Nový druh

Jitka Vašutová. Foto: Archiv.

Nyní se objevil nový druh vyskytující se povětšinou v městech, která mají divadla, a bují převážně o premiérách. Je zcela samozřejmé, že každý umělec ze sebe při představení vydá to nejlepší a divák ho na konci odmění zaslouženým potleskem. Pamatuji si, že jsme kdysi seděli a tleskali třeba patnáct minut. V poslední době se objevila novinka, která se rozšířila prý i do dalších divadelních žánrů, než je balet, odkud mám svoji zkušenost. Vyrostl nám vstavač tleskavý.

Po představení v hledišti vstane jedinec a tleská jak o závod. Snad chce dát najevo, jak tomu rozumí, jak chce svým postojem ocenit umělce. Ostatní diváci zpozorní, znervózní. Někteří cítí ostych se stejně projevit či se přidat, nevědí, nechtějí vypadat hloupě, ale nakonec zvítězí kolektivní euforie a hlediště povstane jako jeden muž a všichni se promění ve vstavače tleskavé. Běda těm, kteří této davové reakci odolali a zůstali sedět, oceňujíce umělce jen potleskem vsedě. Pokud máte dvě berle, máte vyhráno a schytáte jen útrpný pohled. Ostatní si opovržlivé pohledy a poznámky odnesou až do šatny a slabší jedinci až do tramvaje.

Jak ale potom chcete odměnit mimořádné, neopakovatelné představení, výkony, zážitek, které nás ohromí a opravdu nadchnou? Ano, to by nás mělo samo zvednout ze židle, všechny svorně proměnit ve vstavače tleskavé a stvrdit vestoje jedinečnost právě prožitého večera. Já pak vstanu první, ráda a ochotně, ale jinak, prosím, ne!

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.