Naléhavý tanec v Paláci Akropolis podruhé

Homo Sensorium. Foto Vojtěch Brtnický.

Naléhavý tanec – i tak by se dala volně přeložit druhá část kurátorované série tanečního aktivismu Emergency Dances II. pod hlavičkou Tantehorse, který proběhne v pondělí 21. října 2019 v Paláci Akropolis.

Umělecké uskupení Tantehorse se opět představuje v roli kurátora, který iniciuje setkání rozličných tvůrců v jednom tematicky laděném večeru. Tématem druhé série Emergency Dances II. jsou Limity tělesnosti. Vybraní tvůrci představí tělesnou zkušenost z odlišných a ryze osobitých úhlů pohledu: tělo jako architektura, tělo je spirituální entita a tělo jako společensko-politický nástroj.

Série pokračuje v kritickém dialogu mezi tvůrci tanečního divadla, performance, výtvarného umění a veřejností. V následné diskusi otevírá prostor divákům k reflexi viděného, k vyjádření subjektivního názoru, pocitu a sdílení prožitku.

Triptych originálních děl, uváděných v premiéře, zastupují autoři Bora Debnárová společně s Jindřiškou Křivánkovou, zabývající se tělesnou intimitou v modlitbě, Martin Talaga s Denisem Baštugou zkoumající limity tělesnosti vizuální formou pracující s vysoce estetizovaným tělesným obrazem a  Kristýna Kužvartová, Aida Mujačić a kolektiv zpracovávající tělesnost skrze multiplikovanou mediální stopu - v elektronicky procesovaném zvuku, v akustickém zvuku, performancí či v 8mm filmové básni.

První z děl Not to Take A Prayer si klade otázku, zda jsme v dnešním světě schopni žít bez modlitby či co ji nahrazuje. Jak schopnost zakoušet své vlastní tělo zevnitř během ritualizovaného pohybu společného pro rozmanitá náboženství přináší duševní i tělesné poznání.  Dvě performerky a choreografky Bora Debnárová a Jindřiška Křivánková zkoumají, jaké pohybové vzorce a prvky jsou v různých kulturách podobné či společné a co přináší tomu, kdo je praktikuje.

Druhé dílo choreografa Martina Talagy a výtvarníka Denise Baštugy Homo Sensorium se inspiruje futuristickou literaturou, propojuje organický materiál těla, s neorganickým, odkazujícím k vědě a technice  a vytváří novou živoucí formu - novodobého homunkula. Martin Talaga je známý svými skupinovými choreografiemi nahých performerů, inspirujících se ve výtvarném umění. V premiéře díla Homo Sensorium bude opět hledat limity tělesnosti v obnaženém a vysoce estetizovaném tělesném propojení.

Umělecký kolektiv vytvořený kolem protagonistek Aidy Mujačič a Kristýny Kužvartové pochází z rozličných uměleckých disciplín. Jedná se především o výtvarníky, hudebníky a filmaře, kteří zkoumají pro ně vzdálenou divadelní formu. Jejich experimentální hra Druhá kůže zkoumá oblast tělesnosti, komunikace, socializace a globalizace pomocí audiovizuálních prostředků s důrazem na zvukovou stopu. Hlavním protagonistou se stává objekt šicího stroje, skrze jehož monotónní rytmizované údery tvůrci odkazují ke střetu mezi vnějším světem systematizované a odcizené práce se světem vnitřním, rodinným, intimním.

Filosofka performance Alice Koubová bude moderovat následující diskusi mezi tvůrci a diváky. Její postoj však není zaměřen na vysvětlování děl tvůrci samými, nýbrž na povzbuzení divácké subjektivní zkušenosti a touze sdílet ji s ostatními. Koubová se táže po senzoricko-emocionálním zážitku, který samotným tvůrcům přináší odpověď na otázku, zda a v jakém rozsahu dílo doléhá na diváka a co si on z daného večera odnáší. Tento druh diskuse rozšiřuje divákův horizont o nové chápání tanečního díla.

Zdroj: Tantehorse z.s.