Valentýn má co říci
Valentýn je inscenace na motivy hry Carlose Be Čekanka. V podání tanečníka, mima a performera Petra Krušelnického, který v roce 1998 získal Cenu Alfreda Radoka za objev roku, a pod taktovkou mladé režisérky Apoleny Vanišové, se můžete těšit na skutečně profesionální a originální dílo.
Představení se uskutečnilo v zákulisí hlavní stage NODu, v takzvané Nudli. Osvětlení je tlumené a v levém rohu scény stojí… Valentýn? Do půli těla schovaný za jakýmsi moderátorským stolkem, dokonce to vypadá, že nás vyhlíží, zkoumavým pohledem rentgenuje každého diváka. Není nás tu moc. Pohled herce je ostrý a přímý, jako by jím provrtával všechno a všechny skrz na skrz. Někdo tento pohled neunese a sklápí hlavu, další se směje.
Vzápětí se začne stmívat v hledišti a zjišťujeme, že zkoumající postava není Valentýn. Muž stojící v rohu je vypravěč, stručně nás seznamuje s příběhem o malém chlapci Valentýnovi, který si rád obléká šaty. Již z předešlých pohybů bylo možno číst groteskní stylizaci, nyní navíc prohloubenou jakýmsi skřípějícím hlasem. Herec izoluje jednotlivé části těla, užívá bohatého gestického slovníku a dodává stop-timy, které jsou jakousi otázkou, po které opět pohlédne na někoho z diváků, jakoby čekal odpověď.
Má na sobě pouze bílé vytahané slipy. Z jedné strany pohublé neviňátko, z druhé strany obtloustlý slizoun. Tak působí zjev herce, s vyholenou půlkou hlavy a bílou maskou mima. Tyto dvě tváře v sobě mají něco z postav, do kterých se interpret stylizuje. Je to otec, který Valentýna vodí do hotelů, kde si užívá s prostitutkami, je to matka, týraná, nešťastná žena, milující své dítě nade vše a je to chlapec Valentýn. Dítě, s veškerou svojí naivitou, láskou a upřímností v očích, které je vystavováno situacím, v nichž by nikdo z nás dítě vidět nechtěl. A přece se to děje, bohužel nejen na divadle. Hádky rodičů, které jsou pro jeho malá ouška nesnesitelné, jsou to nejmenší zlo kolem něj, avšak to si Valentýn ještě neuvědomuje. Valentýn vyrůstá mezi násilím a prostitucí, až jednoho dne utíká přespat s mámou do hotelu. Zde zjišťuje, že v hotelech, kde táta jezdí několik hodin výtahem a on na něho čeká na recepci, existují pokoje, nebo že má maminka po těle mnoho“ inkoustových skvrn“, jež by chtěl vygumovat.
Nesnesitelná není hádka jenom pro chlapce, ale také pro diváka, ke kterému se dostává slušná dávka decibelů. Jsou to nepříjemné momenty v chlapcově životě a herec je na jevišti utváří sám pomocí hlasu, mixážního pultu a všemožných zvukových efektů. Vše jde ruku v ruce s tělesným výrazem. K umocnění scén přispívá i vizuální složka, sestávající z detailně propracované scény. Performer kreslí barvou na zavěšené sklo a kresba vypráví příběh. V představení se nenásilně mísí různé sdělovací prostředky a málokdo s nimi dokáže pracovat tak citlivě, jako právě Petr Krušelnický. Hudba, světla, projekce, hercův fyzický, mluvený, a dokonce i výtvarný projev, vše je skutečně ku prospěchu inscenace. Nemalý podíl zde zajisté nese Apolena Vanišová, která jako režisérka měla při vzniku to privilegium na věc nahlížet z vnějšku.
Najednou je ticho. Po tom, co se dlouhou dobu valila obrovská energie, zvuky a světla. Jen o skleněný stůl a podlahu se rozbíjejí kapky vody, padají ze sáčků s ledem navěšených u stropu. Z malého chlapce vyrostl dospělý muž. Muž, který miloval svoji mámu. Chce být jako ona. Pohledem, který zná odpověď, který je upřímný až na kost, nás teď drtí. „Tak takový je můj příběh. A teď je řada na vás, co řeknete vy? Prosím, řekněte něco…“. Svůj hlas nahrává přes mikrofon, smyčkuje ho a zatímco stále zní, Valentýn odchází. A my sedíme. Zařezaní. Já si jen kladu otázku, proč si lidé tak málo všímají těch, kteří mají co říci? Valentýn skutečně má co říci.
Psáno z představení 26. 2. 2013, NoD Praha.
ValentýnRežie: Apolena Vanišová
Na motivy: Carlos Be – Čekanka
Překlad: Petr Gojda
Hrají: Petr Krušelnický
Premiéra: 29. 5. 2012
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace