TCP – Vánoční taneční scéna 2015

Jen několik dnů před Štědrým dnem se v Divadle Komedie uskutečnil koncert studentů konzervatoře TCP – Vánoční taneční scéna 2015. Celý večer probíhal v duchu vánočním a především rodinném. Příbuzní a přátelé tanečníků dokázali bez problémů vyprodat tuto pražskou scénu. Příští vystoupení, jak pravil ředitel Tanečního centra Praha Antonín Schneider, se bude konat na půdě Stavovského divadla.

TCP. Foto: Martin Macoun.

TCP. Foto: Martin Macoun.

Celá dramaturgie večera dotvářela atmosféru vánočních svátků – téma Vánoc, duchovna i zimy se objevovalo ve více choreografiích. Zimní radovánky rozveselily nejmladší tanečníky – jak studenty nižších ročníků konzervatoře, tak děti z její přípravky – Dětského tanečního studia. Tituly Jdu po ledu, Zima či Frosty snowman (pouťová předělávka skladby Nata Kinga Colea) byly jednoduché choreografie, spíše pohybové průpravy než tance. Nicméně z dětí sálalo nadšení, stejně jako u dalších čísel. Vypíchnout lze Rolling… na hudbu zpěvačky Adele a do jisté míry také Afro silent night, která sice měla poněkud kontroverzní téma (setkání křesťanských dívek s divochy, kteří jsou posléze přeučeni na katolickou víru), ale zároveň až nakažlivou energii.

Taneční centrum Praha se považuje za konzervatoř, která dokáže skloubit gymnaziální studium s kvalitní výukou tance – poměr klasického baletu s moderními tanečními směry by podle vzdělávací koncepce měl být 50/50, přičemž se vedení vymezuje vůči spartánskému režimu, který uvádí jako typický příklad pro Taneční konzervatoř hl. města Prahy. Toto vymezení však pokulhává, srovnává-li divák výkony studentů. Ač zaměření obou škol je rozdílné, obě by měly být institucemi vychovávajícími taneční profesionály. To se, bohužel, při Vánoční taneční scéně neprokázalo. Zejména pasáže, kde se studenti a studentky prezentovali v choreografiích klasického či neoklasického repertoáru (například Variace modrého ptáka či Andělská suita), byly důkazem, že ke kvalitnímu výkonu je třeba jak výborné techniky, tak i fyzických dispozic a štíhlých postav. Pokud některý (případně všechny) z těchto předpokladů pokulhává, nemohou tanečníci odvádět obstojné taneční výkony a zařazení těchto čísel do programu večera, který byl přes rodinnou atmosféru stále ještě veřejným vystoupením, lze považovat za nevhodné.

Lépe dopadly prezentace z moderního a jazzového tance – ačkoliv i zde se našlo mnoho bodů hodných kritiky. Většina choreografií nebyla příliš objevná či inspirující, často docházelo k nevhodnému použití barevných světel, ve kterých tanečníci splývali s pozadím. Několik čísel vyvolalo i příjemný zážitek – zmínit lze například Los sueros de Argentina na rytmy tanga či Minnie the Moocher – tanec s klobouky a deštníky.

Foto: Martin Macoun.Závěrečná taneční část večera, ve které se představili nejstarší studenti konzervatoře, již byla choreograficky zajímavější. Úvodní Dying Swan, parafráze Anny Jirmanové na slavnou Umírající labuť Michaila Fokina, ovšem nerespektovala hudbu a působila jako pokus o zesměšnění původního díla. Interpretka však dokázala ukázat své fyzické dispozice, kterými předčila většinu svých kolegyň.

K patrně nejpovedenějším kusům večera patřil duet Sám se sebou maďarského choreografa Attily Egerháziho. Duet chlapce v dlouhé černé sukni, pod kterou se skrývala tanečnice v tělovém trikotu, ukázal, jaký typ choreografií by tanečníkům pasoval. Oba interpreti tančili přesně, a ačkoli ve výrazu tanečnice byla patrná nervozita, jednalo se o vrchol večera. Pozadu však nezůstávala ani druhá Egerháziho choreografie pro tři páry Lost senses – fragment.

Vyzdvihnout zaslouží také stepařské vystoupení Igora Bezdieniezhnykha. Z programu se divák dozvěděl, že se jedná o studenta osmého ročníku, který se na letošním mistrovství světa ve stepu umístil na druhém místě. Kdyby však nebyl tanečník zároveň choreografem, program by jeho jméno neuváděl – stejně jako jméno nikoho jiného, kdo vystupoval. Absenci jmen účinkujících lze chápat u skupinových choreografií, je však záhadou, proč se i u sólových výstupů či duetů dozvíme pouze to, ve kterém ročníku interpreti studují, případně zdali jsou členy Baletu Praha Junior. I s ohledem na rodinnou atmosféru, ve které se večer odehrával, by si to mladí tanečníci zasloužili.

Celý večer zakončilo zpívání koled, které s tanečníky nastudovali Karel Louda a Jan Thorovský a ke kterým se po chvíli přidali také diváci. Společný zpěv tak byl příjemnou tečkou jinak rozporuplného večera.

Psáno z představení 20. prosince 2015, Divadlo Komedie.

Témata článku

Taneční centrum Praha

Divadlo Komedie

Tanec

Re: Komentář

vložil Barbora Truksová

IP: 94.112.101.34
Reaguje na: Komentář
Slečno Trusková,

To, že váš článek obsahuje faktografické chyby – to by se dalo přehlédnout. To, jak hodnotíte úroveň choreografických etud a technickou úroveň studentů – na to máte právo jako každý divák toho večera.
To, že výběr vyjadřovacích prostředků a jazykový styl nemá co dělat s publicistikou (občas je blízko jazykové komice Karla Poláčka v románě Bylo nás pět) a že celý text vede k pochybnostem, zda je od jednoho autora – i to bych mohla tolerovat.
Proti čemu se ale musím důrazně ohradit je ta část článku, která je v podstatě denunciací TCP konzervatoře a Konzervatoře hl. města Prahy – tam jste obsahem překročila meze novinářské etiky a předkládáte nepodložené informace. A tak se ptám - abych se přiblížila vašemu stylu: „Kdo vám tohle nakukal?“

PhDr. Vlasta Schneiderová, ředitel TCP konzervatoře
Vážená paní doktorko,

děkuji za reakci, která je pro mne cennou zpětnou vazbou.
Je mi líto, že na Vás recenze působila jako snaha o, jak říkáte, denunciaci Vaší školy. Avšak mohu Vás ujistit, že nic takového nebylo v žádném případě záměrem a ani se nedomnívám, že bych se toho nevědomky dopustila.

S pozdravem
Barbora Truksová

Komentář

vložil Vlasta Schneiderová

IP: 94.112.101.34
Reaguje na:
Slečno Trusková,

To, že váš článek obsahuje faktografické chyby – to by se dalo přehlédnout. To, jak hodnotíte úroveň choreografických etud a technickou úroveň studentů – na to máte právo jako každý divák toho večera.
To, že výběr vyjadřovacích prostředků a jazykový styl nemá co dělat s publicistikou (občas je blízko jazykové komice Karla Poláčka v románě Bylo nás pět) a že celý text vede k pochybnostem, zda je od jednoho autora – i to bych mohla tolerovat.
Proti čemu se ale musím důrazně ohradit je ta část článku, která je v podstatě denunciací TCP konzervatoře a Konzervatoře hl. města Prahy – tam jste obsahem překročila meze novinářské etiky a předkládáte nepodložené informace. A tak se ptám - abych se přiblížila vašemu stylu: „Kdo vám tohle nakukal?“

PhDr. Vlasta Schneiderová, ředitel TCP konzervatoře

Zobrazit další komentáře 2

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: