Malé poznámky ke Dnu zloby a Bliss

16. 2. 2008 reportáže

Autor Zuzana Smugalová

Představení Bliss, které mělo premiéru před neskutečnými šesti lety, uzavřelo týden v divadle Alfred ve dvoře věnovaný autorskému profilu performera Vojty Švejdy. Celý týden měli diváci možnost zhlédnout díla, jejichž byl autorem, či spoluautorem: Albert se bojí, Pullcherium famfuláre mundi - Nejkrásnější famfuláre světa jako pokračování úspěšných Metamorphósis famfuláre, Polaris, Den zloby.
V posledním jmenovaném vystoupil více jako hudebník. Recenze z premiéry zde. Tentokrát je však potřeba zmínit, že toto představení 5. února 2008 v profilovém programu celkově moc parády neudělalo. Kam zmizela ta uchvacující energie a emoce, které zvedaly některé diváky doslova ze židle? Den zloby působil při této repríze zemdlele. Jako by protagonisté měli své už odpracováno. Nedostatečná pozornost věnovaná volbě hrajících rekvizit, nepřesnost, urychlování akcí. Tu a tam vystrčila růžky původní ironie, ovšem s absencí francouzského recitátora absentoval i zápal všech zúčastněných. Žijeme v době, která očekává plné výkony. Divák málokdy dává šanci dvakrát. Je-li představení založeno na určitém osobním charismatu a toku energií, je nutno toto udržovat za každou cenu. Jinak je snad lépe představení nehrát. Jaký kontrast bylo proti tomu sólové vystoupení Vojty Švejdy Bliss 7. února 2008, které profilový program uzavřelo. Jeden jediný člověk dokázal udržet linii celého onemanshow. Nepotřeboval k tomu prakticky nic a přece vytvořil naprosto dokonalou imaginaci bytu, ulice, zbabělství, neštěstí, nesmělosti, radosti i snění. Doprovázen živou hudbou klarinetu a kontrabasu (Jiří Mráz, Martin Zpěvák) zavádí diváky do myšlenek toho, který sní o existenci hrdiny a jeho vlastní život tak nějak proklouzává stránkami komiksu. Antihrdina, který střídavě budí soucit, sympatie i antipatie. Vojta Švejda má neuvěřitelnou dynamičnost projevu a jedinečný smysl pro detail. Pomocí pantomimy, zvuků i mluveného slova vtahuje do děje, který ale zároveň uceleným prvoplánovým dějem není. Trefná vtipnost zaručena. Bliss mělo premiéru v roce 2002, a přesto působilo velmi současně. Ke všem kladným vlastnostem autora tedy připočtěme i nadčasovost.