Český tanec ve střed(t)u zájmů

Český tanec ve střed(t)u zájmů

Autor Jana Bohutínská

Na výzkum tance, nonverbálního divadla a nového cirkusu navázal Institut umění – Divadelní ústav celodenní oborovou konferencí. Jaké karty vyložila na stůl? Kdo a jakou hru s nimi bude hrát dál?

Výzkumné práci Institutu umění – Divadelního ústavu (IDU) vděčí česká taneční obec za to, že má k dispozici jasná data o sobě samotné. IDU je postupně získává dotazníkovým šetřením a dalšími metodami, vyhodnocuje je, interpretuje a zpracovává do samostatných publikací v edici Český tanec v datech, které jsou dostupné v elektronické podobě zdarma ke stažení. Mohou tak sloužit všem aktérům dotčené scény jak k jejich pohledu na sebe samé a na prostředí, v němž působí, tak jako podklad pro jejich argumentaci například ve směru ke zřizovatelům nebo podporovatelům. Ke studiím ze zatím posledního výzkumu, věnovaným oborovému vzdělávání, baletu, současnému tanci, nonverbálnímu divadlu a novému cirkusu, se také vztáhla celodenní konference Střed zájmu: Český tanec v datech, která se konala 19. září 2018 v Divadle v Celetné. 

Sedět u jednoho stolu nestačí

Od poslední oborové konference Vize tance: Lidský potenciál v tanci, nonverbálním divadle a současném cirkuse uběhlo bezmála pět let. Také letošní událost byla výjimečná tím, že v jednom čase, na jedno místo, k jednomu pomyslnému stolu a ke společné diskusi svedla různorodé aktéry dotčených žánrů, a to jak z hlediska jejich zaměření, tak z regionálního pohledu.

Široká platforma hostů a omezený čas neumožňují postihnout diskutovaná témata do hloubky, natož hledat odpovědi na palčivé otázky, které po řešení volají. Dokážou však dobře detekovat postoje, zájmy, přístupy, potřeby, bolesti, oblasti, o kterých se běžně nemluví, konfrontovat data a dojmy, odkrýt i kontroverze a minová pole. Taková konference je hozenou rukavicí do pléna. V podstatě každý, kdo se za obor cítí odpovědný, může vzít otevřená témata za svá a věnovat energii jejich dalšímu řešení a reálné změně praxe – ať už jsou to profesní organizace, umělecké subjekty nebo jednotlivci. To jen k otázce, která vyvstala hned během konference a ještě silněji rezonuje po ní: Co s tím vším vlastně podniknout dál?

Tematicky se konference dělila do tří bloků, a to s prologem shrnujícím základní data z výzkumu. Personálně nejnabitější první blok se věnoval vzdělávání a praxi. Následovaly oddíly Pracovat v tanci a Tanec a zdraví. Moderace se ujaly Jana Návratová z IDU (spolu s Romanem Vaškem ze stejné instituce hlavní organizátorka akce) a Daniela Machová z Tanečních aktualit. (Autorka tohoto článku měla v přípravě roli konzultační a během konference shrnovala základní témata jednotlivých bloků.) 

Málokoho asi překvapilo a překvapí, že jako nejcitlivější se opět (jako před pěti lety) ukázalo téma vzdělávání a praxe. Ačkoliv má tanec mnohá specifika a taneční vzdělávání obzvlášť, je třeba debatu vztáhnout k širšímu kontextu. To, že diskuse o vzdělání a praxi jitří emoce, je celospolečenským faktem a tanec není výjimkou. Stejně jako to, že jednotlivé zainteresované strany, tedy vedení škol a pedagogové, žáci nebo studenti i jejich rodiče (jejichž zástupkyně a zástupci také byli přítomni v publiku) a lidé z praxe, se neshodují v nárocích, očekáváních a potřebách, které se ke školství vztahují. A že na takovém poli může být nesmírně obtížné najít společnou řeč – předpokladem je však schopnost vidět věc také očima druhých, schopnost komunikace, sebevzdělávání, sebereflexe i přijetí zpětné vazby zvenčí, ochota v něčem ustoupit ve prospěch ostatních, opuštění zastaralých paternalistických pozic a otevřenost změnám.

Na co uzrál čas

Jako jasné poselství zazněl fakt, že v Česku chybí odborná cirkusová škola a s dynamickým vývojem oboru uzrál čas ji založit. Baletu a současnému tanci by zase prospěla pestřejší škála možností pro absolventy, kteří potřebují získat praxi – přechodový soubor nesvázaný se školou, možnost stipendií nebo stáží. Což je téma úzce provázané s tuzemskou grantovou realitou. Ukázalo se, že mezi školami a praktiky vázne předávání informací a pro obě strany by zřejmě bylo prospěšné informační kanály zprůchodnit. Apel z publika směřoval na obsah a kvalitu vzdělávání, které musí být garantované kvalitními pedagogy s praxí a zkušenostmi; fakt, že ve školách učí jejich čerství absolventi, byl identifikovaný jako oborový problém.

Praxe a zkušenost ovšem nejsou klíčové jen v pedagogickém poslání. Podstatnou roli hrají i v tématu Pracovat v tanci (nebo v novém cirkuse či nonverbálním divadle). Konkrétně v tom, jak jsou umělkyně a umělci schopní určit své honorářové požadavky, ohodnotit se a vyjednat si pracovní podmínky, jakou smlouvu jsou ochotní podepsat a jakou už ne, jak dokážou rozumět svému statusu a zákonitostem oboru, v němž pracují, jak se umí prodat nebo i pracovat na svém vlastním kariérním rozvoji. S narůstající zkušeností a s věkem jsou v těchto oblastech sebevědomější (ač je paušalizace ošemetná, protože každá zkušenost v tanci je velmi individuální).

Jaké výzvy a potřeby ve druhé sekci zazněly? Potřeba organizací, které tanečníkům pomohou v jednání o pracovních podmínkách, honorářích a podobně. Potřeba funkčního zázemí pro tanečnice a tanečníky při úraze – ať už je to přístup ke specialistům, kteří znají specifika pohybové profese, nebo finanční kompenzace, aby měl tanečník možnost věnovat se rekonvalescenci a na scénu se vrátil. Místo toho, aby ho prekérní situace s úrazem spojená donutila k ukončení aktivní kariéry. Objevilo se téma nedostatečného finančního ohodnocení v oboru a také fakt, že chybí pojištění pro období, kdy se umělkyně nebo umělec skutečně rozhodne taneční profesi opustit.

Co je nutnost a co jen odraz podmínek?

Jak na konferenci dále zaznělo, Tanec a zdraví je nakonec téma, o kterém se mluví mnohem méně, než by bylo žádoucí. V Česku pro něj neexistuje žádný podpůrný systém. Zdraví je přitom podstatné ve všech fázích taneční kariéry – od školy přes aktivní kariéru až po její ukončení. Na jedné straně jde o dostatek informací o široce pojaté prevenci (kam spadá jak znalost anatomie i principů pohybu, tak výživa, regenerace, psychické zdraví a další oblasti), na druhé straně o dostatečnou, cílenou a tance znalou péči v případě úrazů. Rámcové vzdělávací programy konzervatoří dle jejich zástupců na tato témata nemyslí, některé školy se však snaží je do přeplněných rozvrhů zařazovat nebo je alespoň nabízet po škole. Baletní soubory zase obtížně hledají financování pro to, aby tanečnicím a tanečníkům mohly po této stránce nabídnout profesionální zázemí. A lidé na volné noze? Ti jsou odkázáni jen na své osobní investice, pojistky či medicínské kontakty.

Ačkoliv tedy organizátoři konference na začátku deklarovali, že se nebudou věnovat infrastruktuře, ta se přesto nakonec stala v podstatě jejím hlavním tématem. Jen dostala jinou náplň, než jakou v diskusích běžněji má. Šlo o to, co je na jevišti neviditelné, ale podmiňuje umělecký výkon. O zázemí, které posiluje vyjednávací pozici umělců, poskytuje jim preventivní i léčebnou podporu, může kultivovat pracovní podmínky atd. I to je předpokladem toho, aby umělkyně a umělci z oboru neodcházeli v mladém věku (kvůli zdraví a úrazům, špatným finančním podmínkám, demotivaci apod.), ale mohli v něm úspěšně pracovat do mnohem vyššího věku, a to zvlášť v cirkuse, nonverbálním divadle a současném tanci, jak to funguje i v zahraničí. I to patří mezi výzvy, které by do další konference, pokud se stane pětiletka její tradicí, rozhodně neměly zapadnout.  

Psáno z konference Střed zájmu: Český tanec v datech ze dne 19. září 2018, Divadlo v Celetné.