Trumpets in the Sky. Foto: Magdalena Minolová.
Festival otevřel v Divadle Archa audiovizuální projekt Trumpets in the Sky, který měl premiéru 14. března 2013 v Norwegian Theatre Academy ve městě Haldenu. Inscenace vznikla na základě spolupráce umělců ze skandinávských zemí a České republiky. Ve festivalové brožuře se divák mohl dočíst o „atmosférickém představení inspirovaném očekáváním apokalypsy“, a toho se mu v plné míře dostalo. Pochmurnou až depresivní atmosféru celého kusu umocnil téměř neutuchající dunivý zvuk v sále a stroze nasvícená scéna, kde zpočátku divák jen občas zahlédl ženské siluety. Ty se objevovaly, nořily do tmy, křičely. Dvě identicky oděné tanečnice (Juli Apponen a Nela H. Kornetová) v červených parukách používaly veskrze civilní pohybový slovník. Pokaždé se zjevovaly na jiném místě, v jiné extatické póze a s větší naléhavostí. V jeden moment například stály za sebou a kyvadlově se pohupovaly. Tento prvek v kontextu dunění a přítmí působil naprosto hypnoticky. Na scénu vytvořenou Ann Sofie Godøvou přinášely dívky vysoké trubky, které shazovaly, aby se pomocí nich vzápětí mohly přemisťovat. Podlahu pokryly konzervami a skleněnými kuličkami postupně vhazovanými na scénu. Díky použitým světelným a zvukovým efektům cítil divák na vlastní kůži nepříjemný, svazující pocit ze stísněného a špatně osvětleného prostoru, ve kterém se jen stěží orientoval.
Roztomilý čajový dýchánek s Krepskem
Po deseti letech se do Prahy vrátil soubor Krepsko se svým dnes již legendárním představením Mad Cup of Tea. Ve stejném místě, kde se v roce 2005 konala premiéra – v experimentálním prostoru NoD – znovu vystoupila Linnea Happonen s Mayimem Alpertem a třemi hudebníky, kteří mezitím objeli se svým poetickým dílem celý svět. Inscenace Mad Cup of Tea vzbudila v době své premiéry velkou pozornost a popularita souboru, spolu s dlouhou absencí v České republice, přitáhla na představení pořádané v rámci Malé inventury takové množství diváků, že prostor NoD ani zdaleka nestačil.
Veliký divácký zájem a poněkud chaotická organizace způsobily, že se začátek představení zpozdil o téměř dvacet minut. Tak dlouhou dobu musela Linnea Happonen šlapat na kole zavěšeném vysoko nad jevištěm za doprovodu trojčlenné kapely složené z akordeonu, houslí a basy (Jan Kalivoda, Lukáš Teklý, Pau Zabaleta i Llauger). Hudebníci byli též umístěni ve výšce, stáli totiž na střeše potemnělého stánku. Když se usadili i poslední diváci, šílená čajová party mohla konečně začít. Po scéně se začaly prohánět hrníčky a Linnea se je marně snažila z kola polapit. Musela se i s kolem obrátit vzhůru nohama, aby dosáhla na zem, ale ani to nepomohlo. V tomto honu za maličkými hrníčky s podšálky narazila brzy na potrhlého majitele krámku/kavárny (Mayim Alpert), který o ně pečoval jako o vlastní dítka. Linnea se nesměle snažila alespoň jeden získat a napít se vytouženého čaje, Mayim jí ale všechny vždy odebral – s přísností puntičkáře hledal dokonalý soulad, člověk a šálek musí tvořit harmonickou dvojici. Tato hříčka nabídla několik komických situací a příležitostí k jemné ekvilibristice s křehkými předměty. Z jejich nenápadného přetahování se najednou vyvinul tanec, dvojice se ocitla v párovém držení a začala zkoušet tangové kroky. Nešlo to úplně snadno, jelikož Linnea měla na nohou holínky a ještě k tomu stála na dvou šálcích. Pár se s vážným výrazem pokoušel o skutečné tangové variace, vzhledem k okolnostem ale působil jejich tanec dost neohrabaně a někdy až nebezpečně. A také hodně vtipně. Atmosféru této trochu jiné milongy stylově podkreslovala tříčlenná kapela ze svého vyvýšeného stanoviště, ovšem jen do té doby, než hudebníci potřebovali pauzu a prostě odešli. Kapela jinak do děje příliš nezasahovala, s výjimkou občasného kradení šálků (třeba pomocí rybářské udice), spíše doplňovala hudební i vizuální rámec děje. Autorem hudby byl performer Mayim Alpert spolu se skladatelem a multiinstrumentalistou Guyem Dowsettem. Jejich skladby jsou příjemnou kombinací tanga a francouzské hudby, jakou známe například z filmu Amélie z Montmartru.
Vrcholem představení byl Linnein výstup na visuté hrazdě: když čajové šálky zaplnily téměř celý prostor jeviště a málem už nebylo kam šlápnout, spustila se ze stropu hrazda a performerka se jí hned chopila. Vyhoupla se nahoru a odtud pokračovala v přerovnávání šálků a balancování s nimi v nejnepravděpodobnějších polohách, dokonce si i zahrála na akordeon. Vznášení ve výši ale netrvalo dlouho… Představení skončilo jakýmsi rituálním pohřbem Linney, při němž ji Mayim celou obložil bílými šálky, vyškrábal se na její kolo, obráceně na ně nasedl a „odjel“.
Mad Cup of Tea je poetickým divadlem beze slov, jehož atmosféru vytváří zvuk akordeonu, tlumené komorní světlo, stovky křehkých šálků na čaj a milé charaktery zasněné dívky a roztržitého prodavače… Spíše než šílená byla tato čajová party veskrze roztomilá, podívaná, která nevzbudí žádný velký údiv, ale potěší duši.
Psáno z představení 19. února 2015, Divadlo Archa, a 20. února 2015, Experimentální prostor NoD.
Trumpets in the Sky
Koncept: Juli Apponen, Ann Sofie Godø a Nela H. Kornetová
Scénografie: Ann Sofie Godø
Světelný design: Ann Sofie Godø a Nela H. Kornetová
Kostýmy: Juli Apponen
Zvukový design: Björn Hansson
Premiéra: 14. března 2013, Norwegian Theatre Academy
Mad Cup of Tea
Základní koncept a režie: Linnea Happonen
Hudba: Mayim Alpert a Guy Dowsett
Kostýmy a výtvarná spolupráce: Radka Mizerová
Light design: Martin Špetlík
Tango konzultace: Marek Štefan a Radka Šulcová
Premiéra: duben 2015
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace