Petr Tyc absolvoval Taneční konzervatoř Praha (1983) a obor choreografie na HAMU (1992), dále stáž u Merce Cunninghama v New Yorku (1993). Jako tanečník byl angažován v Pražském komorním baletu (1983–1992), Rambert Dance Company Londýn (1992–1994), poté působil jako nezávislý choreograf a pedagog, poté jako šéf baletu v Liberci (2000).
Jako choreograf debutoval Etudami pro Bambini M. Smolky (PKB 1984), v Londýně inscenoval Hymnus na hudbu G. I. Gurdieffa (1994); z jeho nezávislých a grantových projektů: Příběhy k nedovyprávění (1994), s hudebním seskupením Agon a tanečníky PKB Ithaka 2. 888 na grafickou partituru A. Logothetise (1996); v Bazilice sv. Jakuba s M. Blahoutovou Okna aČtyři biblické tance P. Ebena (1996), Pohyby a nehybnosti (1997), účastník projektu České taneční platformy 2000, Dokud neumřeli (2017).
Interpret sólových choreografií N. Vangeli, P. Zusky a S. Sandroniho ve večeru Znásobeně sám (1998); ve Státní opeře Praha připravil režii minimalistické opery P. Glasse Pád domu Usherů (1999); v Liberci nastudoval Čtyři biblické tance a Sáře bylo devadesát let (2000), …to málo co vím o sylfidách/pánská jízda… (Liberec 2000, h. koláž). Inklinoval k pohybové abstrakci a minimal dance. Od 1995 se věnoval i výuce moderní techniky (externě na TKP, TK HAMU, DAMU aj.). Na celostátní baletní soutěži Bratislava 1985 získal za choreografii 2. cenu.
Zdroj: Zápis z 22. jednání Rady hlavního města Prahy, Český taneční slovník
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?