Vzpomínka na režiséra a dramaturga Petra Weigla: „Umění tance je, váženo časem, nejsmrtelnější ze všech umění.“

Petr Weigl přebírá Cenu Thálie. Foto: ČTK.

Autor Monika Štúrová

Před několika týdny, 14. července 2018, zemřel režisér a dramaturg Národního divadla v Praze Petr Weigl. Jeho život byl spjat s uměním, hudbou, poezií a z velké části také s baletem.

Nelehké dětství, studijní léta a počátky tvorby

Weigl se narodil 16. března 1939 v Brně, jeho otec byl žid a matka Němka, křesťanka. Nelehké dětství prožil během války, ve které přišel o velkou část rodiny včetně otce. Po ukončení studia na gymnáziu se přihlásil na Filmovou fakultu Akademie múzických umění v Praze. V roce 1961 zde zdárně absolvoval obor filmová produkce. Přesto jej zajímala hlavně režie, jíž se záhy začal věnovat.

Po vysoké škole nastoupil jako dramaturg a režisér do Československé televize (1961–1976). Působil v oddělení televizní a filmové tvorby a spolupracoval s jejím ředitelem Eduardem Hofmanem, zároveň šéfujícím Filmovému studiu Barrandov. Weigl mu záhy nabídl svůj první scénář hudebního filmu Koncert z díla Pavla Josefa Vejvanovského. Hofman Weigla podpořil a „odstartoval“ tak jeho kariéru jako režiséra operních, hudebně-dramatických a baletních filmů. Od té doby začal Weigl sbírat úspěchy a ocenění nejen na domácí, ale zejména na zahraniční scéně. Sám přiznal: „Skutečnost, že vás filmoví výrobci chtějí a zvou do zahraničí, byla, samozřejmě, tím největším pracovním uznáním.“

Režisérem a dramaturgem Národního divadla v Praze

Petr Weigl zaujal v ND Praha oficiálně uznanou profesní pozici baletního režiséra a dramaturga. Hned jeho počáteční dílo na naší hlavní scéně se dočkalo nevídaného úspěchu. Řeč je o Romeovi a Julii (premiéra 18. června 1971) Sergeje Prokofjeva v choreografii Miroslava Kůry. Toto představení se hrálo dvě stě šestadvacetkrát téměř dvacet let beze změn. Romea a Julii Weigl zachytil též na filmový záznam, který získal ocenění Prix d´ Italia. Dále se režijně podílel například na inscenacích Šípková Růženka (ch. Miroslav Kůra, 1973), Radúz a Mahulena (ch. Miroslav Kůra, 1976), Vášeň (ch. Miroslav Kůra, 1976) a mnoha dalších. Jeho přínos tkvěl v odlišném pohledu filmového režiséra, využívání filmového střihu nebo vhodném zkracování hudební předlohy. V roce 1990 byl jmenován čestným uměleckým šéfem Národního divadla.

Baletní filmy

„Viděl jsem v životě mnoho velkých tanečníků, s některými jsem pracoval, s některými i přátelil, s lítostí jsem si tak stále více uvědomoval, že umění tance je, váženo časem, nejsmrtelnější ze všech umění – jediné, které odchází s mládím. Dá se ale také říci, že právě proto je esencí mládí. Dává jeho kráse cíle a naději nadstavebné, metafyzické hodnoty,“ přiblížil Weigl své důvody zachycování tance filmem v předmluvě ke knize o životě Vlastimila Harapese. Weiglova filmová tvorba zůstala úzce spjata s tanečníkem a choreografem Miroslavem Kůrou. Kůra nejednou ztvárnil hlavní postavy Weiglových tanečních filmů, často po boku své manželky Jarmily Manšingerové. Z tanečních filmů jmenuji například Epizodu ze života umělcova (1965), Bolero (1967), Pas de quatre (1967), Víly (1970), Don Quijote (1970), Achilles (1984), Dáma s kaméliemi (1992) a mnoho dalších. Tyto záznamy výtečných českých tanečníků (M. Kůra, J. Manšingerová, J. Kůrová, L. Kafka, V. Harapes atd.) jsou velmi cenným přínosem k historii českého tance. 

Život plný ocenění 

Petr Weigl působil v mnoha zahraničních divadlech. Jako první český režisér spolupracoval se zahraničními televizemi: například ARD, WDR Köln, Baden-Baden, ZDF Mainz, BBC či filmovými společnostmi Bavaria Film, Unitel a TV 2000. Získal mnohá ocenění: Prix d´ Italia za film Bludiště moci (1969) a Romeo a Julie (1972), nominace na Emmy Award za film The Turn of the Screw (1983) a za film Olověná noc (1985), cenu Trilobit za dílo Bolero (1968) a Lady Macbeth Mcenského újezdu (1994). Hlavní cenu festivalu Zlatá Praha si odnesl v roce 1991 za film Dumky. Zvláštní cenu Kolegia Cen Thálie obdržel v roce 2016. V roce 2013 vydal knihu Hledání smyslu: Filmy, myšlenky a reflexe.

Daniel Wiesner, tanečník, choreograf a režisér, na P. Weigla vzpomíná: „Odešla velká filmová a divadelní osobnost. Petr Weigl svým originálním viděním světa vytvořil jedinečné filmové dílo, které svým estetickým cítěním a myšlenkovou hloubkou zůstává nepřekonané.

Osobně jsem Petrovi Weiglovi vděčen za obsazení do role Merkucia v jeho jedinečné koncepci baletu Romeo a Julie v choreografii Miroslava Kůry. Výrazná byla také jeho podpora mých začátků ve funkci choreografa Baletu Národního divadla. Byl to on, kdo jako dramaturg podpořil i umělecky ovlivnil zrod a vývoj mých choreografických projektů Dialog tvarů, Macbeth i Jeniffer.

Odešla osobnost, která za sebou zanechala výraznou stopu vlastního uměleckého vidění světa. To každý nedokáže. Za to Vás, pane Petře Weigle, obdivuji a hluboce se před Vámi skláním.“

Zdroje:

BECHTOLDOVÁ, Alena. Svět Petra Weigla. 1. vyd. Praha: Odeon, 1993, 157 s. ISBN 80-207-0426-4.

ČIŽMÁRIKOVÁ, Monika. Petr Weigl jako režisér baletních filmů a inscenací. Bakalářská práce. AMU, 2015.

HARAPES, Vlastimil. Vlastimil Harapes: [50 let života a práce]. Vyd. 1. Praha: Pluto, 1997, 179 s. ISBN 80-902183-0-x.

HOLEŇOVÁ, Jana, ed. Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001. ISBN 80-7008-112-0.

WEIGL, Petr. Hledání smyslu: filmy, myšlenky a reflexe. [Praha: P. Weigl], c2013, 409 s. ISBN 978-80-260-4691-2. Osobní rozhovor s Petrem Weiglem 13. dubna 2015.