Jít k podstatě flamenca - Rozhovor s Davidem Pérezem

16. 9. 2013 rozhovory

Autor Sylva Tománková

David Pérez je významný představitel flamenca původem ze Sevilly. Jako interpret i pedagog své umění předává na představeních a festivalech po celém světě. Letos zavítal také do České republiky, kde 13. – 17. srpna vyučoval flamenco na desátém ročníku festivalu španělské kultury Ibérica v Boskovicích. Který z profesorů, u kterých jste se učil, vás nejvíce oslovil – a proč?
Ze všech mých učitelů si myslím, že to byl Javier Cruz. Jako první mne naučil disciplíně tance a byl také prvním, kdo věřil v mé schopnosti. A Manuel Betanzos, který změnil můj způsob tance, mé vnímání věcí a naučil mě, jak tělu dodat pružnost a další techniky při tanci. I když z každého učitele ve mně zůstává něco, tito dva jsou těmi, kteří zanechali určité stopy v mém tanečním projevu. Jaká je práce s českými tanečníky – co se týká rytmu a muzikálnosti?
Byl jsem překvapen, že je tady velké nadšení pro flamenco, že opravdu víte, co se v této oblasti tance děje, a také obecně víte, co je slovo flamenco.
Tím pádem jsem tady pracoval se studenty, kteří mají dobrou úroveň, jsou si vědomi toho, co tančí, dělají ty správné kroky, které odpovídají systému tance, pochopí rytmus, a obecně vnímám, že všichni studují flamenco s úctou. To vše na mě působí velmi dobrým dojmem. Jak se díváte na pronikání a používání některých prvků moderního, a případně i klasického tance do flamenca? Z hlediska historie flamenca je to přípustné a má to potenciál do budoucnosti?
Flamenco je temperamentní tanec se svou identitou, ale otevírá se nové době.
Od nejstarších časů, kdy se flamenco inspirovalo z jiných tanců, které mu daly základ – pohyby, obraty, kroky atd. Vždy je však důležité jít k podstatě flamenca. Nejsem zastáncem určité módní vlny v tanci a také se mi nelíbí, že se nyní vše nazývá stejným jménem. Na druhou stranu, zatančit dobře tradiční flamenco – flamenco je druh umění, a pokud je znáte a víte, co děláte –, tak to rovněž bohatě stačí. Slovo flamenco zahrnuje tolik věcí, které nepotřebují fúze a míšení s jinými žánry, a ani naše znovuobjevení, aby nás mohlo nalákat. Je pro vás přínosnější práce pedagoga, nebo tanečníka?
Výuka je něco, co se mi líbí, zvláště když na konci kurzu vidím lidi, kteří byli pro mne zcela neznámí, a náhle tančí jako já, těší se na moje choreografie nebo jen poděkují za to, co jsem je učil – to mi dělá radost. Ale být na jevišti, lidem ukázat své umění, to je k nezaplacení. V tu chvíli se cítím svobodný, mohu ukázat své pocity, vyjádřit vše skrze své tělo a užiji si to. A když se na konci podíváte a zjistíte, že lidé jsou spokojeni s tím, co jste právě předvedl, tak to stojí za všechnu tu práci. V tom okamžiku plně pociťuji, že jsem tanečník, a cítím se nejlépe. Je pro vás zajímavější atmosféra soutěže ve flamencu, tanečního představení, anebo festivalové publikum? Co vás nejvíce inspiruje a kde působíte nejraději?
Nemohu odpovědět přesně, vše má své kouzlo. Někdy se necítím dobře ve velkém divadle s impozantním představením, ale další den, když jsem v pět metrů velkém Tablao, tak si užívám pocit, jako by bylo velkým jevištěm. Když je kouzlo – když se vytvoří „duende“* –, tak místo není důležité, stačí jít na scénu a užívat si. V čem je pro vás nejpřínosnější spolupráce s hvězdami flamenca – např. Mariem Mayou?
Přispěl ke všemu, co z flamenca umím a vím. Splnil jsem si své sny, když jsem měl možnost pracovat s předními osobnostmi flamenca a s některými z nich stále dodnes spolupracuji. Zažít, jak tito velcí umělci, kteří jsou géniové, cítí, interpretují a prožívají umění flamenca, je pro mne velkým přínosem. Mám navždy vše v sobě i se všemi vzpomínkami. Rád bych to, co jsem se od nich naučil, ukázal všem. Bez nich by bylo vše jinak a bez nich by v současnosti David Pérez nedělal takové věci, jaké dělá. Bez těchto osobností, které ovlivnily můj život, by byla moje cesta zřejmě jiná. Ve kterém představení jste tančil nejraději?
Je jich několik, ale myslím, že moje oblíbené bylo Por derecho propio s tanečnicí Milagros Mengibar. Milagros je talentovaná tanečnice se spoustou zkušeností, obvykle tančí sama a já jsem ji vždycky obdivoval. V tomto představení mne požádala o spolupráci a na jevišti jsem s ní zažil jeden z těch nečekaných a magických momentů – to, že tančím s takovou charismatickou osobou... byl jsem fascinován. Také mě potěšila spolupráce s Javierem Baronem. Byl vždy mým idolem a nikdy mne nenapadlo, že si s ním zatancuji. Pokaždé, když si zatancujeme spolu, je to pro mne dojemné, je to, jako by to bylo poprvé. Tito dva umělci jsou mezi mnoha dalšími, vedle kterých jsem získal postavení v oblasti tance a cítil jsem se s nimi spokojen. Plánujete vlastní představení?
Momentálně spolupracuji s festivaly a také na vystoupení s mým představením Puntal v různých evropských městech, a to až do příštího listopadu, kdy pojedu se svou skupinou do Japonska. Šest měsíců hostuji s mou vlastní show v prestižní tokijské Tablao El Flamenco. Je to pro mne velmi důležité, protože stejné turné dělali v posledních letech i umělci jako Sara Baras, Joaquin Grilo, Javier Baron, El Mistela, Eva Yerbabuena, Cristina Hoyos atd. Jsem nyní na jejich místě a mám možnost být více znám v Japonsku – je to projekt, na který se moc těším. David Pérez začal tancovat flamenco ve třinácti letech, jeho učiteli byli Manolo Marín, Manuel Betanzos, Javier Cruz a Adéla Campallo. V roce 2004 získal jedno z nejvyšších tanečních ocenění El Desplante v mezinárodní soutěži Cante de las Minas a v roce 2006 ocenění Joven Flamenco de Andalucía. Svou profesionální kariéru započal na prknech slavných flamencových tablaos Casa Patas, Los Gallos a El Patio Sevillano. David Pérez účinkoval v představeních nejvýznamnějších flamencových umělců, například v Carmen Salvadora Távory, v Del Corazón al Tacón se slavným El Mistelou, v choreografii Andalucía El Flamenco y La Humanidad od Maria Mayi, ve 4 Noches vystoupil s tanečnicí Luisou Palicio, v Puente de Triana s Rafaelem Campallem a Isabel Bayón, v představení Flamenpura s kytaristou Niñem de Purou a v mnoha dalších. Chlubí se i spoluprací s hvězdou jednoho z předcházejících ročníků Ibériky Mariou Serrano. Své virtuózní taneční umění představil na festivalech ve Španělsku (namátkou prestižní Festival Flamenco de Jerez či Bienal de Flamenco de Sevilla), Japonsku, USA, Turecku a v mnoha evropských zemích. Je rovněž vyhledávaným pedagogem – vyučoval v Číně, Japonsku, Turecku, Nizozemsku, Francii a Německu.

* Pojem duende, používaný pro nejvyšší extázi ve flamencovém smyslu, znamená syrový citový prožitek. Týká se především výkonu zpěváka, který se v tradičnějším pojetí pokouší o výkřiky na hranici lidských možností. (Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Flamenco)