Jak lze „ocenit“ kulturu v Evropě

Existuje mnoho definic kultury, od té širší, zahrnující systém chování, jež si člověk osvojuje jako člen společnosti, po ten užší, vymezující tvůrčí činnosti v podobách scénických, literárních či výtvarných. Význam kultury – v tom užším smyslu slova – pro život člověka je celosvětově stále více zdůrazňován, i když oceňování přínosu se značně odlišuje – v Evropě zatím stále dle zeměpisné délky.

15. 1. 2020 úhel pohledu

Petra Dotlačilová. Foto: Barbora Škrobáková.

Autor Petra Dotlačilová

Západní státy podporují kulturu rostoucími financemi, infrastrukturou či udílením cen a poct konkrétním osobnostem. Například britská královna Alžběta II. nedávno vyznamenala Ashleyho Wheatera, uměleckého ředitele chicagského Joffrey Balletu, Řádem britského impéria a bývalému šéfovi Birmingham Ballet Davidu Bintleymu udělila rytířský titul. Oba byli oceněni za svou výjimečnou službu Velké Británii prostřednictvím múzického umění. Wheater přitom vede již třináct let soubor v zahraničí a jeho Joffrey Ballet, stejně jako Birmingham Ballet, je mezinárodním a multikulturním souborem s progresivními uměleckými idejemi.

Zatímco v Anglii jsou choreografové pasováni na rytíře, v Maďarsku se dostalo živému umění a obecně kultuře jiných „poct“. Také podle maďarského premiéra Viktora Orbána je kultura důležitá: spolu s kolektivními hodnotami a společenskými zvyky totiž tvoří „éru“, kterou chápe jako duchovní řád země. A v rámci své snahy o formování současné maďarské éry se jako každý správný diktátor rozhodl upravit kulturu své země k obrazu svému. Nově schválený zákon o kultuře dává divadlům v podstatě ultimátum: buď budou odebírat státní dotaci a tím pádem musí souhlasit se zasahováním státu do svého vedení, nebo dotaci neodeberou a zachovají si nezávislost za cenu toho, že možná zaniknou (více zde). V návrhu zákona dokonce zaznělo, že umělci by měli „aktivně ochraňovat zájmy přežití národa, jeho blahobyt a růst.“ Možná že takto aktivní maďarský umělec bude – stejně jako jeho britští kolegové – oceněn nějakým státním vyznamenáním. Ovšem jejich zásluhy se mohou z objektivního hlediska značně odlišovat.

V této perspektivě by se dalo říci, že Česko je v oceňování kultury stále někde mezi. Umění se u nás nedostává až tak královských poct jako v Anglii (ani pokud jde o finance), na druhou stranu můžeme být rádi, že se politici – zatím – nemontují do svobody uměleckého projevu. Nezbývá než doufat, že způsob podpory umění u nás se bude vyvíjet podle západního modelu.

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.