Diskuze k tématu:
Mu---Tation – Rozdíly modifikace vnímání

Je třeba představit si žáka, který klade otázku: co je to morálka, mistře? A stoický mudrc hned vytáhne vejce ze svého dvojího pláště a vezme hůl a rozbije vejce tak, že trocha bílku uvázne na žloutku a trocha na skořápce (...) vždy jde o to vlomit se do hloubky, prosekat povrchy, vtisknout jim orientaci, rozšířit je a zmnožit, aby bylo možné sledovat linie a řezy, které se na nich rýsují (...) ___ Je jedno, kdo to řekl, nebo co přesně to znamená. Ona dost podstatná část myšlení 20. století je myšlením pochybujícím o tom, je-li možné bezstarostně přecházet od "povrchu" k jeho "povrchnosti". Rozbila se důvěra ve vnitřek, v jeho neposkvrněnost, v jeho představu jako zdroje autenticity, v předpoklad, že za každou maskou se nachází tvář, a nikoli jen další maska. A zrodila se důvěra v rafinovanost povrchů. V principu - (teď nemluvím o konkrétním provedení) - "negativní odlitky těla tanečnice" mnohem víc, než lecjaké "povrchy", připomínají právě "skořápky", u nichž to s "povrchností" přestává být jednoznačné, a jež jazyk (a řekl bych, že i tělo), samovolně přivádějí k docela odlišným konotacím. ___ Co - jaký problém - autorku představení vlastně k těmhle podivným povrchům, jimž se dostalo příkrého odsouzení, přivedlo? A jak je to s těmi objekty (potažmo jejich instalacemi) na jevišti v tanci? Jak se vztahují k tělu v pohybu? Jak, pokud vůbec, "modifikují jeho vnímání"? Kdo s touhle ideou přišel (byl to Oskar Schlemmer, nebo mi jen Bauhaus uvízl v paměti)? Jak se tahle idea používá dnes? A jak do téhle vzdálené i blízké minulosti (ne)zapadají řešení, které autorka představení zvolila? Kontext, jenž nutně nemusí být historický, ale měl by být aspoň trochu smysluplný, by pomohl pomoci... Bez něj nám zbývá o málo víc, než choreografka (a také scénografka a výtvarnice), o níž z osobní zkušenosti vím, že si podobné otázky uprostřed tvorby klade, a na druhé straně tvrzení recenzentky...