tancovat - a obdivujme vše, co pro tanec udělali - pro sebe nejen, ale i pro nás diváky a laiky v té pokoře toho, že ať někdy spíš tancují ... A je jedno kde a kdy, ale někdy možná i tady doma ... Si tedy myslím ... Jsem ráda, že se již začínají objevovat podobné články, jako tady tento. Osobně mi přijde, že situace začíná být už pomalu do nebe volající. Vlivem podobných interních záležitostí v souborech nás začínají opouštět naši přední tanečníci a raději odchází někam pryč, aby už nemuseli být součástí toho dle mého názoru, už poměrně značně prohnilého ,,systému", jehož stav se, co tak mohu soudit, rok od roku zhoršuje. Platí zde, že je každý nahraditelný, někde prý dokonce i zapisují absenci tanečníků na lekcích, otázka konkurzů je sama o sobě taky kapitolou sama pro sebe a proč ...? Zřejmě proto, že u tanečníků se přece s tímto počítá - jsou přeci zvyklí, na drcení těla, proč by tedy neměli být schopní nechat si drtit i duši - jsou na to připravováni už ve škole, celkově kolikrát mívají hodně pokroucené sebevědomí atd. a přitom proč...? Protože trend je teď takový nebo makový a vyčuhuje z tabulky..? V činohře jsou přeci kolikrát role obsazovány podle typu protagonisty, tanečníci zřejmě jakoukoliv typizaci pozbyli na úkor moderních trendů a tak se zde vyskytuje nejnovější trend, kterým je nynější přehršel cizinců zejména Asiatů v českých baletních souborech ... A já si říkám, je opravdu v pořádku, abych jako český divák chodila do Národního divadla na Asiaty, kteří s českou kulturou mají asi tolik společného jako Čajkovskij s Johnem Cagem..? Jak je možné, že v některých souborech bylo dovoleno (a to i šéfy českých národností) aby bylo zastoupení české národnosti takřka rozmetáno na úkor cizinců? Mnoho se hájí tím, že v cizině je úroveň tanečníků lepší než u nás, dobře, ale to tedy znamená že naše školy vyprodukují každý rok spoustu tanečníků s takřka nulovými možnostmi zaměstnání což už podle mě to, je ostudou baletních šéfů - že tohle vůbec dovolí (že nekopají, jak se říká za svoje), což pan Staněk nakousl ve zmínce, že nebývají české národnosti, nicméně i mezi šéfy z českých se takovéto exempláře najdou ... Podle mě by toto vše měl začít regulovat sám stát ale to už je jiná kapitola, nebo by třeba aspoň pomohla větší medializace, která je ale také velmi těžká, protože co si budeme povídat, široká veřejnost u nás není s tématem nijak seznámena (nakonec až teď - v poslední době, se aspoň občas nějaký ten balet začal pouštět na programech ČT Art a podobně, dlouhou dobu před tím, nebylo skoro ani to ...)
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace