Diskuze k tématu:
Karel Lukšík – Noblesa v životě i na jevišti

Dobrý den pane Beneši, jsem ráda, že se mnou zaslané informace k Vám dostaly. Pod článek jsem již nekoukala, a z redakce, kam jsem kopii svého psaní poslala, jsem se žádné odpovědi nedočkala.
Pokud píšete článek o zanedbaných hrobech umělců, zkuste se obrátit na paní Oldřišku Dvořáčkovou z SPH. Díky ní projekt Adopce hrobů vznikl, je to člověk s velkým rozsahem vědomostí, a velmi vstřícná. Možná by Vám ještě nějakými informacemi pohla přispět.
Zkuste jí kontaktovat klidně mailem adopce@hrbitovy.cz . Popřípadě napište na můj mail a já vás propojím. Ať se Vám daří. BH

Dobrý den, jako autor bych Vám chtěl poděkovat za Vaši pomoc. Článek jsem zaktualizoval a doplnil. Současně mohu říci, že opuštěné a zanedbané hroby našich umělců jsou problém, na který bych rád poukázal a v dohledné době na toto téma připravuji článek.

V závěru článku pátráte po datu umrtí.
Na náhrobku hrobu, který leží na vinohradských hřbitovech, je vytesáno toto datum: Karel Dominik Lukšík (30. 7. 1920 – 19. 7. 2001)
Pravděpodobně nikdo z rodinných příslušníků a příbuzných Karla Lukšíka ani Mimi Popelkové již nežije.
Hrob zvolna chátrá a tak byl Správou pražských hřbitovů zařazen do programu ADOPCE, ve snaze najít dárce, který by dokázal přispět částkou, která by pokryla náklady na opravu. Vzácná osobnost tohoto formátu by si jistě zasloužila, aby o vzpomínku bylo pečováno.
Více informací zde: https://hrbitovy-adopce.cz/karta/?karta=1630504487

Děkuji za vzpomínku na pana prof. Karla Lukšíka. Patřil jsem mezi jeho první žáky na tanečním oddělení Pražské konzervatoře a moc rád na jeho hodiny vzpomínám. Byl impozantní osobností, vyzařoval z něho jakýsi vnitřní žár, který dovedl "zapálit" i nás žáky. Vždy dbal na to, abychom jenom necvičili, ale pracovali na svém projevu a osobnosti. A tak tomu bylo i v ND v Praze, kde jsem s ním zkoušel celou řadu rolí, především klasického repertoáru. Dovedl připravit nejen po technické stránce, ale také poradit o potřebném napětí, výrazu a dotvoření role. Vždy jsem cítil od něho podporu a to bylo velmi důležité. Vztah pedagog-žák se postupně přeměnil i ve velmi hezký osobní kontakt, kterého jsem si velmi vážil. Byl to nejen velký umělec, ale také skvělý člověk. Moc rád na něho s vděkem vzpomínám.
P. S. Jen ještě poznámku. Nejsem si jist, jestli je správně uvedeno datum jeho působení na Konzervatoři. Domnívám se, že náš ročník byl první, který začal vyučovat a to bylo v roce 1965, kdy jsme začali chodit do 3. ročníku, tehdy 5ti. letého studia. Ano, v roce 1972-73 se zúčastnil pedagogické stáže v Choreografickém učilišti A.J. Vaganovové společně s Astrid Štúrovou a tehdy jsem ho skutečně na Konzervatoři zastupoval a tak vlastně začala moje pedagogická činnost. Bohužel, ani já nevím přesné datum úmrtí.