Předsevzetí definovat morálku

Lucie Dercsényiová. Foto: Michal Hančovský.

Autor Lucie Dercsényi

Ovšem nebylo by umělců a ani osobností v jiných sférách veřejného života bez patřičného vzdělání – a v tomto ohledu pootevřela Pandořinu skříňku televizní série Ochránce věnovaná problémům školství. Jednou z prekérních kauz v jejím rámci probíraných byl příběh obtěžování studentů střední školy pedagogy, přetřásalo se zdánlivě nevinné flirtování se studentkami a doteky, které šly doslova na tělo.

Ze závěru vyplynulo, že na rozdíl od zahraničí v Česku neexistuje etický kodex, který by upravoval chování žáků a pedagogů. Zdá se mi to jako dosti alarmující fakt. Jestliže si totiž vedení škol od těch nejnižších až po vysoké z vlastní iniciativy nenastaví pravidla vztahů učitel a žák (některé subjekty si sepisují pravidla ethosu nad rámec svého školního řádu), je pak obtížné čelit nejrůznějším obviněním z nevhodného chování pedagogického sboru. Nemáme tu totiž ani pro jednu ani pro druhou zúčastněnou stranu stanovená mravně zavazující pravidla... A přiznejme si: jakákoliv pikantní odhalení sdílená na sociálních sítích, volajících po spravedlnosti a slušném zacházení (paradoxně někdy nemravně anonymní), mohou způsobit pěknou paseku, neřku-li revoluci.

Umělecké prostředí je na hrubé zacházení, zvýšení hlasu, doteky velmi citlivé. Proto by bylo žádoucí mít na tomto poli daná pravidla pro oba aktéry, již se na půdě vzdělávací setkávají. Pro inspiraci by se nemuselo chodit daleko: etický kodex má namátkou žurnalistická obec, příkladným je mediálně zviditelněné působení Marka Váchy, jenž se věnuje etice lékařské. Definovat morálku, morálně relevantní jednání a jeho normy na půdě školní, obzvláště té umělecké, v rámci etického kodexu se mi tak jeví jako jedno z předsevzetí, které by mělo být co nejrychleji, nejlépe v tomto roce, naplněno.

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.