Solarix – Sci-fi taneční autorská koláž

Solarix – Sci-fi taneční autorská koláž. Foto: Lukáš Trojan.

Mladá choreografka a tanečnice souboru si vybrala téma inspirované sci-fi filmy, jako jsou Solarix – nebo Matrix, který byl pro fanoušky kultovním dílem. Podobně zaměřená je hudba liberecké skupiny TotoWono a Karla Korouse. Kapela hraje od funku k punku, s uhrančivým diskotékovým zpěvem a vlastně velmi nesourodě, což má být záměr jisté „vykolejenosti“.

Taneční kompozice je rozdělena do devíti částí, s prologem deseti, jež chvílemi připomínají spíš hudební klipy. V prologu i dále v průběhu celé kompozice choreografka používá projekci a počítačové efekty, které vytvářejí prostředí jakéhosi smyšleného virtuálního a kybernetického světa.

V programu je informace o střetu reálného a smyšleného, autorka si vytváří takové alibi, aby zamlžila nejasné výjevy bez pointy. Odvolává se na mnohé inspirace od indické filozofie, Platóna až po Shakespeara. Cituje v programu také kus monologu Prospera ze Shakespearovy Bouře: „Jsme z téže látky jako sny, a chvilka žití je ostrov v moři spánku…“ To je krásné motto, ale snad by se lépe hodilo k jinému tématu než k Solarixu. Autorka toho chce hodně sdělit, ale, bohužel, tím diváka zavádí do jiných sfér, než kudy se vlastní taneční a výrazové sdělení ubírá.

Atmosféra nočního klubu – dvojice mladých lidí se provokují, upoutávají na sebe střídavě pozornost. Je to taková noční nálada, lechtivá i agresivní zároveň. Tanečníci se rozprchnou. Začíná se rozvíjet příběh, ne příběh Sola, mladého muže. Telefonuje, vychází z místnosti, z bytu a vrhá se do dalšího dobrodružství.

Dalšími obrazy jsou „kancl“ – tedy úřednice a úředníci v byznys oblecích, košilích s kravatami. Nuda a stereotypní pravidla pracovních a všedních dnů, setkání mužů, které se vyvine ve rvačku. 

Sol se setkává s dívkou. Jde o hlubší vztah, nebo jen o taneční abstraktní setkání? Vypjatým dramatickým situacím chybí pointa. I když děj nemá být, a není, nijak souvislý, přesto by bylo dobré porozumět, kdo je kdo a proč mladý muž – hlavní postava – je oklamán, přepaden a zavražděn.

Pohybový slovník je dost zajímavý, i když choreografka nevymýšlí nic zcela originálního, jsou její vazby, sycené modernou, logické a dost taneční. Je patrné, že Brodaczová stále sama tančí a dovede kompozice sama předvést. Má cit pro pohybovou dynamiku. V partneřině se evidentně dobře vyzná a používá i dost zvedaček. Rozhodně si tanečníci v představení dostatečně zatančí a je na nich vidět, že jsou motivováni a dílem zaujati.

Psáno z premiéry 22. května 2015, Malé divadlo Liberec.

Solarix, sci-fi taneční autorská montáž
Libreto, choreografie a režie: Šárka Brodaczová
Hudba: TotoWono a Karel Korous
Scéna: Ivana Kelemenová a Šárka Brodaczová
Kostýmy: Marcela Mrskošová
Projekce / light design: Pavel Herejt
Dramaturgie: Helena Syrovátková