Lucie Dercsényiová. Foto: Barbora Škrobáková.
V mediální bouři způsobené odvoláním ředitelů Národní galerie, Muzea umění v Olomouci a čistě politickými záležitostmi (výměnou na postu ministra spravedlnosti) jaksi zapadla kauza Pražského komorního baletu (PKB). Jeho vedení minulý týden na mimořádné tiskové konferenci oznámilo k 1. červnu ukončení své činnosti – a zatím „ticho po pěšině“.
V televizi jsem zahlédla vedení souboru na protestech za odvolání ministra kultury. Nicméně řádně provětrat zatuchlé ovzduší a zabránit móresům připomínajícím doby totalitní se nedaří. Ke konci loňského roku se podepisovala petice „za zachování činnosti PKB“, k níž se připojili význačné osobnosti nejen z taneční branže. Přesto se finanční dotace udělené souboru v grantových řízeních nenavýšily. Vedení souboru marně volá po schůzce s politickými představiteli, ti se však evidentně touto prekérní záležitostí nechtějí zaobírat.
Pražský komorní balet ztratil po roce 1989 svou výjimečnou a výlučnou image z doby, kdy představoval jiný, radikálně odlišný umělecký názor než kamenná divadla. Po odchodu Pavla Šmoka pak hledal nástupce, který by navázal na jeho tvorbu. Čas ale trhl oponou a na současné české taneční scéně se vyprofilovala nová generace tvůrců, kteří založili soubory se značkou žádanou i v zahraničí. Zkrátka konkurence přišla i do českých zemí, a tak se o státní finanční podporu uchází více subjektů. To nic nemění na faktu, že avizovaný zánik PKB je alarmující zprávou.
V jedné z nejmenovaných severských zemí řadí do kulturního dědictví kámen, na němž kdysi sedávala slavná literátka, a pečují o něj jako o národní klenot, na který upozorňují v bedekrech. U nás se na věci kulturní nazírá poněkud z jiného úhlu. Proto asi nejsme schopni najít dostatečnou podporu a jednotný názor pro zachování souboru, do jehož boje o záchranu se zapojil také Petr Zuska, který pro PKB vytvořil prozatím poslední premiéru, a ukázal tím příznivou alternativu dramaturgického směřování. Snad není příliš pozdě, protože asi nikomu se nechce věřit, že z pětapadesátiletého výročí tohoto souboru se stane memento paradoxů naší doby…
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?