Nádherný svět flamenca, rozhovor s Virginií Delgado

6. 3. 2013 rozhovory

Autor Sylva Tománková

Rodačka z Madridu Virginia Delgado začala studovat tanec ve 12 letech. Studium na madridské královské konzervatoři, kde se věnovala španělskému tanci a klasickému baletu, zakončila diplomem v oboru Danza Espaňola. V roce 2005 se stala členkou souboru Triana, se kterým se v Madridu zúčastnila choreografické soutěže v oboru španělský tanec a flamenco. Ve stejném roce se Virginia přihlásila do soutěže Roseta Mauri, která se každoročně koná v Barceloně, aby si odtud odnesla druhou cenu v kategorii Danza Espaňola. Elegance, osobitost a individuální styl jsou hlavní charakteristiky tanečního projevu této madridské umělkyně, která během své profesionální kariéry účinkovala v mnoha souborech a kromě rodného Španělska se představila na jevištích např. v Paříži, Stuttgartu, Mnichově, Praze, Bratislavě, Lucernu a Curychu, kde zároveň realizovala své vlastní choreografie.
V roce 2011 se představila jako choreografka a tanečnice ve dvou projektech. V červnu v představení Vuelvo por mis alas Federico García Lorca, kde účinkuje spolu s kytaristou Petrem Vítem a hercem Tomášem Hanákem a na podzim absolvovala turné s představením Al alba, pro které složil hudbu slovenský kytarista Morenito de Triana a účinkují v něm někteří členové skupiny Remedios. Obě představení se s úspěchem hrají v divadlech v Čechách a na Slovensku. V současnosti kombinuje svoji práci choreografky a tanečnice ve zmíněných projektech s výukou flamenca v taneční akademii v Praze a na kurzech po celé republice. Jak jste se dostala do České republiky a jakou spolupráci zde navazujete?
Důvody, kvůli kterým jsem přijela do ČR, byly čistě osobní a neměly tehdy žádný vztah k mé práci - k tanci. Až zde jsem se postupně seznamovala s okruhem lidí zajímajících se o flamenco a díky tomu začala i moje pedagogická práce v Praze. Působíte zde trvale nebo se vracíte do Španělska?
Cestuji do Španělska velmi často, nicméně v blízké budoucnosti budu pravděpodobně víc v Praze než v Madridu. Kdo z profesorů, u kterých jste se učila, vás nejvíce oslovil a proč?
Mojí první učitelkou španělského tance a flamenca byla Penelope Paca. Byla to právě ona, kdo mi dal základní impuls k tomu, abych se věnovala profesionálně tanci. Ovlivnila mě nejen jako výborná tanečnice a pedagožka, ale také jako skvělý člověk. Později jsem studovala u osobností jako Ciro, Paco Romero, Rafaela Carrasco, Carmela Greco, Manuel Reyes a Belén Maya. Každý z nich má svůj osobitý taneční styl a od každého z nich jsem se mnoho naučila. Jaká je práce s českými tanečníky – co se týká rytmu a muzikálnosti?
Díky mým dosavadním zkušenostem s českými žáky jsem přesvědčena, že čeští flamenkoví nadšenci mají výborné rytmické i muzikální cítění. Jak se díváte na pronikání a používání některých prvků moderního a případně i klasického tance do flamenca? Je to z hlediska historie flamenca přípustné a má to potenciál do budoucnosti? Flamenco, stejně jako i jiné taneční styly, se vyvíjelo a stále vyvíjí a někam směřuje. Fúze flamenca a moderního tance je tedy určitě možná. Existují tanečníci, kteří dokážou toto spojení skvěle využít, jako např. Belén Maya, Rocío Molina nebo Daniel Doňa. Klasický tanec je podle mého názoru důležitý k tomu, abychom lépe pochopili a poznali vlastní tělo. Myslím si, že pokud se flamenkový tanečník či tanečnice cítí tímto tanečním projevem naplněni, tak potřebují často setkání s jinými tanečními styly, a právě toto setkání může být určitou výzvou. Ve flamencu je neobyčejně široké spektrum možností, každé "palo flamenco" (určitý styl a formu) je možné vyjádřit mnoha různými způsoby, a právě tehdy zde vznikají nové emoce, nové objevy a výzvy. Je pro vás přínosnější práce choreografa, pedagoga nebo tanečníka?
Mám štěstí, protože moje profese mě naplňuje. Miluji tanec a neumím si představit život bez tance. Jako učitelka se zároveň učím od mých žáků. Právě díky jim jsem schopna zlepšovat můj způsob výuky. Navíc je fascinující být někomu průvodcem v nádherném světe flamenca....Jako choreografka jsem spokojená pouze tehdy, pokud dokážu ztvárnit můj osobní vztah k flamencu, k tanci. Pokud se mi podaří toto předat mým žákům, je to prostě fantastické! Jako tanečnice jsem dost kritická sama k sobě, takže často je to nelehký zápas, ale konec konců i to mě pomáhá růst a někam směřovat. Jaká byla spolupráce s hercem Tomášem Hanákem na přestavení Vuelvo por mis alas? Byla pro vás přínosná práce s hercem – pokud ano, pak proč?
Projekt Vuelvo por mis alas pro mě byl nesmírně zajímavou zkušeností. Celé představení je velice intimní, jako konečně celá Lorkova poezie, na které je představení založené. Hudba Petra Víta zde doprovází každý detail. Charisma Tomáše Hanáka dodává tomuto představení jiný rozměr, než na jaký jsme běžně zvyklí. Nejedná se o flamenkové představení, ale jeho esence je zde neustále přítomná, ať už v poezii, hudbě či v tanci. Tancuji zde i tradiční flamenkové styly jako Seguiriyas, Guajira, Granaínas či Tangos, ale často v méně tradiční rovině než je obvyklé.