Povídání s Annou Kontek, finskou scénografkou ostravské Popelky

Anna Kontek

Co vás jako promovanou polskou architektku přimělo odejít studovat do Finska divadelní scénografii?
Jako malá jsem ráda chodila na představení pro děti a vždycky mě zajímalo, kdo v divadle dělá „výtvarno“. Když mi to vysvětlili, začala jsem snít o tom, že budu scénografkou. Můj otec byl ale vždy proti tomu, abych studovala umění. Jenže po vystudování „normální“ profese jsem se náhodou ocitla ve Finsku, kde jsem se ve skupině více než 360 zájemců zúčastnila dvoutýdenních přijímacích zkoušek na katedru scénografie Univerzity umění. Brali jen tři zájemce a já jsem přijímací zkoušky složila s nejvyšším počtem bodů. Po absolutoriu jsem se stala magistrou umění.

Spolupracujete s tvůrci všech žánrů – opery, baletu, muzikálu, činohry. Který z nich je vám nejbližší?
Hudba pro mě vždy znamenala mnoho. Vyrostla jsem v muzicírující rodině, učila jsem se zpívat, hrát na různé hudební nástroje, účinkovala v divadelních představeních. Během vysokoškolského studia jsem upřednostňovala scénografii v oblasti hudebního umění; součástí mé diplomové práce byly mj. scéna a kostýmy k baletu Malý princ pro Finskou národní operu, kde jsem ještě jako studentka získala stálé angažmá. Ráda ale pracuji ve všech divadelních žánrech, každý z nich vyžaduje jiný pracovní přístup a to mě velmi motivuje. Scénograf by se měl stát spolutvůrcem dramaturgie díla, na němž pracuje – to je podle mě důležité.

Získala jste stříbrnou medaili na Pražském Quadriennale 1995. Vzhledem k tomu, že toto ocenění uvádíte ve svém životopise na prvním místě, předpokládám, že pro vás bylo významné…
Pro scénografa znamená účast na Pražském Quadriennale totéž co pro sportovce účast na olympiádě – a ocenění na mezinárodním profesionálním fóru má obrovský význam. Kromě Quadriennale jsem získala další ocenění ve Finsku a Polsku, byla jsem zvána na významné výstavy, mimo jiné do Tokia, Toronta, Bilbaa, Varšavy nebo Tallinnu. Větší význam než účasti na výstavách přikládám nicméně svým pracím pro divadlo, jejichž seznam najdete na mých stránkách: annakontek.com.

Spolupracovala jste s mnoha významnými tanečními tvůrci. Vzpomínáte na některé z nich více než na ostatní?
Fascinující pro mě byla určitě spolupráce s Natalií Makarovou – setkávala jsem se ní v Londýně při práci na Bajadéře nejen v Covent Garden, ale i v jejím apartmá v bývalém domě Margot Fonteyn. Navrhovala jsem také scénu a kostýmy pro Louskáčka v choreografii Rudolfa Nurejeva – bohužel premiéru jsme měli rok po jeho smrti. S Nurejevovým žákem, dánským tanečníkem a současným choreografem Kennethem Grevem jsem vytvořila balet Šeherezáda. A mimořádný zážitek pro mě znamenala choreografická práce Sylvie Guillem, která pro Finskou národní operu vytvořila Giselle.
Kromě klasických titulů jsem se také podílela na moderních baletech – za zajímavou spolupráci považuji Die Wahlverwandtschaften s Tomem Schillingem – a dodnes spolupracuji s legendou finského baletu Jormou Uotinenem.

Prozradíte svůj výtvarný inscenační „klíč“ k Popelce a také pocity ze spolupráce s Národním divadlem moravskoslezským?
Nerada bych příliš brzy prozrazovala své vizuální představy k tomuto projektu. Ale mohu říci, že krása a estetika Prokofjevovy hudby jistě najdou v mé tvorbě svůj odraz. Už v Perraultově pohádce jsou zdůrazněny dobrota, čistota, pokora, poctivost, moudrost a životní mravnost jako podstatné charakterové vlastnosti kontrastující s nezkrotnou chamtivostí. Tato skutečnost bude zdůrazněna ve výběru barev scény a kostýmů a vše bude podtrženo empírovým stylem.
V Národním divadle moravskoslezském jsem se setkala se zkušenými lidmi, kteří jsou ochotni spolupracovat a jsou otevřeni uměleckým výzvám. Pociťuji klid a věřím, že náš tvůrčí proces přinese dobrý výsledek.

Anna Kontek
Polská scénografka a výtvarnice, stálá spolupracovnice Finské národní opery (FNO). Po absolutoriu studia architektury ve Varšavě se rozhodla odejít do Finska na helsinskou Univerzitu umění, designu a architektury. Ještě před dokončením studií scénografie jí byla v roce 1982 nabídnuta spolupráce s FNO, která pokračuje do současnosti.
Anna Kontek vytvořila scénu a kostýmy pro více než stovku inscenací operních, činoherních i baletních (mj. Labutí jezero, Louskáček, Spící krasavice, Giselle, Bajadéra, Šeherezáda). Spolupracovala s významnými tvůrci (mj. Dario Fo, Kenneth Greve, Natalia Makarova) a divadly ve Finsku, Švédsku, Estonsku, Polsku, Německu, Francii, USA. Je nositelkou stříbrné medaile z Pražského Quadriennale 1995, finské Ceny Wihuri 2002 a polského Rytířského kříže za zásluhy o polsko-finské vztahy; je čerstvou držitelkou vyznamenání Rytíře Řádu finského lva. S Národním divadlem moravskoslezským spolupracuje poprvé. Převzato z časopisu Národní divadlo moravskoslezské 24 (č. 4 sezony 2014/2015), březen/duben 2015.