Ivica Liszkayová a Marta Poláková, Foto: V. Slaninka.
Jak již název uvádí, konferenční příspěvky měly za úkol hlavně přiblížit osobnosti tanečního umění daných zemí. Mohli jsme tedy slyšet například o Fanny Elssler ústy Simony Noji z Baletní školy Státní opery ve Vídni (Ballettschule der Wiener Staatsoper) nebo o Olze Szentpál díky Katalin Lőrinc z Budapešti (Magyar Táncmüveszeti Föiskola). Osobnost polské taneční kultury Jaceka Łumińského nám přiblížila Sylwia Hefczyńska-Lewandowska z Polska (Państwowa Wyższa Szkoła Teatralna im. Ludwika Solskiego w Krakowie).
Ze slovenských mluvčích jsme měli možnost si například poslechnout rektorku VŠMU Máriu Heinzovou, která nás na půdě školy přivítala, děkanku Hudební a taneční fakulty VŠMU Irinu Čiernikovou či ředitelku Divadelného ústavu Vladislavu Fekete.
Zajímavé bylo také se dozvědět informace o současném stavu Štátného divadla Košice, které nám podal umělecký šéf tamního baletu Andrii Sukhanov, či momentální situaci Divadla Štúdio tanca prostřednictvím jeho ředitelky Zuzany Ďuricové Hájkové. Mimo jiné se na setkání otevřela i otázka grantů a financování tanečních projektů.
Pozvání přijali rovněž zástupci pražské Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze Dorota Gremlicová, Elvíra Němečková a studenti Josef Bartoš, Monika Čižmáriková a Natálie Nečasová, kteří svými příspěvky připomněli obzvlášť osobnosti české taneční společnosti Jana Reimosera, Jiřího Kyliána, Ivo Váňu Psotu a Miroslava Kůru. Součástí kongresu byla také páteční premiéra baletu Slovenského národného divadla Nižinskij – Boh tanca v choreografii Daniela de Andrade.
Setkání s osobnostmi ze zahraničí v Bratislavě bylo příjemného a přínosné, doufejme, že se Tanec.SK stane tradicí, kde bude mít česká sekce i nadále své zástupce.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace