Re: Diagnostikovat ani léčit není lehké
vložil Hana Polanská
IP: 109.81.215.97
Reaguje na: Re: Diagnostikovat ani léčit není lehké
České školské systémy výchovávající pedagogy dávají pořád více důraz na praktický trénink pedagogů a uměleckohistorický kontext (myslím hlavně nedávná minulost) zůstává až na výjimky téměř nepovšimnut. To je však velké mínus, jelikož znalost této reflexe umožňuje 1) zabránit nenávistným výpadům zastáncům, když to zjednodušším, klasického a moderního přístupu školení tanečních umělců mezi sebou a obou pak proti konstruktivní kritice, která posouvá obor. Tato nenávist pramení hlavně z neorientovanosti ve vlastního oboru. 2) ukazuje obrovský potenciál v tom, jakými způsoby s tělem a pohybem kvalitně, systematicky a metodologicky pracovat na základě propracovaných myšlenkových systémů vyvinutých našimi předky. Jsem moc ráda za tenhle článek, i když jakožto sloupek z podstaty musí být krátký, a souhlasím s ním. V zásadě souhlasím s oběma - že role teoretiků by měla být větší a že bychom měli být aktivnější. Ale souhlasím s tím, že i humanitní vzdělání tanečníků je tak podceněné,že právě to potom vede k našemu vzájemnému nepochopení. Že skrze kritiku spolu nemůžeme diskutovat, protože složitější text je prostě pro tanečníka zvyklého "myslet" jen tělem nečitelný a nepochopitelný, nemá prostě kód k jeho čtení. Kdyby se alespoň vyučovala mediální gramotnost a každý třeba pochopil, že názorová žurnalistika, jejíž součástí je kritika a recenze, je právě určená k vyjádření názoru. A že když ho vyjadřujeme, tak to není útok na tanečníka nebo choreografa, ale práce. Že když najdeme v díle něco, co nám evokuje koncepty ze sociologie, filosofie, sémiotiky, a napíšeme to, tak to není vytahování se, ale prostě způsob našeho myšlení a vyjadřování. Nepochopení lze překonat jen nadhledem a rozhledem..
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace